Do prázdnin se divákům představí v sedmi reprízách
Premiérové představení Baletu Národního divadla Coppélia se zabydlelo ve Státní opeře. Divákům se do prázdnin představí v sedmi reprízách
V průběhu sto padesáti čtyř let od své premiéry v Paříži v roce 1870 procestoval balet Coppélia snad všechny země světa. Ve Státní opeře v Praze je inscenován v podání Baletu Národního divadla a choreografické verzi Ronalda Hynda, která byla poprvé uvedena v roce 1985 v London Festival Ballet (English National Ballet).
oppélia vypráví o nástrahách milostných vztahů, a i když patří mezi tři nejvýznamnější tituly francouzského baletu 19. století, které se na jevišti dochovaly v „živé baletní tradici“, neumírají zde hrdinové pro nedostižnou lásku. Naopak – příběh je uzavřen happy endem, svatbou.
Neobvyklým podnětem je postava Coppélie, domnělé dcery vynálezce mechanických strojů a hraček doktora Coppélia. Krásná dívka sedí každý den s knihou na balkoně vysokého domu a vzbuzuje pozornost nejen místních mládenců včetně Franze, ale i jeho snoubenky, žárlivé a podnikavé Swanildy. Nikdo netuší, že Coppélia je loutka, která čeká, až ji její tvůrce oživí. A zápletka? O svou duši má kvůli Coppélii přijít Franz! Jeho životní lekce končí šťastně – loutka zůstane loutkou, Franz díky Swanildě pozná svůj bláhový omyl a je zachráněn.
Balet již v roce 1870 reflektoval pokrokovost a zdá se, že svým námětem umělého člověka předběhl dobu. Lidé konce 19. století byli okouzlení mechanickými hračkami a „oživlými“ stroji, pořádali světové výstavy, kde předváděli technické výdobytky. Coppélia byl tedy opravdu nový balet nové doby: byl usazen v realitě a reagoval na aktuální vědecký pokrok. Navíc zrcadlil národnostní myšlenku, revoluční ideje po roce 1848. Odehrával se v pohraniční rakouské korunní zemi, v Haliči. Skladatel Léo Delibes se inspiroval folklorní bohatostí regionu, v Coppélii poprvé uvedl na baletní scénu nejen polskou mazurku a maďarský čardáš, ale i českou polku.
To všechno nám ve své půvabné verzi zanechal i Ronald Hynd. Svou Coppélii komponoval v úctě k tradici, pohybovému obsahu a tvůrcům, kteří jsou v rodokmenu inscenace zapsáni – Arthur Saint-Léon, Marius Petipa a Enrico Cecchetti.
Coppélia
Balet o třech jednáních
Hudba: Léo Delibes
Libreto: Charles Nuitter a Arthur Saint-Léon podle E. T. A. Hoffmanna
Choreografie: Ronald Hynd podle Arthura Saint-Léona, Mariuse Petipy a Enrica Cecchettiho
Scéna a kostýmy: Roberta Guidi di Bagno
Světelný design: Ronald Hynd
Nastudování: Marilyn Vella-Gatt
Hudební nastudování a dirigent: Václav Zahradník
Tančí: Balet Národního divadla
Hraje: Orchestr Státní opery
O choreografovi Ronaldu Hyndovi
Ronald Hynd se narodil v roce 1931 v Londýně. Vystudoval Rambert School, stal se prvním sólistou Ballet Rambert. Od roku 1954 působil v souboru The Royal Ballet v Covent Garden a také zde dosáhl na nejvyšší post prvního sólisty. Tančil všechny hlavní role klasického repertoáru, nejčastěji s britskou primabalerínou Annette Page, s níž byl ženatý šedesát let až do její smrti v roce 2017.
Po ukončení taneční kariéry se Ronald Hynd začal věnovat choreografii, jeho nejslavnější balet Veselá vdova byl uveden jednadvaceti nejprestižnějšími světovými soubory. V letech 1970–1973 a 1984–1986 byl Ronald Hynd šéfem baletu v Bavorské státní opeře v Mnichově, pro nějž vytvořil mimo jiné inscenace Šípková Růženka, Louskáček a Coppélia.
