Podzimní sezona v PONCI vyvrcholí premiérou TEREZY HRADILKOVE

Kdo je dirigentem uvnitř nás? Jsme ti, co následují, nebo máme tendenci druhé vést?

Podzimní sezona v Ponci vrcholí


21.prosince ve  20:00 hodin zakončí PONEC – divadlo pro tanec svou podzimní sezónu novým projektem Terezy Hradilkové. Po mezinárodně úspěšné inscenaci ‚Švihla‘ přichází umělkyně s druhým autorským sólem  nesoucím název Nepřestávej – Don’t Stop. Dílo nachází inspiraci v práci a pohybovém slovníku dirigenta. Hudbu k představení složil multimediální umělec Floex (Tomáš Dvořák).

„Zajímá mě, co všechno role dirigenta obnáší. Kdo řídí celý orchestr, interpretuje danou partituru, nakolik se jí musí držet a kde jsou hranice jeho tvůrčí svobody,“ říká Tereza Hradilková. Prvotním impulzem k tvorbě představení se pro ni stala spolupráce na opeře Arsilda, kde se setkala s dirigentem Václavem Luksem z renomovaného barokního ensemblu Collegium 1704.

Autorka však pracuje s rolí dirigenta v širším kontextu. „Snažila jsem se jít hlouběji v otázce, proč mě zajímá právě toto téma, a zjistila jsem, že mě přitahují i jeho další aspekty, jako je moc, kontrola, a naopak možnost věci pustit a dovolit si být křehký a zranitelný,“ vysvětluje umělkyně.

Tereza Hradilková se ptá, kdy a jak přejímáme roli dirigenta v našich životech, co všechno nás v nich řídí, čím se necháváme ovlivnit a jak moc držíme osud ve svých rukou. Kdo je dirigentem uvnitř nás? Jsme spíš ti, co následují, nebo máme tendenci druhé vést?

„Podzim plný barev zavál do divadla PONEC zajímavý mix našich umělců různých generací. Marta a Michal Vodenkovi se postarali o Opening plný mládí; v sérii repríz úspěšných titulů, z nichž některé přitahují zájem již více než 3 sezóny, rezonovaly i dvě derniéry nesoucí v sobě příslib zajímavých novinek v příštím roce (Dora Sulženko Hoštová, Spitfire Company) a také neuvěřitelná stovka repríz nejúspěšnějšího představení pro děti Báry Látalové (Karneval zvířat),“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, a dodává: „Originálně nás vtáhl do dění k Výročí republiky Michal Záhora a svou vůbec první premiéru v PONCI zažil Viktor Černický (PLI). Festival TANEC PRAHA připomněla rozšířená multimediální výstava   Celebrating Kylián v provozní budově Národního divadla a již nyní jsme rozjeli předprodej na Opening 31. ročníku festivalu s nezapomenutelnou Eun-Me Ahn! Máme se na co těšit.“

 Více info na www.divadloponec.cz

Koprodukce: Tanec Praha z.ú. / PONEC – divadlo pro tanec, Studio Truhlárna, Centre national de la danse Pantin, České centrum Paříž, Švestkový Dvůr

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury České republiky, Hlavní město Praha, Nadace Život umělce

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Sólo pro Kateřinu, H2O a pár červených holínek

LETNÍ LETNOU 2018 zakončila pozoruhodná (pod)vodní inscenace „Nesnesitelná tekutost bytí“. Nekonala se přímo v letenském parku, nýbrž v Jatkách78, respektive poblíž jejich scény v pavilonu 11a „Skleněnka“.

Kam za vodou? Kam za „tekutým bytím“? Kam nás z LETNÍ LETNÉ zavedou červené holínky? Odpověď zní: trochu níže pod letenský kopec, do katastru stejného obvodu Prahy 7. Do Holešovic. Do současné tržnice, ale historicky bývalých jatek.

Přípravy „Nesnesitelné tekutosti bytí“ v hale 11a, zvané „Skleněnka“ byly náročné

Na skleněnky do Skleněnky?

