Hana Zagorová – 2. stránka – Taneční magazín

Štefan Margita vzpomíná na Hanku Zagorovou

‚Opatruj se tam‘

Když zvonil můj telefon, Štefanu Margitovi se moc vzpomínat a mluvit nechtělo. Řekl jen, že byla nesmírně vnímavá a milá k lidem, nikdy si nestěžovala, vlastně veřejnost vůbec nevěděla o jejích zraněních či nemocech. Nechtěla, aby se trápili ti, které měla ráda a byla neobyčejně statečná. Na svém facebooku napsal Hance jen: „Opatruj se tam!“ Štefan se soustředí na koncert pro Hanku, který bude uveden v lednu 2023. V jeho srdci žije dále a jednoznačně si nechce připomínat, že tady Hanka právě není.

Přejeme Štefanu Margitovi hodně sil a šťastný vstup do roku 2023

Foto a text: Eva Smolíková

Taneční magazín

Petr Kotvald vzpomíná na Hanku Zagorovou

„Cítil jsem velký obdiv a úctu“

Zpráva o věčném odchodu Hanky Vás určitě zasáhla, co Vám projelo hlavou, jak na ni vzpomínáte?

„Každý odchod blízkého člověka je vždycky bolestivým překvapením. Lidé nás opouští, to je zkrátka světaběh. A kdyby nám to bylo jedno, nebylo by s námi něco v pořádku. Já jsem s Hankou prožil jen to hezké. Spolupracovali jsme spolu přes pět let, pro mě to byl splněný sen. Hanka byla skutečně velice laskavá a příjemná, my jsme se nesmírně bavili. Vnímal jsem ty roky, kdy jsme spolu strávili opravdu hodně času, to bylo v letech 1981 – 1985, jako jednu velkou šarádu, velkou jízdu. Bylo to vážně bezvadné. Později jsme se potkali už jen občas. Jedno z posledních setkání proběhlo asi před rokem, přetočili jsme znovu ‚Sanitku‘ a úplně naposledy jsem byl hostem jejího rande na jejím Instagramu.“

Nastoupili jste se Standou Hložkem k ní do kapely coby mladí kluci, jaké jste měli pocity? Jaká byla k Vám?

„Tak všichni, kteří s Hankou spolupracovali, do ní byli „zamilovaní“. Bylo úplně jedno, jestli to byli její ‚souputníci‘, nebo byli o něco mladší. To vám potvrdí, všichni, kteří ji znali. Mezi námi byl rozdíl přes 12 let a cítil jsem totéž, co ostatní. A navíc velký obdiv a úctu.

Když jsem do kapely nastoupil já, Hanka byla v tu dobu velikou hvězdou a najít si své místo v už ‚rychle jedoucím vlaku‘ vyžadovalo notnou dávku učení. Tohle není také ten správný výraz, zkrátka musel jsem se ‚najít‘. Ona sama nás brala automaticky, byli jsme nejen členové její kapely, byli jsme také součástí její komunity, lidmi v jejím tvůrčím týmu, který jí byl vždy poblíž.

My jsme spolu opravdu strávili hodně času a navíc jsem s ní tvořil i společnou posádku auta. Takže jsem všechny cesty na koncerty a z koncertů absolvoval s ní. Cestou tam řídil Karel Vágner a já jsem seděl vzadu. Na cesty zpět jsem si s Karlem vyměnil místo. Oba spali a já jsem se snažil dovézt je bezpečně domů. A v autě je řečeno a řešeno hodně věcí! To je přesně ten okamžik, kdy je vztah mezi lidmi sice pracovní, ale nesmírně blízký, strávíte s tím člověkem hodiny a dny společně, takže to znamená také obrovskou důvěru. Tehdy jsme probírali věci, které bych si nikdy nedovolil vynést nikam ven, bylo to jen mezi námi. Tohle člověk nesmí nikdy pustit za hranice. Byla to doslova moje rodina, rodina jinak.

Těch pár let s ní byl pro mě nádherný čas, zažili jsme spolu krásné momenty, pláže, cesty, velké show, párty, bylo to všechno bezvadné. A tohle mi po ní zůstává, ten společně strávený čas.

Děkujeme

Foto: Archiv Petra Kotvalda

Eva Smolíková

Taneční magazín

Vlastimil Harapes vzpomíná na Hanku Zagorovou

„Hanka měla k lidem krásný vztah“

Co Vám zůstává nejhlouběji vryto v srdci, když si vzpomenete na Hanku?

„Hanka byla neobyčejná v tom, že měla vždy k lidem krásný a pozitivní vztah. Já jsem ji za celá léta neslyšel o žádném člověku říct špatné slovo. Nikdy neřekla o nikom dobře známou větu: „Ježíši, podívej se, jak vypadá!“ Tak tohle u ní vůbec neexistovalo. Ona byla skutečně tak velkorysá a nesnižovala se k tomu, aby kritizovala nebo nějakým jiným způsobem shazovala druhé lidi.“

Vzpomínáte na nějakou konkrétní příhodu z doby, kdy jste žili spolu?

„Nemám na mysli vyloženě nějaké konkrétní příhody, ale spíše je to celá ta doba, co jsme byli spolu. Byly to hezké roky a Hanka je nazvala tak, že náš vztah „prošuměl v bublinkách (v šampaňském).“

Děkujeme a přejeme hodně sil

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Petr Novotný, Lubomír Brabec i Daniela Kolářová

Nadace Život umělce předá ocenění Senior Prix

listopadu proběhne od 14.00 v Divadle Na Fidlovačce předávání cen Nadace Život umělce Senior Prix

Poděkování za celoživotní uměleckou činnost. To je ocenění Senior Prix, které každoročně předává Nadace Život umělce hercům, tanečníkům, operním, populárním i sborovým zpěvákům a orchestrálním i sólovým umělcům. Jinak tomu nebude ani letos.

Slavnostní předávání cen Senior Prix proběhne v neděli 20. listopadu v Divadle Na Fidlovačce. „Po covidových letech, které nám nedovolily předat ocenění během jednoho dne všem nominovaným umělcům, se vracíme k původnímu konceptu, kdy se všichni ocenění sejdou v jeden den na jednom místě a společně budou moci zavzpomínat na svou hvězdnou kariéru,“ říká Oldřich Smola, předseda správní rady Nadace Život umělce.

„Letos jsme pro oceněné připravili skutečně důstojné předávání, během kterého vystoupí i swingová kapela Blue Star vedena Václavem Markem. Je skvělé, že se na jednom místě sejdou umělci napříč celým uměleckým spektrem. Od herců a tanečníků přes zpěváky až po hudebníky,“ dodává výkonná ředitelka nadace Svatava Barančicová.

Mezi oceněnými jsou bavič Petr Novotný, kytarový virtuóz Lubomír Brabec nebo herečka Daniela Kolářová. Další jména budou zveřejněna až během slavnostního předávání. V minulých letech si ocenění převzali třeba Libuše Švormová, Stella Zázvorková, Josef Abrhám, Lubomír Lipský, Hana Zagorová nebo Waldemar Matuška.

Mezi základní pilíře činnosti Nadace Život umělce patří spolu s aktivní podporovou mladých umělců, zajímavých kulturních projektů a péče o pietní místa také starost o výkonné umělce v seniorním věku. Senior Prix je již od roku 1993 klíčovou událostí, prostřednictvím které nadace oceněným děkuje za jejich celoživotní uměleckou práci.

Barbora Fialová

pro Taneční magazín