Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

„This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Divadelní spolek Kolonie bude prvním, kdo kdy na jevišti představí oceněnou literární tvorbu české autorky s bulharskými kořeny Bianky Bellové. Půjde o „Jezero“ (kritikou vybrané jako Kniha roku na Magnesii Litera 2017 a vyznamenané Cenou Evropské unie za literaturu). Uvede ji již 30. listopadu v prostorách pražského A studia Rubín. Představitelem hlavního hrdiny Namiho bude Vojtěch Hrabák. Na pouti do neznámého světa ho doprovodí herci Jakub Gottwald, Jiří Štrébl a Anita Krausová v režii Lucie Ferenzové.

Kniha „Jezero“ posbírala řadu cen a dočkala se překladu do širokého množství světových jazyků. Nyní její autorce Biance Bellové přinese další prvenství – bude zatím jejím debutovým a jediným literárním dílem, které získá podobu divadelní inscenace. Ta bude žánrově postavena mezi iniciační rituál a mafiánskou road-movie. Propojujícím tématem bude svoboda a osvobození. Inscenace nezapomene ani na ekologický apel přítomný již v předloze – mizející vodu, z níž se stává zásadní politikum.

Stejně jako knižní předloha je „Jezero“ zasazené do prostředí jedné z největších ekologických katastrof – Aralského jezera, které je plné život ohrožujících jedů. Jeho vodní hladina se smrskává a obnažuje břehy. Ani v příběhové lince se celková koncepce inscenace nevzdálí románové předloze. Diváci budou moci sledovat příběh malého Namiho, chlapce, který se rozhodne opustit svůj domov a vydá se do světa hledat svou ztracenou matku.

„V inscenaci chceme divákům zprostředkovat pohled do dospívající duše, která touží po lásce a přitom se protlouká drsným prostředím, vztahy i prvními iniciačními zkušenostmi. Chceme vypovídat o bazální lidské potřebě sdílení, komunikace a blízkosti v odcizeném světě, který nás učí opaku, tedy hledat naději v beznaději a smysl v chaosu. Skrz tuto inscenaci budeme na svět hledět očima dítěte, které si buduje hodnoty skrz detail, nápodobu a zkušenost.“ přibližuje režisérka Lucie Ferenzová, která stojí v čele divadelního spolku Kolonie i A studia Rubín, a dodává „Chceme v divákovi vzbudit stejný pocit, jako má čtenář při četbě Jezera. Dojem, že situace znáte, že jste je už někde viděli, četli, zažili… Že to, co vidíte, jsou pro vás důvěrně známé obrazy, a přestože se děj odehrává v exotické krajině kolem jezera a fiktivní vesnice Boros, jsou to obrazy, které mohou být současné a zcela české.“ Tolik režisérka ke své inscenaci.

V inscenaci jsou čtyři rovnocenní hráči, kteří, kromě Vojtěcha Hrabáka hrajícího hlavního hrdinu Namiho, mění několikero rolí, ze kterých vystupují a do kterých se vrací. Vzniká tím otevřená hra podněcující imaginaci, nadhled a drsný svébytný humor, který nabízí předloha.

Několikero rolí a tudíž široký rejstřík hereckých prostředků v inscenaci rozehraje Jiří Štrébl, Anita Krausová a Jakub Gottwald. Autorkou hudby je Markéta Ptáčníková a několik písní zazní i přímo naživo v podání herců. Specifickou součástí jsou také kostýmy výtvarnice Andrijany Trpković a světelný design pracující s odlesky a zrcadlením v autorském pojetí scénografa Tomáše Bukáčka. Inscenace pracuje s celým prostorem A studia Rubín a rozehrává toto podzemí symbolicky – diváci sestoupí a stanou se tak součástí jezera, jeho duchem.

Inscenace „Jezero“ vzniká v koprodukci divadelního spolku Kolonie, A studia Rubín a Divadla X10. Premiéra se odehraje 30. listopadu v prostorách A studia Rubín. První repríza se uskuteční 6. prosince.

»Jezero«

podle stejnojmenného románu Bianky Bellové

Nami žije s bábou a dědkem celý život v Borosu, koupe se v jezeře, co pomalu vysychá a v mlhavých vzpomínkách vidí svou matku, kterou touží poznat. Pak se dědek ztratí v bouři, bábu pošlou na jezero a Nami potká Zazu. A pak se vydá do hlavního města, aby poznal, co všechno je na druhém břehu.

Klučičí iniciační cesta pod hladinu, žánrově mezi mýtem a mafiánským filmem podle Magnézií literou oceněného románu Bianky Bellové.

Autor: Bianca Bellová

Režie a scénář: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković a Tomáš Bukáček

Hudba: Markéta Ptáčníková

Hrají: Vojtěch Hrabák, Jakub Gottwald, Jiří Štrébl a Anita Krausová

Premiéra: 30. 11. 2019, repríza: 6. prosince

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Štítek: dědek

Výborný nápad

»Jezero« v RUBÍNU

»Jezero«