TANEC PRAHA u Vltavy v Přístavu 18600

Inspirativní i pro diváky z motorových lodí. █ Kam se poděla moderátorka? █ Mrtvé území ožilo. █ Vystupoval i Menšík! █

Sobota přesně v polovivě června TANEČNÍ MAGAZÍN nasměrovala do pražského Karlína. Konkrétně na jeho Rohanské nábřeží. Do jednoho ne tolik všemi Pražany, natož turisty, známého místa – do PŘÍSTAVU 18600. Již třicátý první ročník prestižního festivalu TANEC PRAHA zde totiž pokračoval nabitým odpolednem, podvečerem i večerní diskotékou.

Výsledek jedné z performancí…

Po několika návštěvách festivalových představení mimo metropoli, v minulých ročnících, jsme se programově zaměřili na tento, nepříliš známý, kout Prahy. TANEČNÍ MAGAZÍN zajímalo i sepětí vystupujících s přírodou a se zdejším, níže popsaným, prostředím.

Divačky ctí přístav, mají námořnická trička

Samotné karlínské pobřežní území je rozporuplné. Obzvláště jeho součást, nazývaná Přístav 18600. I v názvu. Nikdy tu žádné přístaviště nebylo. Jméno získal podle přívozu, který sem jezdí od Holešovické tržnice, se zastávkou na ostrohu ostrova Štvanice. Kontroverze je i mezi moderní zástavbou kolem Pobřežní ulice. Tu zvýrazňují ještě kulinářské podniky jako vinárna „Na břehu řeky Rhôny“, vyhlášené lahůdky „U Paukerta“ či vybraný „Pohostinec Karlín“. V Přístavu 18600 vás uvítají dřevěné a plechové stánky. Napít se zde můžete z plastových kelímků. Čepují zde „místní“ pivo zvané Křižík. Vyráběno je však v minipivovaru Muflon. V Praze 4, Kunraticích. Od moderní zástavby sem můžete projít „měsíční krajinou“ zdevastované půdy, drátů čouhajících ze země a napůl zabagrovaných skruží a armatur. Za tím je však moderní cyklostezka. A pod ní již Přístav 18600. Zkrátka, jak z mého popisu snad patrné, ideální místo pro performanci.

Divadlo RUDERÁL shání nové vystupující soubory, jak se můžete dočíst v TANEČNÍM MAGAZÍNU jinde. My jsme si jeho prostory prohlédli v rámci festivalu TANEC PRAHA

Druhá červnová sobota byla po celém území Čech a Moravy plná dešťových srážek. V Praze ne. Bylo zde však téměř nesnesitelné dusno. Ani to však neodradilo na tři desítky účinkujících, ani jejich technické štáby. A také nikoli diváky…

Poněkud tarzanovská scénka

I když… Zeptal jsem se pořadatelky, kde se v rozlehlém areálu nachází místo další performance. Řekla mi: „Támhle, jak se přemísťuje ten dav diváků.“ Neviděl jsem jej. Až pak mi došlo, že má jít o ten maličký hlouček návštěvníků…

Kde hledat příčinu menší návštěvy?

V samotném areálu „přístaviště“ bylo lidmi nabito. Hned několik soukromých párty s grilovačkou. Projíždějící cykloturisté i dost pěších odvážlivců, kteří úspěšně překonali výše popsanou „měsíční krajinu“. Zdejší program TANCE PRAHA byl však až moc volný. Postrádal místní značení. Šipky a popisky. Až s výjimkou divadla RUDERÁL (viz snímek výše). Musím pochválit tradiční výpravný program celého festivalu. Na křídovém papíru. Za odpovídající cenu 250,- Kč. Kdo si jej tady koupí k pivu a mastnému buřtu či taktéž špinící vegetariánské mozzarelle? Nechtělo to pouze naxeroxovat skládačku s aktuálními informacemi? Ale klíčový problém byl v absenci práce moderátorky. Hlavní jeviště zelo prázdnotou. Myslel jsem, že uvedená Daniela Voráčková bude v terénu seznamovat diváky s účinkujícími. Nebylo tomu tak. Chudáci interpreti. Myslím si, že to zavánělo trochu neúctou k jejich připraveným vystoupením! Všichni tu tak byli, jaksi jako za minulého režimu, anonymně. Proto bych prosil propříště – nechejte pracovat moderátorku! Anebo alespoň podrobně natiskněte místní informace.