Již jsme zvyklí na tradiční scénu Jatka78 v bývalých jatečních (dnes tanečních) pavilónech 7 a 8. Avšak za vodou, hlavní protagonistkou Kateřinou Dvořákovou a režisérem Vítem Neznalem i jeho netradiční inscenací, jsme si museli zajít do jiné části jatečního prostoru, respektive dnes areálu pražské tržnice. Premiéra a třináct záříjových repríz „Nesnesitelné tekutosti bytí“ se totiž odehrávaly v jiné „jateční“ uličce. Poněkud východněji (blíže k muzikálové aréně Rock Opera), v  někdejší jateční hale 11a se vžitým označením „Skleněnka“.

Skleněná krychle ještě nenapojena na vodní hospodářství“

Jiné prostředí, v naprosto odlišné „Skleněnce“, nahradilo dnes již „klasické“ prostory divadelních industriálních sálů Jatek78. A to se ukázalo (alespoň protentokrát) daleko vhodnějším. Zdejší prostor totiž umožňuje větší vzdušnost či variabilitu. A zřejmě i speciálně pro tuto inscenaci kvalitnější zajištění potřebného „vodního hospodářství“.

Hned při vstupu nás ve „Skleněnce“ čekalo obří čtvercové akvárium, jehož jedna strana měřila dva metry a sedmdesát centimetrů. Bylo umístěno uprostřed arénovitého čtvercového sektorového hlediště. Jeho konstrukce čítala na výšku čtyři strmé řady. Do jedné takové sekce se vešlo přibližně devadesát sedících diváků. Tudíž, vyprodané představení mohlo přivítat necelé čtyři stovky zájemců.

Očekávali jsme hravost. Průzračnost. Čistotu. A to vše předem nám název „Skleněnka“ evokoval… I když ke kuličkám měl na hony daleko.

Tragické ozvučení v krychli

Nikoli pouze já, ale většina dalších diváků přicházela na jatka s očekáváním i mnohými otazníky. Jak bude fungovat napouštění vody? Bude herečka již připravena v krychli? Jak bude vidět?

Odpověď na druhou výše uvedenou řečnickou otázku může znít. „ano“. Trochu symbolicky, pod výrazným reliéfním historickým znakem Prahy na jižní stěně, nás očekávala herečka již v onom obřím akváriu. Zatím prázdném. Bez vody. Představení samotné začínalo jejími nezávaznými krokovými variacemi v červených holínkách. Přičemž pojídala a drobila pop-corn. Do toho se postupně vpravovaly hereččiny monology. Ačkoli v programu je, že představení je uváděno v české jazykové verzi, bylo to jaksi jedno. Hlavní protagonistce nebylo vůbec rozumět. Klidně mohla mluvit svahilsky či jidiš. Bylo slyšet spíše nesouvislé „halekání“. Tu tam nesouvislé slůvko. Prostě, tunelový efekt udělal své. Škoda, že se zvukařům nepodařilo tuto bolest – během zkoušení – vyléčit! Jistě šla nějakým, byť náročnějším způsobem, eliminovat. Takto si scenáristé vystřihli několik stránek práce naprosto do vzduchu. Nadarmo. Nemluvě o přípravě herečky… Tedy, odpověď na třetí řečnickou otázku z úvodu této stati zní: „vidět bylo dobře, slyšet nikoli“.

Voda začíná stoupat

Postupně onen nesrozumitelný monolog ustává. Akvárium se zespoda začíná naplňovat vodou. Kateřina Dvořáková se nesmyslně snaží vodu vylévat z pravé i levé holínky. Voda stoupá. Postupně začne krychli plnit proudící „sprchová“ voda od stropu haly. Herečka je chvíli pod vodou, chvíli šlape vodu, chvílemi se snaží na hladině (i pod ní) plavat.

Během této klíčové scény se nabízí otázka, zda byla choreografie konzultována i s trenéry akvabel?