Vytvořil i řadu dalších inscenací. V roce 2020 byl vyznamenán The Royal Ballet Governors’ Award za zásluhy o britský balet a v roce 2022 získal cenu tanečních kritiků za celoživotní dílo. V roce 1991 vytvořil choreografii speciální inscenace Sylvia u příležitosti „Serenade to a Princess“ k oslavě třicátých narozenin Diany, princezny z Walesu.
Termíny baletních představení Coppélia ve Státní opeře:
Úterý 21.5. od 19:00 hod., středa 22.5. od 19:00 hod., sobota 25.5. od 19:00 hod., neděle 26.5. od 14:00 a 19:00 hod. a neděle 2.6. od 14:00 a 19:00 hod.
Kdo byla Anna Pavlova? A proč nesou její jméno sladké dobrůtky? A dokonce i žabí stehýnka!
Již několikrát jsem měl tu čest ochutnat dort zvaný „Pavlova“. Vždy jsem myslel, že se jedná o sladkost (koho, čeho) I. P. Pavlova. Ruský vědec, který má v Praze 2 náměstí a stanici metra i městské hromadné dopravy, totiž vyvolával u živočichů slintací reflex. A já měl dojem, že tento dort patří do kategorie těch, po nichž „blahem slintáme“… Ale pravda je jiná. Dort totiž nese jméno slavné ruské tanečnice Anny Pavlové!
Kdo byl otcem?
Anna Pavlova (často u nás psaná též Pavlovová) se narodila 31. ledna 1881 v ruském Petrohradu, jako dcera pradleny Ljubov Feodorovny. Jejípravý otec není oficiálně znám.
Když byla Anna ještě velmi malá, její matka se provdala za vojáka v záloze Matvjeje Pavlova. Ten však brzy zemřel. Přesně, když byly Anně dva roky. Obě s matkou byly velmi chudé a dlouhá léta proto trávily s Anninou babičkou.
Škola se zajištěním
Anně Pavlové se zachtělo být tanečnicí již v osmi letech. To, když navštívila představení „Spící krasavice“ v petrohradském Marijánském divadle.
Anna Pavlova
O dva roky později byla Anna přijata jako studentka do Petrohradské carské baletní školy. Tato škola pro klasický tanec svým studentům nabízela navíc celoživotní materiální zajištění. A proč škola carská? Tehdejší vládce Ruska car Alexander III (1845 – 1894) byl totiž jejím hlavním mecenášem.
Ačkoli byla mladá Anna považována za křehkou a ne příliš krásnou, přesto byla velmi pružná. I dlouho působila dívčím dojmem. A hlavně, byla obratná a dokázala se snadno i pružně ohýbat a elasticky kroužit na špičkách.
Okouzlila i Maria Petipu
Nadání mladé studentky zapůsobilo na baletního mistra Maria Petipu, který se posléze stal jejím nejoblíbenějšímprofesorem. Pavlova se také dobře poučila od dalších slavných pedagogů a choreografů Marijánského divadla, jimiž byli Christian Johanssen, Pavel Gerdt a Enrico Cecchetti.
Nejen ti, ale i choreograf Fokin, jí poskytli klasický školní základ, založený na ruské baletní tradici. V září 1899 Pavlova debutovala v Marijánskem divadle. Konkurence tam byla mezi tanečníky vysoká. Anna Pavlova však mezi ostatními brzy zaujala poetickým výrazem a výraznou technickou kvalitou svých vystoupení.
Křest ohněm ve slavné „Met“
Pavlova se účastnila mnoha uměleckých zájezdů. Odhaduje se, že nacestovala přes čtyři sta tisíc mil!!! A to v době, kdy ještě zdaleka neexistovala letecká doprava. Viděly ji tak milióny diváků na celém světě!
V únoru 1910 se Pavlova, vystupující s moskevským tanečníkem Michajlem Mordikinem (1880 – 1944), poprvé představila v Americe. A to hned ve slavné Metropolitní opeře (zvané slangově „Met“), v New Yorku. Většina amerických diváků ji do té doby nikdy předtím neviděla. Byli z ní uneseni.
Divadlo po carevně
Ačkoli byla tato první turné Pavlovové organizována se souhlasem cara, stejně se její poslední oficiální návštěva Ruska datuje létem 1914. Potom, shodou okolností, vystupovala v Německu. Bezprostředně ji pak, cestou do Londýna, (v srpnu 1914) zastihla zpráva o vyhlášení války Německa s její domovinou. Umění se upozaďovalo. Nastaly jiné problémy. Smlouvy a povinnosti Pavlovové vůči carovi, školním závazkům i „jeho“ Marijánskému divadlu, tím pádem zanikly.
A proč se divadlo jmenovalo „Marijánské? Je pojmenováno po carevně Marii Alexandrovně, manželce Carla Alexandra II.
Svět ji ležel u nohou
Od těch dob až do své smrti Pavlova pokračovala v dlouhém, vyčerpávajícím celosvětovémturné. A to již se svým vlastním divadelním ansámblem.Jeho členové pocházeli z různých zemí a nebyli vždy zdaleka tak talentovaní jako šéfka.
Ještě několikrát se Anna úspěšně vrátila do Ameriky. V roce 1917 třeba úspěšně vystupovala v Americe jižní. Roku 1919 naopak navštívila Bahii a Salvador. Neopominula ani Indii.
Návštěvám Pavlové v Indii a spolupráci s tamními experty orientálních tanců se ostatně věnuje již článek o Anně Pavlove v TANEČNÍM MAGAZÍNU z 10. 10. 2013.
Její americká vystoupení v letech 1920 a 1921 již znamenala páté stěžejní turné Pavlové po Spojených státech během deseti let! Posléze, roku 1923, její taneční společnost cestovala do Japonska, Číny, opět Indie, Barmy a Egypta. Jižní Afrika, Austrálie a Nový Zéland naopak ležely Pavlové u nohou v roce 1926. Léta 1927 a 1928 byla věnována evropskému turné.
A právě uvedené návštěvy u protinožců mají údajně co společného s dortem…
Dort Pavlova, tentokrát s granátovým jablkem a ozdobený physalisem
Jak to bylo s dortem?
V rámci svého již zmiňovaného celosvětového turné v roce 1926 navštívila Anna Pavlova Nový Zéland.
O víc než šedesát let později autor Anniny biografie Keith Money, v souvislosti s touto událostí, zmiňuje historku o zrození dortu Pavlova. Ten dezert prý připravil šéfkuchař hotelové restaurace ve Wellingtonu. Speciálně, na počest této populární tanečnice. Sněhový dort měl připomínat její nadýchanou sukni a plátky kiwi znázorňovaly zelené růže, kterými byl její taneční kostým vyzdoben.
Anna Pavlova rovněž vystupovala v sousední Austrálii. Konkrétně v roce 1929. Baletka tehdy pobývala ve městě Perth v hotelu Esplanade. Rovněž šéfkuchař tohoto hotelu prý údajně vytvořil lehký dezert z bílkového sněhu, který pojmenoval Pavlova, protože je stejně lehoučký jako ta, co mu dala jméno.
Krinolína Anny Pavlove na archivním obrázku skutečně připomíná nadýchaný dort
Pochází ten dort z Evropy?
Nejen u našich protinožců však vznikaly pokrmy oslavující proslulou baletku. Ve Francii totiž šéfkuchaři připravovali žabí stehýnka à la Pavlova a v USA se prodávala zmrzlina Pavlova.
A podle mnoha dokladů nejen to. S největší pravděpodobností ani samotný dort Pavlova nebyl vynalezen na jižní polokouli, ale k protinožcům doputoval z Evropy přes Ameriku.
Kulinářští experti Andrew Paul Wood a Annabelle Utrechtová předpokládají, že na jih od rovníku recept na zákusek z bílkového sněhu doputoval na zadní straně krabic s kukuřičným škrobem. Do Pavlovy se často přidává trocha škrobu pro dosažení typického měkkého středu. Podle těchto „jídelních“ badatelů u protinožců dokonce nevzniklo ani pojmenování dezertu.
První recept na sladký zákusek nazvaný „Pavlova“ se prý doložitelně objevil už v roce 1911, kdy Anna Pavlova teprve zahajovala své světové turné a kdy o její slávě jižní kontinent pořádně ještě ani nic netušil.
Dort Pavlova si získal světový ohlas a s tím i mnoho obměněných variant. Toto je jeho německá verze, konkrétně schvwarzwaldská podoba.
Pozor na „Meringue“!
Záhady a nedorozumění spojené s tímto dezertem ale ještě zdaleka nekončí.
Milovníky sladkostí totiž může překvapit, že v cukrárnách či kavárnách anebo restauracích se objevuje stejný dezert, kterému se jednou říká „Pavlova“ a podruhé „Meringue“. Rozdíl mezi těmito pojmy vysvětluje cukrářský mistr Maršálek: „Meringue, to znamená bílky a cukr v různém poměru. Pro stabilitu se přidává trocha soli či pár kapek citronu. Naopak Pavlova je obohacena o větší díl octa nebo citronové šťávy a nesmí chybět škrob, který výslednému korpusu zajišťuje stabilitu. Správně upečená Pavlova je křupavá a vevnitř má spíše texturu poněkud jako marshmallow.“
Anna Pavlova s labutí (obdobný snímek má Eva Pilarová na titulu svého alba z roku 1974 „Zázrak je žít“)
Labutí píseň
Anna Pavlovaaktivně tančila až do konce svého života. Počátkem roku 1931, během turné v nizozemském Haagu,bylo Pavlové sděleno, že přechodila zápal plic. A žejejí zdravotní stav vyžaduje léčení a operaci.
Bylo jí rovněž důrazně řečeno, že už nikdy nebude schopna tančit, pokud nebude své plicní potíže radikálně léčit. Odmítla podstoupit operaci a řekla: „Pokud nedokážu tančit, raději bych byla mrtvá.“
Zemřela na následky zápalu plic v ložnici vedle japonského salonu hotelu „Des Indes“ v nizozemském Haagu. Někdy kolem půlnoci v pátek 23. ledna 1931. Tři týdny po svých 50. narozeninách.Ke smrtelnému loži si přála přinést svůj kostým z „Labutího jezera“. Poslední její slova před smrtí zněla: „Slyšíte, jak v dálce tančím?“
A závěrem recept:
Jarní Pavlova s čokoládou a čerstvým ovocem
Na korpus:
240 g bílků
240 g cukr krupice
240 g cukr moučka
1 malý citron, šťáva i kůra
20 g bramborový škrob
Na mramorování:
100 g lesního ovoce (maliny, borůvky nebo ostružiny)
Na náplň:
900 g šlehačky 33 %
200 g extra hořké čokolády 80 %
Na ozdobu:
300 g čerstvých malin, borůvek nebo ostružin
Postup:
100 g lesního, třeba i mraženého, ovoce rozmixujeme na jemné pyré.
Troubu předehřejeme na 100 °C.
Bílky s citronovou šťávou ušleháme elektrickým mixerem do polotuha a po lžících zašleháme krupicový cukr, pak došleháme dotuha a nakonec lehce zamícháme směs cukru moučky, škrobu a citrónové kůry.
Hmotu rozdělíme na tři plechy vyložené papírem na pečení a stěrkou rozetřeme do kruhů o poloměru asi 26 cm. Na ty rovnoměrně rozdělíme připravené pyré a lžící vytvoříme mramor.
Sušíme 3 až 4 hodiny, nebo dokud upečená Pavlova není zcela suchá.
Na náplň si převaříme smetanu a do ní ponorným šlehačem vmixujeme hořkou čokoládu. Necháme přes noc v lednici a druhý den ušleháme do tuha.
Na první ze tří Pavlov rozetřeme třetinu ušlehané náplně a dobře rozetřeme až do krajů. Přiložíme druhou plackou a rozetřeme další třetinu. Stejně pokračujeme i se zbývající plackou a náplní.
Povrch dobře uhladíme, hustě poklademe ovocem a na závěr pocukrujeme.