Jednotlivá vystoupení byla originální, zajímavá a svým způsobem inspirativní. Místy zaujala i zdálky diváky z projíždějících turistických motorových lodí. Ne vše a všem vždy vyšlo…

Že by vyhlíželi absentující moderátorku?

Myslím, že základní myšlenka spojení vystupujících s přírodou se osvědčila. A ty drobné nedostatky? Alespoň je co zlepšovat pro 32. ročník festivalu TANEC PRAHA. Aby neusnul na vavřínech.

TANEC PRAHA v Přístavě 18600

aneb VEN ku.TANCI / Vhodné pro rodiny

ÚČINKUJÍCÍ:

MODERÁTORKA:

Daniela Voráčková

VYSTUPUJÍCÍ:

Míša Suša & Renata Raková – „O sluneční víle“

Jan Bárta – Pohybové hry pro všechny věkové kategorie

Markéta Jandová

Viktor Černický – variace tématu „PLI“

Cécile da Costa – nedokončené „Roselyne“

Sabina Bočková, Johana Pocková – nedokončené práce „Jáma lvová“

Marek Menšík – fragmenty „SOMA“

Studenti Duncan Center – „Beduíni“

DJ Jarda Petřík

Místní beduíni v podání studentů Duncan centra

Text a foto: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

NIKOLA NĚMCOVÁ jako „Motýlí žena“ v Pardubicích

Ve čtvrtek 21. února má svátek Lenka, ale také proběhne v DIVADLE 29 v ulici Svaté Anežky České v Pardubicích zajímavá taneční akce DUNCAN CENTRE. Začne o osmé hodině večerní. Jde o českou premiéru.

Večer věnovaný současnému tanci, jehož program bude složen z nejnovější choreografické tvorby studentů Konzervatoře DUNCAN CENTRE, včetně české premiéry představení „Motýlí žena“ Nikoly Němcové.

Nikola Němcová: „LA MARIPOSA (MOTÝLÍ ŽENA)“

Za symbolem ženské jemnosti a křehké slabosti se skrývá archetyp plodící síly. Ona je ta, která nese život, ta která přišla posílit slabé, ta která vyvstala z prachu, aby mohla ve svých prsou táhnout bouřlivý svět i podsvětí.

Představení je inspirováno knihou psychoanalytičky Clarissy P. Estés „Ženy, které běhaly s vlky“.

Námět, choreografie, kostým a tanec: Nikola Němcová / hudba: Mario Lavista – Canto del Alba, Julián Carrillo – Cromometrofonía (First part)

Vstupenky na: Ticketportal.cz , nebo v DIVADLE 29, Svaté Anežky České č. p. 29 .

Nikola Němcová na archivním snímku z festivalu v roce 2017

Konzervatoř Duncan centre je renomovaná a mezinárodně uznávaná škola, jediná svého zaměření ve střední Evropě (současný tanec a tvorba). Za téměř dvacet sedm let svojí existence konzervatoř prokázala vysoké odborné a umělecké kvality – drtivá většina umělců, choreografů, tanečníků a pedagogů na české taneční scéně jsou právě bývalí studenti nebo absolventi školy. Vytváří nivó současného tanečního oboru v rámci naší země i celé Evropy.

Foto: archiv divadla

TANEČNÍ MAGAZÍN

Unikátní pohled za kulisy

Málokomu se podaří podívat se na natáčení filmu z opačné strany. TANEČNÍ MAGAZÍN dostal exkluzívně tuto možnost díky režisérce Haně Pinkavové, která natáčela s mladým a úspěšným tanečníkem Jiřím Bartovancem jeden z dílů cyklu „Jít za svým snem“ pro Českou televizi.

Pojďme se podívat na osud i úděl tanečníka jinak. Tak, jak jej cítí citlivá režisérka dokumentaristka paní Hana Pinkavová. Ta nám rovněž poskytla exkluzívně i unikátní fotografie z natáčení svého díla. Mimo hlavního protagonisty Jiřího Bartovance je na nich pochopitelně i ona a také kameraman Josef Nekvasil.

Odmala cítil, že je jiný. Zažil šikanu a posměšky. Brzy ale všechny přesvědčil, že není outsider. Kluk z malé vesnice hledal své africké kořeny, šel za svým snem a přes všechny své osobní trable dobyl taneční svět.

V patnácti se dostal ze sta uchazečů na pražskou taneční konzervatoř Duncan Centre, v devatenácti začal svou kariéru ve věhlasném berlínském souboru výrazového tance Sasha Waltz & Guests. Procestoval s ním svět a svět se stal také jeho multikulturním domovem.

Významná zahraniční angažmá, vlastní choreografie a vyhledávané workshopy moderního tance jsou kosmopolitním programem špičkového tanečníka Jiřího Bartovance, o kterém světová choreografka a tanečnice Sasha Waltz říká: „Velký člověk i velký umělec, což v uměleckém světě rozhodně není samozřejmostí. Mnohé těžké životní zkoušky, kterými prošel, i bolest, kterou v životě poznal, jej posílily. Vyrostl z bolesti a roste z ní dál“.

Právě uznávaná dokumentární režisérka Hana Pinkavová právě tomuto umělci věnovala jeden z dílů svého cyklu o mladých umělcích „Jít za svým snem“, který odvysílala Česká televize 11. 5. 2017 na programu ČT Art a jistě jej bude v podzimní době reprízovat.

 

Foto: archiv Hany Pinkavové

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Jiří Bartovanec zahalený tajemstvím

Entropy # 251, nejnovější dílo Jiřího Bartovance, mělo premiéru v divadle Ponec

 

 

 

25. ledna uvedlo divadlo Ponec  českou premiéru díla Jiřího Bartovance Entropy #251,  premiéra v New  Yorku proběhla  11.září  2015 v rámci programu Českého Centra a Moving sound Festivalu.

Entropy pochází z řeckého slova pohyb. A pohybu tu bylo dost a dost.

Představení zahajují podivné zvuky, dalo by se říci, že spíše výstražné. Téměř nahá postava píše na zem nápisy tajemných významů, kterým rozumí jen umělec sám, pro diváka zůstává jejich smysl utajen.  Poté, co je podlaha celá pokrytá nápisy,  mužská postava stojí ve světle, které dopadá na její nohy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nehybnost se po chvíli mění v divoký tanec plný svíjení a rychlých pohybů. Voda z nádoby uprostřed jeviště se začíná vypařovat, mohutné hřmění otřásá sálem.

Umělec si obléká černý kostým, znovu svádí jakýsi boj, zmítá se a plazí, tu náhle padá ze židle  a dlouze odpočívá na zemi. Chvílí hovoří k divákovi, přichází k jedné ženě  a  hltavě pije její vodu. Přivádí ji na jeviště a  oba si na chvíli vyměňují  role. Žena  nehnutě sedí na židli na jevišti, zatímco umělec sedí  v hledišti v roli diváka. Ovšem bystrému oku nemůže ujít, že dotyčná  divačka  není nikdo jiný než Nina Vangeli, divadelní a taneční publicistka.

Umělec kreslí kruh kolem sedící ženy. Bere ji za ruce, obejmou se a chvíli spolu cituplně tančí. Žena odchází.

Umělec zběsile běhá kolem dokola, stále rychleji a rychleji. Nafukuje balónky, pouští je do vzduchu a nechá je létat jevištěm.

Poté bere obrovský meloun, roztříští jej o zem a válí se v rozlité šťávě. Obléká si plášť  a sype na sebe prach.  Podlaha je plná různého smetí, umělec opět svléká plášť, klouže a padá po melounu, znovu  se válí v prachu a špíně.  Na hlavu si dává igelitový sáček a strnule stojí.  Opět  několikrát  padá na zbytcích melounu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po tomto úmorném úsilí sedí v klidu  obrácen zády k divákům, nasazuje si  červený šátek na hlavu a otáčí se směrem k publiku. Odchází z jeviště  v jakési světelné záři, nahá postava mizí kdesi ve světle.

I přes  dokonalý pohyb Jiřího Bartovance  a emoce, které z díla přímo číší, zůstává obsah díla divákovi nezřetelný a  zahalený tajemstvím.

Součástí představení byla také výstava tanečních fotografií Vojtěcha Brtnického.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Jiří Bartovanec  spolupracuje se zahraničními umělci, je členem skupiny Sasha Waltz and  Guests.  Podílel se na dokumentech pro  Českou televizi. Vyučuje na Duncan Centre Konzervatoři, v Soulu pořádal workshopy pro skupiny moderního tance.

 

Eva Smolíková

Foto: Adéla Horelicová

Taneční magazín