To vše podkresluje archívní i (patrně?) autorská hudba. Jako divák se s jejím výběrem ve většině případů neztotožňuji. Nepůsobí vhodně ani kontrastem! Místy by určitě prospělo i něco v „esoteričtějším“ duchu! Björk? Enya? To by určitě „vodním“ scénám dodalo další rozměry i účinek.

Trochu jako u Bolka Polívky

Když již začínala krychle s vodou i Kateřinou Dvořákovou působit trochu monotónně až nudně, probral diváky nástup rychlé technické roty.

Dva černě odění údržbáři v pracovních overalech přiběhli a začali kontrolovat přívody a uzávěry vody. Pěkně postupně, jeden po druhém. A  to netrvá minutu. Je zde totiž 150 metrů hadic, 25 metrů bazénových trubek, 20 přírub, 11 uzávěrů, 5 sprchových hlavic a 4 jímky! Celkově toto entrée napomohlo změně tempa i rytmu představení. To bez diskuse. Pouze já osobně bych si představoval nějaké reálnější začlenění do inscenace. Třeba náznak pokusu evakuace diváků… Nějaké mobilní zatelefonování? Kolem a kolem vypadala výsledně tato akce jako nechtěný vstup přitroublých klaunů. Cosi jako legendární Jaryn a Baryn v televizních eskapádách „Bolkoviny“ a „Manéž Bolka Polívky“.

Toto je pouze část přívodů vody…

Ale i přes výše uvedené rozpaky patří scenáristům i režisérovi dík za toto oživení…

Odnese to chřipkou či angínou?

Celkově je nápad technicky i umělecky originální. Vít Neznal určitě nezklamal. Kateřina Dvořáková se překonává. Technici, inženýři i vodohospodáři strávili na přípravě jistě stovky hodin. Za to velké uznání.

Voda proudí horem i spodem

Pouze se mně zdá, že technika, efekt a prvotní nápad naprosto přebily nějakou dramatickou stavbu. Představení přestává gradovat asi ve druhé třetině. Voda opadá. Ale s ní, bohužel, i jaksi invence tvůrců. Závěr nenese – kromě očekávaného vysvobození aktérky z již odčerpané krychle – žádnou výraznější pointu. Zůstávají tam sice osamocené červené holínky. Jako memento… Jako výkřik? Ale není to jakýsi výkřik tak trochu do prázdna?

Červené holínky: ikona či memento?

Závěrem nezbývá než pochválit graficky výpravný a informačně dokonalý program. Obsahuje i potřebné poděkování Ochrannému svazu autorskému za licenci k užití autorských skladeb, což by mělo být samozřejmostí i u jiných divadel.

Při dlouhé závěrečné děkovačce jsem pouze trnul, aby Kateřina Dvořáková neodnesla svůj statečný „vodní“ výkon nachlazením.

Nesnesitelná tekutost bytí

Námět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková
Hraje: Kateřina Dvořáková
Režie: Vít Neznal
Choreografie: Dora Sulženko – Hoštová
Dramaturgie: Kateřina Součková
Asistent režie: Viktor Černický
Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek
Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová
Zvuk: Jan Sedláček
Hudba: Jan Čtvrtník
Light design: Michal Horáček
Fotograf: Vojtěch Brtnický
Grafický design, koncept: Martin Sršeň
Koproducenti: Jatka78, Letní Letná
www.jatka78.cz / www.letniletna.cz

Foto: archiv Nesnesitelná tekutost bytí

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Režisér VÍT NEZNAL připravuje nové představení v obřím akváriu!

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka! A to vše v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ 2018.

12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny a 1 herečka – to jsou základní čísla, která nejlépe vypovídají o novém pohybovém představení Nesnesitelná tekutost bytí režiséra Víta Neznala a jeho souboru. Základním tématem inscenace, která díky obrovskému akváriu a využití vody slibuje netradiční a silný divácký zážitek, se stala nejistota dnešního nepředvídatelného světa. Premiéra Nesnesitelné tekutosti bytí proběhne po třech letech náročných příprav 30. srpna v jinak nepřístupné industriální hale „Skleněnka“ vedle prostoru Jatka78 v pražské Holešovické tržnici v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ.

Nesnesitelná tekutost bytí je příběhem člověka, který se snaží vyrovnat s nejistotou dnešního světa i svojí vlastní, předvídat nepředvídatelné a připravit se na to, že navzdory předpovědi může zítra pršet,říká o projektu režisér Vít Neznal. V sólové roli se představí (pod taktovkou režiséra Víta Neznala a přední české choreografky Dory Sulženko-Hoštové) mladá herečka a tanečnice Kateřina Dvořáková, která byla v Cenách divadelní kritiky 2017 nominována na Talent roku.

Scéně dominuje obrovské akvárium o rozměrech 2,7 x 2,7 x 2,7 metru, jehož konstrukce je výsledkem spolupráce se statiky, skláři a vodohospodáři z fakulty stavební ČVUT. „Chtěl jsem v Česku vytvořit představení po vzoru toho, co jsem viděl ve světě – s dominantní scénografií, která předurčuje celé představení,” vysvětluje Vít Neznal. “Tato krychle je místem, ve kterém člověk stojí pevně nohama na zemi. Je světem, ve kterém si je jistý, protože si ho zvolil. Ale je tato jistota skutečně nepropustná?,” pokračuje Vít Neznal. “Chceme, aby díky fyzické blízkosti obrovského množství vody zažíval nejistotu také divák v hledišti. Tím si odnese velmi intenzivní divadelní zážitek,” uzavírá Neznal. Samotná stavba akvária trvala čtyři týdny, herečka v rámci přípravy na roli podstoupila i zkoušení v bazénech.

Vít Neznal se svým souborem zaujal již dvěma předcházejícími autorskými představeními na pomezí nového cirkusu a pohybového divadla: “Chyba” a “Mimo provoz”.

Představení Nesnesitelná tekutost bytí vzniká v koprodukci s festivalem LETNÍ LETNÁ a prostorem Jatka78, od 30. srpna se bude v prostoru Skleněnky vedle Jatek78 hrát do 14. září pouze jedenáctkrát, kapacita hlediště je omezena.

Vstupenky za 250 a 350 Kč jsou již nyní k dostání na GoOut.cz. Více informací na www.letniletna.cz a www.jatka78.cz.

Vít Neznal & kol.: Nesnesitelná tekutost bytí

Světová premiéra: 30. srpna v rámci LETNÍ LETNÉ 2018

Termíny: 30. srpna – 14. září 2018

Místo: Jatka78 – Skleněnka (hala 11a)

Vstupenky: GoOut.cz

Tvůrčí tým:

Námět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková

Hraje: Kateřina Dvořáková 

Režie: Vít Neznal

Choreografie: Dora Sulženko-Hoštová

Dramaturgie: Kateřina Součková

Asistent režie: Viktor Černický

Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek

Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová

Hudba: Jan Čtvrtník

Light design: Michal Horáček

Kustodi: Štefan Bittmann, Viktor Černický, Štěpán Tretiag

PR: Jiří Sedlák

Produkce: di.vak z. s.

Asistent produkce: Patricie Belecová

Koprodukce: Jatka78, LETNÍ LETNÁ

Grafický design, koncept: Martin Sršeň

Fotograf vizuálu:  Jakub Jelen

Fotograf představení: Vojtěch Brtnický

Projekt finančně podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, MČ Praha 7, Nadační fond AVAST, AirConsulting s.r.o.

Poděkování: Aleš Beránek, Miroslav Brouček, Martin Fučík, Michal Laboutka, Jeroným Lešner, Ivan Němec, Matěj a Veronika Neznalovi, Tereza Palasová, Lída Vacková a všem, kteří tvůrčímu týmu drželi palce

Jazyk: částečně česky

Délka představení: 70 minut

Foto: LETNÍ LETNÁ

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN