Rozhovor se zpěvákem HYNKEM TOMMEM

„Vidět ty rozzářené oči publika“

Hynek Tomm nedávno v TANEČNÍM MAGAZÍNU lidsky a dojemně zavzpomínal na Evu Pilarovou. Na přání mnoha našich čtenářů a zejména čtenářek s ním teď přinášíme i osobní rozhovor.

Kdy ve Vás uzrálo přání veřejně vystupovat, stát se zpěvákem?

Víte, že to si pamatuji přesně? Bylo to totiž 1. února, v den, kdy je v kalendáři jméno Hynek. A já jsem zrovna zpíval ve stejný den i čas na dvou soutěžích u nás v Chebu. Takže jsem přebíhal z kulturního domu do školy hudební, kde se druhá soutěž konala. Bylo mi tehdy jedenáct. Nakonec jsem zvítězil v obou soutěžích, a tak se postupně prozpíval až do Prahy. A tam jsem, v rámci celorepublikového finále, opět vyhrál. To se ví, že mě těch několik triumfů v soutěžích poznamenalo. Maminka, přátelé a mí nejbližší byli na mě patřičně hrdí. A znal mne kdekdo, nejen z Chebu a okolí.

Tehdy jsem si uvědomil, že stát na jevišti, zpívat a vidět ty rozzářené oči publika, je tím, bez čeho už nechci být.“

Jaký máte vztah k tanci?

Když jsem byl teenager, často jsem chodil na diskotéky, a tancovat mě moc bavilo. Později jsem ale zjistil, že ačkoli nemám problém s rytmem, paměť naučit se tanec na danou choreografii, to už mi jaksi nejde. Ukázalo se to už, když jsem uspěl v konkurzu pro tehdejší muzikál ,Jesus Christus Superstar´. Po dvou měsících úporného snažení tancovat právě na přesně danou choreografii, jsem to vzdal. A to mi s tancem pomáhala a radila zpěvačka Leona Machálková… No prostě, od té doby se raději dívám a obdivuji ty druhé.“

Chodil jste do tanečních?

Nechodil jsem tam přímo. Ale jenom jako divák si sednout na balkón a podívat se. Občas jsem si někdy odběhl na chodbu.  A tam si zkusil  pro mě ty takzvaně lehčí žánry. Naučil jsem se tak alespoň polku, valčík, ča-ča…“

Navštěvujete někdy, jako divák, baletní či taneční představení?

Upřímně, byl jsem takto jen dvakrát. Už kdysi ve Stavovském divadle. Dnes opravdu ani nevím na čem, ale pamatuji si, že jsem byl tenkrát opravdu ohromen.“

Hynek Tomm se již s oblíbenou Evou Pilarovou může od letošního jara objevit pouze prostřednictvím fotografií a filmových záznamů

V TANEČNÍM MAGAZÍNU jste se nedávno představil jako dobrý přítel zesnulé Evy Pilarové. Máte ještě v branži nějakého takového dobrého známého či staršího rádce?

V mém pěveckém životě se objevilo několik osobností, kterých si upřímně vážím. Eva Pilarová vždy byla a bude stále ta nej… Nějakou dobu jsme měli společný zájezdový pořad s paní Květou Fialovou. V něm jsme dokonce předvedli i společný duet pod názvem ,Tam na konci světa´, který vyšel i na CD. Paní Květa měla v tom duetu monolog. Posluchači jej mohli slyšet i na vlnách Českého rozhlasu. Květa Fialová byla přirozená, vyprávěla a vždycky s ní bylo tak příjemně. Teprve když odešla, uvědomil jsem si, jak mě její osoba ovlivnila. Že hodně z jejího  náhledu na život máme společné. Jinak v minulém roce jsme hodně jezdili společné pořady se Zuzanou Bubílkovou. A občas také s Valérií Zawadskou. Obě dámy je vždycky přímo radost poslouchat…“

Jak Vaše současná vystoupení ovlivnila koronavirová karanténa? Podařilo se odřeknutá představení přeložit na pozdější termín?

Ano, o některé koncerty jsem, kvůli opatřením kolem koronaviru, přišel. Některé se podařilo přesunout. Hodně mě zamrzelo, že jsem přišel o vystoupení v rámci festivalu FIJO s doprovodem Městského orchestru Cheb, pod vedením dirigenta Jiřího Smitka. Na to jsem se snad nejvíce těšil. Byli jsme domluveni, že zazpívám i píseň s názvem ,Město jediné“. Tu pro mě, jak se říká, přímo na tělo, napsal básník Josef Fousek. A jeho verše skvěle zhudebnil Zdeněk Hrubý. Skladba pojednává o mém dětství v rodném Chebu a současně je vyznáním mé mamince. Ta mi odešla v roce 2017. A moc mi chybí. Škoda. Nicméně za dva roky se tento festival opakuje, tak se budu těšit.“

Se Zuzanou Bubílkovou

Máte i herecké zkušenosti před kamerou, nakolik je tato práce pro Vás náročná?

Nevím, zda se v mém případě dá mluvit o nějakých zkušenostech. Samozřejmě jsem ale za to moc rád, a vážím si toho, že mě páni režiséři obsadili. Pro mě je herectví před kamerou, oproti zpívání, obor hodně náročný. Poprvé jsem se ocitnul před kamerou v pohádce ,Kluci, to je víla´, kde jsem si zahrál dvojroli čerta a zpěváka. Tu pohádku režíroval Milan Růžička a hráli v ní takoví mistři herectví, jakými jsou Jan Přeučil, Jan Čenský i další. Tak to je pak tréma o to větší. Pak jsem se ocitnul ve filmu ,Kameňák 3´ pana režiséra Zdenka Trošky. Tam jsem zpíval ústřední píseň ,pod filmem´ i v titulcích. A odehrál tam i malou roličku… Určitě za všechno jsem moc rád a jak se říká: ,Práce plodí práci´.“

Co chystáte na nadcházející sezónu?

Být, kvůli koronaviru, skoro čtyři měsíce doma a nic nedělat, to není nic pro mne… Kromě přípravy koncertů vánočních a pořadů se Zuzanou Bubílkovou, jsem začal více pracovat do studia a připravovat si nový repertoár. Po vloni vydaném CD ,Hynek Tomm zpívá Fouskoviny´, kde pro mne deset textů napsal básník a textař Josef Fousek, se chystám vydat nové album. Bude takzvaně zimní, které bude žánrově obsahovat pop, klasiku, šanson, vyšší populár… Jinak začátkem léta bychom měli dokončit natáčení klipu na jednu z mých zbrusu nových písní. Tentokrát je to svižná poprocková pecka s názvem ,Vítr´, kterou mě složil Pavel Ryška.“

Potěšilo Vás, jako tam bydlícího, že jste vyšel ve výpravné publikaci o sídlišti Černý Most?

Na Praze 14 Černém Mostě bydlím skoro už dvacet let. A už bych se nepřestěhoval. Když jsem začínal se zpěvem v Praze, vyšla publikace ,Praha 14 ve fotografii´, pro kterou jsme nafotili i křest mého CD s tehdejšími redaktory a místostarostou. Nyní jsem byl velice potěšen, že si na mne opět vzpomněli a zařadili mezi osobnosti této městské části.“

Hynek Tomm je i autorem knížky, která mu vyšla v roce 2018 v nakladatelství Petrkllíč

Jaké máte koníčky a hobby?

Jsem filmový maniak. Zhruba do druhé hodiny v noci koukám na filmy, potom ovšem vstávám až kolem desáté. Nejraději mám psychologické filmy a filmy podle skutečných událostí.“

Co byste závěrem popřál čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU a kam byste je pozval na svá vystoupení?

Popřál bych vám co nejvíce čtenářů! Popřál bych nejenom čtenářům, ale všem lidem to, co je nejdůležitější, a to je zdraví! Jinak u této příležitosti srdečně pozvu na určitě zajímavou akci ,Plavba po Vltavě – Zpívá Romantický tenor Hynek Tomm´. Ta proběhne 5. září 2020 ve 12.30. Anebo třeba na Vánoční koncert 3. prosince do Nuselské radnice v Praze 4. Závěrem úplně všem popřeji krásné příští dny.“

Při setkání s příznivci Hynek září

Děkujeme za upřímný rozhovor. A těm, kteří se chtějí o Hynkovi dozvědět například data jeho vystoupení, doporučujeme odkaz na jeho stránky www.hynektomm.cz, kde se dočtou i mnohé další. A přejeme mu, ať se i nadále daří v profesním i osobním životě.

Foto: archiv Hynka Tomma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Osobnosti a „Křídla motýlí“ v Horních Věstonicích

Martin Maxa, Marcela Březinová, Martin France, Kamila Nývltová, Tomáš Ringel i Martin Harich netušili, že si letos (nejen) na Moravě už nejspíše nezazpívají… 

Byť na šestém ročníku, tak se několik zpěváků sešlo vlastně poprvé na benefičním koncertu „Křídla motýlí“ v obci Horní Věstonice. A to díky politické přestřelce v Dolních Dunajovicích, kde tato benefice musela uměle skončit.

Zpěvák, herec a organizátor (nejen) tohoto koncertu – Martin France
A tentýž s mikrofonem na pódiu

Ale celý koncert se – po roční pauze – podařilo uskutečnit v malebném prostředí Sportovně-kulturního areálu Horních Věstonic, s krásnými kulisami Pálavy.

Idol dívek i dam Martin Maxa

A tak do jihomoravských hornověstonických vinic přijeli pomoci charitativní organizaci „Debra“, pro pacienty s nemocí motýlích křídel, například zpěváci: pop-rocková Marcela Březinová, kytarista, zpěvák, skladatel a malíř v jedné osobě Martin Maxa, muzikálová zpěvačka Kamila Nývltová, která byla na Pálavsku poprvé a tuto oblast si přímo zamilovala. Anebo slovenský světoběžník s kytarou Martin Harich, či mladý a velmi šikovný muzikálový zpěvák Tomáš Ringel. A v neposlední řadě Martin France, který tento projekt už pošesté připravil.

V šatně bylo veselo (i přes bezpečnostní a hygienická opatření, která naznačuje páska v pozadí)

Odehrávalo se to ještě chvíli před druhým nouzovým stavem. Tak diváci přišli s rouškami a seděli poctivě v rozestupech. Svou vděčnost za to, že se mohou pobavit a zazpívat si, což již není v době vydání článku možné, dávali najevo interpretům hlasitým potleskem. A pak, ve finále, ovacemi ve stoje, což se tehdy ještě mohlo!

Marcela Březinová v akci

Po společném závěrečném songu Marcely Březinové, se všemi interprety, „Snad za to může láska“ si diváci pod venkovním pódiem vytleskali ještě přídavek. Takže překvapení zpěváci, po chvíli bádání, vylovili písničku „Není nutno“ od Jaroslava Uhlíře. Ta obsahově přesně seděla na současnou koronavirovou krizi. A to ještě vůbec netušili, že to je pro všechny zúčastněné jedno z jejich posledních veřejných zpívání, kvůli zákazu zpívání v celé ČR, které platí od tohoto pondělí 5. října.

Závěrečná finálovka

Závěrečné slovo patřilo moderátorce večera Michaele Doležalové a s ní se všichni shodli na tom, že se napřesrok opět v září potkají jak interpreti, tak diváci na stejném místě v Horních Věstonicích.

Tak věřme, že snad při stejně úspěšném 7. ročníku benefičního koncertu „Křídla motýlí“…

Foto: Martin Production

Martin Production

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Kytarový zážitek závěrem

Retrospektivní koncert legendárního Paca de Lucía uzavírá charitativní projekt „Flamenco De Sofa“. Tentokrát v koprodukci s Českou televizí. Tančit bude Joaquín Grilo.

Charitativní on-line festival „Flamenco De Sofa“, který od začátku června systematicky podporuje konkrétní španělské umělce, jde do velkého finále. Jako překvapení si pořadatelé připravili poslední představení, ve spolupráci s Českou televizí. Prezentují legendu flamenkové kytary, již nežijícího, Paca de Lucía.

Od 13. až do 19. srpna mohou zájemci zhlédnout záznam z koncertu „PACO DE LUCÍA & SEPTET“. Ten se uskutečnil v roce 1996 v Brně. Spolu s hlavní hvězdou vystoupili zpěvák Pepe de Lucía a tanečník Joaquín Grilo. Diváci teď mají jedinečnou možnost vychutnat si první koncert Septeta Paca de Lucía v České republice. Odehrál se tenkrát v samotném závěru jeho náročného evropského turné.

Finance vybrané během promítacího týdne budou poslány nové Nadaci Paca de Lucía, která má za cíl podporovat mladé a začínající umělce.

Mám obrovskou radost, že se nám podařilo ,Flamenco de Sofa´ zakončit takovýmto flamenkovým klenotem,“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová. A dodává: „Festival měl mezi umělci i diváky velký úspěch. Moc děkujeme všem, kteří se rozhodli umělce v nelehké době podpořit.

Projekt „Flamenco de Sofa“ vznikl v České republice s myšlenkou pomáhat umělcům, kteří pochází z jedné z nejvíce koronavirem zasažených zemí.

Stream závěrečného představení je možné zdarma zhlédnout od 13. do 19. srpna na webových a facebookových stránkách vrcholícího festivalu. V tomto termínu mohou také diváci přispívat do „virtuálního klobouku“ libovolnou částkou.

Festival „Flamenco De Sofa“ uvede tuto nahrávku s laskavým svolením Pacovy rodiny, managementu a České televize.

UMĚLECKÉ OBSAZENÍ:
Paco de Lucía – kytara
Ramon de Algeciras – kytara
Pepe de Lucía – zpěv
Juan Manuel Canizares – kytara
Carlos Benavent – baskytara
Jorge Pardo – saxofony, flétna
Rubem Dantas – perkuse
Joaquín Grilo – tanec

On-line stream bude zveřejněn na webové stránce festivalu: www.flamencodesofa.com, ale rovněž na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=vDZqYxaGRHo a na facebookovém profilu: https://www.facebook.com/FlamencoDeSofa/ ve čtvrtek v 19 hodin a bude ke zhlédnutí do středy dalšího týdne.

Finance vybrané za jednotlivé koncerty budou poslány do Španělska jednotlivým souborům a rozděleny mezi účinkující, kteří vystupují na nahrávkách.

On-line festival „Flamenco De Sofa“ pořádá festival „Den flamenka“. Více informací najdete na: www.flamencodesofa.com.

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ANALOG na Jatkách

Berlínský cirkusový soubor Analog se v listopadu vrací na Jatka78

Jatka78 v listopadu uvedou prvotřídní show na pomezí hudby a nového cirkusu

Do  Pražské tržnice se v listopadu vrací mezinárodní soubor Analog, který předvede mix nového cirkusu a hudebního vystoupení. “Finale” je nabité odvážnými akrobatickými čísly, stejně tak jako humorem a skvělou živou hudbou. Představení „Finale“ vznikalo ve spolupráci s Cirkem La Putyka a intenzivně se zkoušelo v únoru 2018 na Jatkách78.

Mezinárodní cirkusový soubor Analog na Jatkách78 vystoupí již počtvrté. Před dvěma lety zde uvedl stejnojmennou inscenaci. Aktuální show však kromě výrazné změny v obsazení nabídne i nová akrobatická čísla a novou hudbu. Premiéra „Finale“ se uskutečnila 15. 3. 2018 v berlínském divadle Chamäleon. Její zkoušení probíhalo na Jatkách78 pod kreativním vedením Rosti Nováka ml.

Finale“ je velmi netradiční podívanou, která kombinuje hudební a novocirkusové vystoupení. Osm přátel, mezi nimi špičkoví akrobaté a hudebníci, se setkává, aby předvedlo ty nejlepší kousky, z nichž každý je hoden skutečného grand finále. Show plnou akrobacie doprovází sametový hlas zpěvačky Eny Wild a dynamické bubnování Lukase Thieleckeho. Diváci se stanou svědky jedinečné podívané inspirované undergroundovou hudební scénou, odvážnými filmovými kousky a tradičními i méně tradičními cirkusovými triky.

Analog: „FINALE“
6. – 10. 11. 2018, 19.30, JATKA78

Soubor Analog byl založen v roce 2013 Florianem Zumkehrem a Ethanem Law s cílem vytvářet autentické umění. Skutečné vztahy, vysoká technická úroveň a přímá interakce s publikem jsou tím, co se podílí na surovém divadelním zážitku. Analog žene kupředu touha vymanit se z života „profesionálního“ umělce ve prospěch snahy alespoň na chvíli ucítit přirozenou a mnohdy i bolestnou energii ulice. Florian i Ethan byli součástí širší skupiny umělců, která stála u začátku Jatek78. Florian s Ethanem pozvali do Prahy skupinu svých přátel z celého světa a připravili pro zkušební provoz Jatek78 v roce 2014 večer s názvem Analog. Tento večer tak založil soubor, který dnes úspěšně vystupuje po celém světě.

TRAILER KE ZHLÉDNUTÍ:

 

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN