Rivalita v ruském baletu vedla k tragédii

Stojí za útokem na šéfa ruského baletu rivalita tanečníků, nenávist nebo láska?

 

 

 

 

Sergej Filin

Šéf baletu moskevského Velkého divadla Sergej Filin opustil nemocnici s černými brýlemi na očích. Po brutálním útoku kyselinou v lednu 2013 jej čekala série náročných  operací. Filin nejprve prodělal plastickou operaci nejhůře zasažených míst v obličeji a specialisté mu odstranili z tváře porušenou tkáň. Pak mu oční lékař provedl zákroky na levém i pravém oku.

g

Na Filina zaútočil maskovaný pachatel, který vychrstnul na jeho tvář kyselinu sírovou.  Lékaři odvedli mistrovskou práci, možná i sám Filin, který se musel se svým kritickým stavem psychicky vyrovnat.  Původně lékaři přemýšleli o převezení do Bruselu, ale nakonec upřednostnili co nejrychlejší záchranu zraku přímo v Moskvě.

h

Sergej Filin

Ihned po propuštění z nemocnice odletěl do Cách, kde ho čeká další léčení. Sám Filin řekl, že byl v okamžiku útoku vyděšený. „Myslel jsem, že mě útočník chce zastřelit“. Přepadení se odehrálo na parkovišti v centru Moskvy, když 43letý Filin vystupoval z auta.  Pachatel na oběť zavolal jménem, tedy ji znal.

j

Filin dostával v minulosti různé výhružné dopisy, výjimkou nebyly ani propíchnuté pneumatiky, kompromitující materiály na webu atd. Filin také uvedl, že výhrůžky násilím dostával už delší dobu a v polovině prosince 2012 požádal vedení divadla o řidiče a bodyguarda, ale neuspěl.

Snad málokdo by čekal, že boj o role skončí zločinem. Boj o peníze, moc, ropu, nemovitosti, to všechno s sebou může přinést i zločin. Ale tanec?

Rivalita v  tanečních souborech ovšem není nic mimořádného.  Navíc si Filin  pravděpodobně udělal napřátele mezi umělci, kterým nedal role, protože nebyl přesvědčený, že jsou dost dobří.

k

Sergej Filin

Některí tanečníci ovšem tvrdí, že svého šéfa všichni milují, protože je to správný  člověk.

Přesto před dvěma lety první scénu země opustil přední taneční pár Natalija Osipovová a Ivan Vasiljev. Důvodem byla možná  nespokojenost s rolemi, s penězi.

l

Sergej Filin

Týden  před napadením Filina se stal terčem útoků další člen souboru divadla, mim Jevgenij Kuleš. Skupina mužů ho přepadla a brutálně zbila u stanice metra. Kuleš musel být s těžkými zraněními hospitalizován v nemocnici.

Podezření z útoků  musel čelit známý tanečník Nikolaj Ciskaridze. Ten je zároveň členem poradního sboru prezidenta   Vladimíra Putina pro kulturu a umění. Nikolaj  prý vyvolával konflikty v souboru a hádky s šéfem baletu.

Balet je v  Rusku mimořádně oblíbeným  a sledovaným uměním, napadení šéfa nejprestižnější scény vyvolalo velký šok.

Filin tvrdí, že  se vrátí  do funkce v divadle, i když útok na něj nezůstane bez následků.

„V těchto těžkých chvílích musím sebrat veškerou svoji sílu. Ale jsem plný energie, nejsem zoufalý. Vrátím se k práci, jakmile to bude možné. Možná na mě nebude hezký pohled, ale rozhodně se vrátím v plné síle,“ řekl třiačtyřicetiletý otec tří dětí.

Z prvního  manželství se sólistkou Innou Petrovovou má Filin syna Danila, v současné době  je ženatý s balerínou Marií Prorvičovou, se kterou má dvě děti.

Po dobu Filinovy nepřítomnosti zatím balet řídí šestačtyřicetiletá bývalá primabalerína Galina Stěpaněnková.

Poslední dny přinesly rozuzlení celého případu. Policisty na stopu přivedla analýza odposlechů telefonních hovorů, vedených v kritický den z místa činu v centru Moskvy.

Trojici mužů zatkla policie v březnu 2013.

Sólista moskevského Velkého divadla Pavel Dmitričenko se přiznal, že si objednal útok kyselinou na šéfa baletního souboru  Sergeje Filina, informovala agentura DPA.  Muž, který vykonal brutální útok Jurij Zaruckij i řidič, který přivezl útočníka na místo činu, se rovněž přiznali.

m

Pavel Dmitričenko

n

Pavel Dmitričenko

Důvodem nepřátelství emocionálního sólisty a šéfa baletu  prý byla  mladá primabalerina Anželina Voroncovova.  Sám Dmitričenko ovšem tvrdí, že důvodem byla korupce v souboru.

b

Anželina Voroncova

 

Taneční magazín

 

Lionel Blair: “Mé děti trpěly tím, že jsem byl tanečník”

Tanečník stepu, choreograf a moderátor Lionel Blair vzpomíná

 

 

 

 

Dnes již 81-letý Lionel Blair, choreograf a tanečník stepu, jehož taneční kreace  se pravidelně objevovaly v televizi v 60.-tých letech, zavzpomínal na své začátky.

Jeho sláva  coby tanečníka byla zastíněna v 80.-tých letech, kdy  se proslavil jako televizní moderátor.

2

“Narodil jsem se roku 1932 a vyrůstal v Stamford Hill, na severu  Londýna.”

“Od malička mě a moji  sestru  Joyce brali rodiče  do kina. Pořád dokola to samé  – Fred Astaire, Ginger Rogers nebo Shirley Temple. Po návratu domů jsme je kopírovali a stepovali. Takhle jsme se naučili tančit step.”

“Táta zemřel, když mi bylo 13 let. Odešel do divadla  a vrátil se mrtvý.  Byl to strašný šok pro celou rodinu, všechno se změnilo. Nikdy jsem nezažil takovou ztrátu.”

1

“Neměli jsme peníze a tak jsem musel pracovat.  Začal jsem pracovat jako herec. Jenže jsem byl v té době příliš starý na dětské role a příliš mladý pro role dospělých.  Ale mohl jsem tancovat, takže jsem se dostal do muzikálů a tančil jsem s Joyce. Právě v okamžiku, kdy jsme se stávali slavní v televizi, matka zemřela a my jsme  se stali sirotky.  Joyce se vdala a já jsem zůstal úplně sám.”

3

“Partnerka pro mě byla vždy nesmírně důležitá, jsem šťastný, že moje žena je taková “ochránkyně rodinného krbu”. Jsem ženatý 46 let. Tajemství  šťastného vztahu jsou  vzpomínky. Musíte mít společné vzpomínky. Proto kdysi táta trval na tom, že budeme chodit všude spolu. Jsem vděčný, že mám dobré manželství. a tři děti. Miluji je všechny  k zbláznění. Dnes je jim už 43,40, 30 let.”

“Mé děti mě ovšem   v  televizi rády nevídaly. Když začaly chodit do školy, slavný otec nebyl pro ně zrovna to nejlepší. Hodně trpěly, protože jsem byl tanečník. Spolužáci se jim posmívali, a tak  jsme je museli poslat studovat do Itálie.”

Dnes 81-letý Lionel  provádí  každé ráno svůj rituál: kupuje Daily Mail a luští křížovky, nebo jiné rébusy.

4

“Probudí to můj mozek a udrží mou pozornost. Tento princip  “use it or lose it”( používej to, nebo to ztratíš)  platí pro všechno.  Je pravda, že se náš mozek na stáří zmenšuje, ale mozkové buňky nadále vytvářejí nové spoje, pokud je používáme.”

5

Lionel Blair hraje v současné době v show jednoho herce v Londýnském Hippodrome Casinu.

 

Eva Smolíková

 

 

 

13. komnata Yemiho A. D,

Známý tanečník a choreograf, syn Češky a Afričana, prožil v dospívání těžké chvíle a utrpení

 
Yemi Akinyemi
tanečník, choreograf, moderátor

Yemi Akinyemi, vystupující jako Yemi A.D. je český tanečník, choreograf, moderátor, vicemistr ČR ve sportovním aerobiku, zpěvák a herec. Veřejně se hlásí k homosexuální orientaci.

Yemi je synem české dívky z Liberce a Nigerijce. Jeho africký otec, který byl v Čechách v 80. letech v diplomatických službách, se o rodinu staral čtyři roky od narození syna. Když byly malému chlapci čtyři roky, vrátil se jeho otec do Nigérie, protože země prožívala občanský konflikt. V průběhu vnitropolitických bojů v Nigérii Yemiho otce uvěznili a na dlouhou dobu se do Čech nevrátil. Chlapec a matka zůstali sami a bez prostředků.

Poté, co otec malého černého chlapce odjel ze země, matka se znovu provdala. Přivedla do rodiny muže, který ji bil a týral také malého Yemiho. Yemi navíc vyrůstal jako černé dítě uprostřed bílého Liberce, odstrkovaný nejen svým otčímem, ale i xenofobním okolím. Ve škole zaostával, byl neustále nemocný. Příčina mentálních a zdravotních handicapů byla všem skryta. Trápení a ponižování trvalo do té doby, než Yemi v šestnácti letech odešel z domova do Prahy, kde začal studovat a pracovat. Postavil se na vlastní nohy. Yemi je dnes úspěšný a populární, má své fanoušky. Po letech nalezl svého pravého otce a dnes s ním opět žije v Čechách.

Bohužel zážitky z dětství nelze z hlavy vymazat, provází ho celým životem. Yemi se rozhodl svůj příběh zveřejnit a odkrýt třináctou komnatu svého dětství.
Myslí si, stejně jako odborníci, kteří se problematikou zabývají, že se o domácím násilí má veřejně hovořit. Obava ze zveřejnění problému a neochota o něm vypovídat a odkrývat tak násilí, odehrávajícího se za zdmi domů a bytů, vede k narůstajícímu počtu těchto případů. Domácí násilí je palčivá otázka současnosti, kterou otevírá třináctá komnata Yemiho A.D.

Pořadem provází redaktorka Radka Červinková.

Připravili: R. Červinková, P. Kadeřábek a D. Smržová

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1186000189-13-komnata/210562210800034/

Česká televize

Yemi

 

Od armádního důstojníka k taneční hvězdě

Tanečnice, která umí i vyhodit most do povětří. Bývala totiž muž.

 

 

 

 

Nejvíce fascinující celebrita číny je snad jediná tanečnice současnosti, která je také schopná vyhodit do povětří most- bývala totiž muž, navíc armádní důstojník.

Jin Xing
Foto: Dirk Bleicker

Cokoliv dělám, to si vybírám, bez ohledu na to, jak je to těžké, nebo jaké je riziko selhání. Jin Xing je plná energie,  interview je únavné, její empatie zaplňuje stránky notebooku do několika minut. Být  v její kůži  musí být skutečně vyčerpávající.

Její hvězdá role na divadelních prknech skončila, ale je zde účinkování v televizní talkshow, role porotce v televizní soutěži  “Talent”  a role matky tří dětí.

To je jen výčet podzimních aktivit. Jin Xing  nacpe do svého života mnohem víc, částečně díky  obávané vojenské disciplině. Možná je jediná tanečnice současnosti, která je  schopná vyhodit do vzduchu most. Ačkoliv je jí jen 43 let, ve svém životě hrála množství rolí, navíc  na dvou kontinentech,  ale ta nejslavnější  – ztvárnila obě pohlaví.

“Všude na světě je velmi těžké pro lidi  přijmout ženu-muže”, hovoří o změně svého pohlaví.

Ale v Číně, která zůstává v mnoha směrech velmi konzervativní, je její upřímnost téměř unikátní. Homosexuálové jsou jako malý ostrov.

To není stížnost. Na to Jin nevěří. “Nenávidím stěžování”, říká.  “Pokud něco chcete udělat, udělejte  to. Pokud to děláte a stěžujete si – jaký patetický život!!”

Další zvláštnost, které věří je,  že operace ji dělá privilegovanější, zvláštnější  a silnější, protože má širší úhel pohledu na společnost a život.

Čínský sociolog Li  říká, že Jin  je stále diskriminovaná ve společnosti, ale velmi statečně tomu čelí.  Má dobrou rodinu, úspěšnou kariéru a její úspěchy z ní udělaly ikonu.

“Vybrala jsem si jeviště a pak si tanec vybral mě”, říká Jin, zatímco si nanáší make -up.

Jako mladý chlapec se přidal k zábavní skupině v armádě. Všichni baviči ale museli podstoupit výcvik PLA a mladý Jin se učil bojovat s granáty a kulomety, které byly ovšem příliš těžké pro jeho malé ruce a tělo.

Taneční hodiny byly zrovna tak tvrdé, instruktoři kroutili dětská tělíčka, dokud nebyla dostatečně ohebná. V západní kultuře byste to nazvali zneužívání dětí. V Číně je to kultura: “Chcete být nejlepší? Udělejte to!”

Byli biti, když udělali chybu? Samozřejmě!

“Jediná návštěva domova každý rok, stesk po domově znásobil tlak, kterému jsme  byli vystaveni.  Ale stále profituji z dispcipliny vojenského výcviku.  Dnes večer mám taneční vystoupení, ale zítra v 9 hodin budu zpět v mém tanečním studiu a budu  znovu trénovat. Dokonce způsob, jakým vedu svou taneční skupinu, to všechno je  disciplina. A nikdo neporušuje moje pravidla. To by byl velký problém.” Poté co dořekne tuto větu, překrásně se usměje.

“Studovala jsem moderní tanec v New Yorku. A lekce zvenčí  studia byly právě tak důležité jako ty vnitřní. Pokud se zeptáte, na co jsem hrdá  – jsem hrdá jen na to, že v 19-ti letech, kdy mě vláda poslala do USA, jsem začala vládnout svému životu. Všechno co dělám, si vybírám. Je jedno, jak je to těžké, nebo jak to může selhat.”

“Trvalo mi ale roky, než jsem udělala svoji nejtěžší volbu. Dokonce jako malý chlapec jsem věděla, že je něco špatně. Tak jsem záviděla mé sestře. Cítila jsem, že bych měla být na jejím místě.  Neschopná chápat své pocity, odsunula jsem  je na několik let. Na chvíli, poté co jsem se přestěhovala  do New Yorku, jsem si myslela, že bych  mohla být gey. Nakonec se dětský pocit vrátil a změnil se v příšerný pocit, že bych měl být žena.”

“K mému  překvapení, moji konzervativní rodiče přijali toto  rozhodnutí bez otázek, můj  otec prý vždy cítil, že s jeho dítětem je něco jinak.”

“Ale tento příběh má v sobě něco mystického, co by stálo za to zfilmovat.  (Pedro Amlodovar je můj dobrý přítel. Jednoho dne  natočí  film o mém životě.)”

“Po operaci byl samozřejmě problém. Probudila jsem se a zjistila, že nervy jedné nohy byly zle poškozeny. Doktoři mě  varovali, že budu kulhat. Oh, můj bože.”

“První okamžiky, co jsem zjistila, že má noha  byla poškozena, chtěla jsem skočit z okna. Myslela jsem, že můj život skončil. Ale po třech, čtyřech dnech  jsem si pomyslela: “Dobrá, to je další zkouška”. Do tří měsíců jsem stála  zas znovu na jevišti!”

Pak přišla adopce tří dětí. O pár let později, seděla Jin vedle  německého obchodníka při letu z Šanghaje do Paříže. Jednoho dne ji  zavolal, pár dnů mu trvalo, než strávil, že byla muž, ale brzy byli  pár.  Její muž ji nazývá velíci důstojník. Pokoušela se přizpůsobit se evropskému myšlení, pokoušela se  vzít si prázdniny, ale po třech dnech se cítí provinile.

Pokud jde o děti, které jsou obvykle drženy v dostatečné vzdálenosti od iPads, hloupých televizních programů a  nekvalitních jídel typu rychlého občerstvení, přilnuly ke svému otci. Když je máma na cestách, bere je do KFC …  Ale toho se Jin zas tolik neobává….

Přes veškeré její řeči o disciplině, její nejstarší syn, nyní 12-ti letý,  brzy zamíří do internátní školy v Anglii, protože podle jeho vlastních slov, čínský vzdělávací systém je na nic.  První věc, kterou se děti učí je: poslouchat.

Jin je nemilosrdná ve své televizní talkshow – nazvala špinavým a sobeckým mužem celebritu,  která opakovaně bila svoji ženu.

Když sedí v porotě čínské verze soutěže Strictly Come Dancing, je kousavá.  V UK tanečníci skutečně na sobě pracují. Ale zde je to opravdu druhořadá show, kde hvězdičky  jen předvedou samy sebe a pracují na maximum jen jeden týden. Je to pravdu nekvalitní tanec.

Jin má teď svou vlastní diskusní show, která závisí na vysilání Hong Kongu více než na silně cenzurovaných pevninských kanálech.  Vybírá svá témata důkladně.  „Nejsem proti straně, znám zákony, ale mohu mluvit o sociálních záležitostech.  Úředníci mi věří, protože vědí, že  vím, kde jsou hranice.“

Kromě toho, je  lepší způsob, jak ukázat  měnící se tvář Číny, než přes otevřenou transsexualitu bývalého  plukovníka?

Cecily Huang