Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Festival současného umění 4+4 dny v pohybu

Dětská paliativní péče, apokalyptická sci-fi o lidskosti nebo vizuální umění v bývalých prostorách SNB

Témata, která rezonují v různé míře společností, kulturním světem i napříč rozličnými obory. Letošní ročník Mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu má v plánu dostat se do nitra svých diváků i tvůrců a tvůrkyň. Festival bude zahájen již tento pátek, 4. října v 18 hodin, vernisáží výstav v domě Hybernská 997/2, v bývalém sídle Sboru národní bezpečnosti a od 20 hodin premiérou francouzské inscenace Elles vivent v prostoru ARCHA+. V následujících devíti festivalových dnech mohou diváci navštívit také divadlo Alfred ve dvoře, ARCHU+ nebo vršovickou kulturní křižovatku Vzlet. Jak je pro 4+4 dny v pohybu příznačné, program se bude odehrávat nejen v kulturních prostorech, ale i tam, kde je to nečekané. Například na pražském náměstí Republiky nebo u usedlostí Bulovka a Cibulka na Praze 5. Výstavní a divadelní část programu bude doplněna přednáškovým cyklem na téma Vztahy, diskusemi nebo Choreografickým fórem. Program a vstupenky jsou dostupné na webu akce.

„Zahraniční inscenace i české premiéry zpracovávají dokumentární i fiktivní formou originální příběhy, které podávají zprávu o současném světě a reflektují otázky lidské existence a společenských změn. Soubor Tantehorse například otevírá velmi důležitou, ale v české společnosti zatím docela tabuizovanou otázku dětské paliativní péče. Nezávislá platforma Temporary Collective zase uvede v premiéře českou verzi své zvukové performance, která vznikla jako reakce na život a restrikce v covidovém období,” přibližuje jen některé z inscenací dramaturg divadelního programu, Pavel Štorek.

Apokalyptická sci-fi o lidskosti, ze života plaček a oplakávačů a jaký dávají svobodě tvar děti?

„Jediné divadelní představení o politice, na které vás prosíme, abyste se v této době šli podívat,“ napsal francouzský plátek Libération o inscenaci Elles vivent (Ony žijí) Antoina Defoorta, která je zároveň zahajovacím titulem 4. října v ARŠE+. V titulu inscenace je řeč o myšlenkách, to ony žijí, žijí si vlastním životem a není snadné se jich zbavit. Autor inscenace zjistil, že jedním z mála způsobů, jak zabít myšlenku, je zapomenout na ni. Ale má to háček… To mezinárodní taneční soubor Burkicom se sídlem v Praze otevírá téma umělé inteligence, a to, jaké jí člověk vtiskl vlastnosti. Dost dobře jsou to hlavně sny o nás samých, vytvořili jsme stroje jako nástroj obrazu někoho, kým bychom sami chtěli být a co bychom chtěli umět. Inscenace o vizi konce, který bychom chtěli zažít, se uskuteční v prostoru ARCHA+. Veřejný prostor naopak oživí nezávislá platforma Temporary Collective a jejich zvuková performance SILENT, která bude mít českou premiéru. Náměstí Republiky se stane místem, kde se jednotliví účastníci propojí audio navigací skrze sluchátka. Jeden hlas je následován dalším a společná hlasová symfonie je následovaná reakcí pohybů. Dílo vzniklo jako reakce na období pandemie a reflektuje uzavřený veřejný prostor, uzavřené hranice i zranitelnost našich těl. Spolek Fosilie, za kterým stojí Marta Trpišovská, Jana Látalová a Lea Švejdová, vezme diváky do světa pohřebních rituálů a profesionálních plaček a oplakávačů. Inscenace Stojíme v pohnutí je pohybově hudební expanzí do tohoto univerza. Zcela jiným zážitkem bude choreografie WASCO! belgického souboru Voetvolk, ve které děti ve věku od 6 do 12 let doslova vykreslí to, jaký má v jejich fantazii svoboda tvar.

To je ale jen malý výběr z divadelního programu. Návštěvníky festivalu čeká řada dalších českých i zahraničních premiér, work in progress i site specific performance.

Místa činu v rukou kurátorů Kristýny Hájkové a Radka Wohlmutha

Historie domu Hybernská 2 je velmi pestrá a dlouhá. Nejprve hostinec a následně hotel přinášeli svým hostům spíš zábavu a příjemně strávené chvíle. Před druhou světovou válkou se ale z hotelu stala administrativní budova a v ní sídlil například Pracovní úřad. Nicméně až od roku 1945 se píše pochmurnější příběh tohoto domu, který se postupně stal také sídlem složek Ministerstva vnitra. V domě se nacházely kanceláře, čekárny, výslechové místnosti, tajné byty, v přízemí sídlil společenský klub IX. Správy SNB (Správa pro politickovýchovnou, vzdělávací a kulturní činnost), nazývána v té době také jako „Správa písní a tanců“. Letošní výstavní projekt Místa činu přináší do tohoto domu výstavy, přednášky a setkání tematizující vztahy, vnitřní stav člověka a svět kolem něj.

„Kurátoři letošní výstavy i přednášek Kristýna Hájková, Radek Wohlmuth a Kamila Ženatá vyšli z této nedávné minulosti a tematizují nitro člověka, vztahy i dialog mezi minulostí a budoucností. V rámci výstavy s názvem v_nitro již několik týdnů pracuje pět desítek umělců v interiérech spletitého pavlačového domu, ve kterém lze stále zahlédnout dávný půvab, jenž měl kdysi před svou policejní minulostí,” přibližuje letošní téma vnitro kurátorka Míst činu Denisa Václavová.

Na 4+4 dny v pohybu za uměním i vzděláváním

Výstavy doplní komentované prohlídky, diskuse, setkání s tvůrci i tvůrkyněmi, kurátory a další program, který přiblíží historii i současnost budovy a její příběh. Návštěvníci se mohou zúčastnit například přednáškového cyklu na téma VZTAHY, který připravila a bude moderovat Kamila Ženatá. Přednášky předních českých psychologů a psychoterapeutů tematizují vztahy ve skupině, vzájemné ovlivňování se i traumata, ať už jde o jejich původ či vliv. U příležitosti vydání 73. čísla časopisu Flash Art Czech & Slovak Edition o uměleckých festivalech proběhne moderovaná diskuse na téma Pozice výtvarných festivalů na české umělecké scéně se zástupci a zástupkyněmi českých festivalů působících na manažerských a kurátorských pozicích nebo jako výkonná produkce. Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA pak ve dnech 5. až 8. října pořádá Choreografické fórum, jehož ústřední téma je obsaženo v otázce: Jaká je pozice tvůrců a publika v současném performativním umění?

Nejen Hybernskou 2, ale i vršovický Vzlet, ARCHU+ nebo Alfreda ve dvoře rozhýbou 4+4 dny v pohybu ve dnech 4.–13. října 2024. Program je dostupný na webu festivalu a vstupenky jsou k zakoupení na platformě GoOut

Foto: Vojtěch Brtnický, Markéta Černá

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

10. ročník festivalu KoresponDance

Originální výběr ze současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu

Oficiální trailer 10. festivalu KoresponDance

Pohybový, energický, magický, poetický, čistý, citlivý… Takový bude 10. ročník mezinárodního festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance. Jeho jubilejní edice láká na bohatý program zasazený do netradičních prostor, v němž si přijde na své úplně každý. Hlavní program nabídne 21 různých představení umělců z 11 zemí. Dále jej doplní filmové projekce, workshopy a master classy či koncert, festivalové dění si užijí také děti.

KoresponDance jako největší site-specific festival současného tance v České republice se každoročně koná v letních měsících v Praze a ve Žďáru nad Sázavou. Kromě zdejšího barokního zámku se představení letos odehrají i v továrnách nebo dokonce ve vodě a vyzvou nás k setkání a společnému dialogu. Festival započne v Praze 28. června, a to v industriálním prostředí PRAKAB Pražské kabelovny a jeho hlavní část bude ve dnech 14.–17. července pokračovat na různých místech města Žďár nad Sázavou. Většina představení se uskuteční open air, počítáno je ale i s mokrou variantou. Festival pořádá Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA. Vstupenky na festival ve Žďáru bude možné zakoupit v předprodeji v síti GoOut od 13. června, vstup na pražskou část je volný.

Festival se za deset let své existence proměnil z pilotní akce pro necelou tisícovku lidí po akci sahající k téměř osmitisícové návštěvnosti. O tom, že neustále zvedá svou laťku, vymýšlí nové koncepty, jak publikum oslovit a přinést vysoce kvalitní umění, přesvědčí i program tohoto ročníku. „Představíme letos jedenáct souborů, produkujeme pět projektů a dvě představení s dětmi pro děti. Také letos budou součástí programu taneční filmy anebo výstava k desetiletému výročí. Věříme, že z pestré programové nabídky si vyberou všichni příznivci tanečního umění napříč generacemi, včetně dětí či seniorů,“ říká ředitelka festivalu i Centra choreografického rozvoje SE.S.TA, Marie Kinsky.

Festival KoresponDance je nejen mezinárodní, ale také interdisciplinární. Ve svém nadcházejícím programu navazuje na komunitní projekty, letos s tématem Továrna v pohybu. Toto hlavní akcentované téma bude unikátně zpracováno na pražské i žďárské edici festivalu. Ve dvou funkčních továrnách se setkají jejich zaměstnanci a profesionální umělci ke společné tvorbě. „Ambicí projektu je ukázat, že taneční umění má potenciál oslovit nejen profesionální umělce, ale schopnost vyjádřit se pohybem v sobě nese úplně každý,“ vysvětluje Marie Kinsky. Filozofie festivalu rovněž neopomíná ekologický aspekt, a to zejména prostřednictvím svých představení. Druhé z letošních témat, Voda, bude proto reflexí na současný stav životního prostředí a klimatické změny. A tak se některá představení odehrají v kulisách vodních ploch či přímo ve vodě.

KORESPONDANCE V PRAZE

Pražská část pozve do industriálního prostředí PRAKAB Pražské kabelovny, kde se za plného provozu odehraje první z komunitních projektů. Ten dá vzniknout originální choreografii pracovníků továrny ve spolupráci s česko-švýcarskou novocirkusovou skupinou Cie Pieds Perchés a dalšími českými a zahraničními umělci, v režii švýcarské umělkyně a akrobatky Stephanie N’Duhirahe. Program dále naváže impozantním pohybovým uměním s polystyrénovými objekty italského umělce Andrey Salustri a novým cirkusem plným zábavy, rytmu a pohybu pánského mezinárodního tandemu Hippana Maleta. Nedílnou součástí pražského dne bude již tradiční KoresponDance Battle, taneční soutěž všech možných stylů s mladým charismatickým breakdancerem Kristiánem Mensou, která 10. ročník festivalu odstartuje.

HLAVNÍ ČÁST FESTIVALU VE ŽĎÁRU

Hlavní část programu se již tradičně odehraje ve Žďáru nad Sázavou, zejména v lokalitě zámku, jenž nabízí rozmanitá zákoutí, a v přilehlém okolí, jako jsou magický poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, působivý amfiteátr v areálu Pilák či industriální prostor místní továrny TOKOZ, ale vyrazí také přímo do ulic města.

Mezi headlinery 10. ročníku na první místo patří maďarský tanečník a choreograf Josef Nadj, jenž přiveze projekt OMMA s osmi muži z různých koutů Afriky, kteří rozpohybují a roztančí scénu. Australský performer James Batchelor bude uměleckým realizátorem prvního z komunitních projektů ve Žďáru. Bude pracovat s objekty v tamní továrně TOKOZ a s jejími zaměstnanci a vytvoří tak neobvyklou site-specific podívanou. Izraelská choreografka a performerka Galit Liss zas předvede výsledek své práce s ženami ve zralém věku, jež budou vyprávět své životní příběhy prostřednictvím pohybu. Hlavními hrdinkami jejího projektu budou ženy z Vysočiny.

Trojice českých performerek, jež si říká PocketArt, se ve své minimalistické, ale dominantní scénografii zamyslí nad naším vztahem k přírodě a životnímu prostředí. Uskupení Bollwerk s unikátní site-specific trilogií vystoupí přímo ve vodě, Cirque Inextrémiste vtáhnou do hry samotné publikum a vytvoří tak poutavou i napínavou podívanou. Duet performerky Markéty Stránské a tanečníka a choreografa Jeana Gaudina zas přivede na scénu dva lidi chycené v trojúhelníku prázdnoty, strachu a opuštěnosti. Finská choreografka Maria Nurmela projeví svou vysokou taneční profesionalitu v abstraktně intimním spektáklu Closer to the Wild Heart. Prostor dostane také stepařské umění prostřednictvím divadelně tanečního koncertu stepařky Marie Nije a její malé kapely.

Do Žďáru také zavítají Andrea Salustri a Hippana Maleta, kteří se již dříve představí na pražské edici. Streets of Žďár, to je site-specific mezinárodní setkání, které v sobě propojuje sborový zpěv, klasickou hudbu, architekturu a street dance. S projektem BeInternational odstartuje festivalové dění v ulicích skupina italských a českých tanečníků. Součástí programu budou rovněž benefiční koncert ukrajinských hudebníků či filmové projekce. Festival nezapomíná ani na dětské publikum. Děti uvedou představení o vodě, které vytvoří s profesionálními umělci nebo se budou moci zapojit do kreativně-vzdělávacího projektu Škola tančí.

V roce 2019 byly kapacity festivalu vyprodané a nedostačovaly. Právě v roce 2020, i navzdory koronavirové krizi, potvrdil festival svou životaschopnost, když dokázal garantovat konání a přijít s konceptem, který disponoval variantou pro jakýkoliv epidemiologický stav.

Organizátorem festivalu je nezisková organizace Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Další informace o programu a vstupenkách jsou k dispozici na www.korespondance.cz

Barbora Dušková

pro Taneční magazín

MasterClass na KoresponDance 2021

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA pro vás připravilo ve Žďáru nad Sázavou sérii MasterClass

16.–18. července Žďár nad Sázavou

MasterClass

Každý den jiná lekce s některým z našich festivalových hostů.
Včas si rezervujte místo, kapacita je omezena.

PÁROVÁ AKROBACIE

pátek 16. 7. 14.30

Lekce akrobacie pro tanečníky, performery a další zájemce s pohybovými zkušenostmi s Antoniem Airbuesem, umělcem, který nový cirkus studoval v Portugalsku a Francii. Antonia na festivalu uvidíte v představení Fling. Lekce bude rozdělena do dvou částí; nejprve si každý sám vyzkouší základní akrobatické dovednosti, následně budete pracovat ve dvojici a zkoušet, jak funguje přenášení váhy či různé zdvihy.

REZERVACE

TĚLO V PROSTORU

sobota 17. 7. 11.00

Na workshopu budete pod vedením australského choreografa Jamese Batchelora experimentovat s tím, jak může tělo mapovat prostor. James od svého působení na subantarktické expedici zpochybňoval, jak tělo vnímá, měří a mapuje neznámé. Vše pak vložil do představení HYPERSPACE, které bylo zařazeno do výběru Aerowaves a uvidíte ho na letošním festivalu. Workshop je určen zájemcům s pohybovými zkušenostmi, profesionálům či studentům.

REZERVACE

NALADĚNÍ NA POHYB

neděle 18. 7. 11.00

Na workshopu s tanečníkem a choreografem se zaměříte na celistvé uchopení tančícího těla; od jeho naladění na taneční pohyb, přes oslovení hrubých a jemných tělesných vrstev a imaginace až k základům instantní taneční kompozice. Budete pracovat s prvky bojových umění, street dance i současného tance. Roman je držitelem ceny Jarmily Jeřábkové, spolupracoval s řadou etablovaných tvůrců, učí na konzervatoři Duncan centre a na festivalu ho uvidíte v performanci Ferst Dadler není sám. Workshop je určen tanečním profesionálům, performerům i dalším zájemcům s pohybovou zkušeností.

REZERVACE

Kontakt: www.se-s-ta.cz

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

S hraběnkou MARIÍ KINSKY, předsedkyní VIZE TANCE, choreografkou, pedagožkou, producentkou i ředitelkou Centra choreografického rozvoje SE.S.TA:

„VIZE TANCE hodlá nejen pojmenovat potřeby nezávislého sektoru“

Hraběnka Marie Kinsky, rozená Marie de Crevoisier d’Hurbache, je jako někdejší tanečnice a současná choreografka, producentka i pedagožka, výraznou osobností nejen našeho tance. Založila a vede neziskovou organizaci Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, s níž TANEČNÍ MAGAZÍN úzce spolupracuje. Vymyslela a připravuje každoroční letní festival KoresponDance. Ten již tradičně vrcholí na jejím zámku ve Žďáru nad Sázavou. Před historicky krátkou dobou byla zvolena předsedkyní oborové organizace VIZE TANCE. A právě té se nejvíce dotýká náš následující rozhovor.

Určitě nejen mě by zajímalo, s jakými vizemi jste Vy osobně přijala vedení VIZE TANCE?

„Naše hlavní vize je naslouchat členům Vize tance. Během setkání, které jsme organizovali s lidmi z taneční komunity se především mluví o potřebách advokacie. Je nutné, aby byl slyšet hlas nezávislého tanečního a pohybového umění. A aby bylo reagováno na otázky, které je nutné řešit. Musí se koncepčně pojmenovat a ujasnit potřeby nezávislého sektoru a lidí, kteří pracují na volné noze. Nezávislá scéna není pouze českým specifikem. Je to dlouhodobý mezinárodní trend. Pracovat na specifikaci oboru je nejlepší způsob, jak navazovat kontakt a spolupracovat s dalšími obory, které mají stejné nebo podobné potřeby.

Už delší dobu bylo cítit, že lidé z oboru mají touhu přemýšlet a pracovat společně. Proto vzniklo motto: ,Vize jste vy, Vize jsme my!´ Konfrontace s časovou realitou není vždy jednoduchá, ale touha společně pracovat pro rozvoj oboru je velmi důležitá! Metodologie práce je obohacující pro všechny účastníky. A protože pracujeme participativně, tak zkušenost každého z nás má vliv na ostatní. Zároveň pak mají diskuse jasný záměr. Velmi oceňuji práci Blanky Markové, která nejen moderuje diskusi, ale i bude psát dokument o strategii oboru. Hledáme příklady v České republice i v zahraničí. Zároveň se snažíme otevírat otázky i s lidmi z jiných oborů, ať máme i jiné úhly pohledu. Z mého pohledu je to velmi zajímavé. Kupříkladu v pracovní skupině nazvané ,Marketing´, která řeší otázku vlivu živého umění na propagaci a marketing měst a region. A máme ve svých řadách i regionální politiky. Věříme, že se přidá i někdo z firemního sektoru, protože uvidí, jak například festivaly pomáhají zviditelňovat i malá města. A to i v mezinárodním kontextu.“

Rámcové programy VIZE TANCE už docela dobře známe z pravidelných článků v TANEČNÍM MAGAZÍNU, ale co považujete nyní za její aktuální prioritu?

„Prioritou Vize tance je pojmenovat speciální potřeby nezávislého sektoru. Druhou prioritou je pomáhat institucím či partnerům pochopit, co to znamená. A třetí prioritou je obohatit kulturní politiku. I proto, aby profesionálové z našeho oboru mohli pracovat v podmínkách, které sami pomáhali utvářet.

Rovněž Vize tance pracuje na statusu umělce. V současné době se zabývají ujasněním statusu umělce téměř všechny umělecké organizace. Specifikum Vize tance je definovat, co je zásadní pro nezávislý pohybový obor. Jedná se hlavně o měkkou infrastrukturu. A tu je nutné systematicky pojmenovat, ať může nezávislá práce probíhat na profesionální úrovni. Mimo jiné připravujeme i orientační ceník oborových honorářů. Rádi bychom dosáhli toho, ať mohou nezávislí profesionálové pravidelně trénovat a vzdělávat se. Ostatně tak, jak je to běžné v jiných oborech i v zahraničí.

V interiéru zámku ve Žďáru nad Sázavou paní Marie Kinsky také založila Muzeum nové generace

Nezávislý způsob práce je zásadní mezinárodní trend, který vznikl v druhé polovině dvacátého století. Klíčová slova jsou: projekt, projektový tým, network a proces. Stále vznikají nové modely setkávání se s publikem, které je relevantní i vedle klasických představení. Nacházíme paralely i v jiných oborech. Nezávislé projekty a týmy jsou příbuzné start-upům z ekonomické sféry.“

Což je dost výstižný příklad.

„V naší práci se zaměřujeme především na proces. Najdeme zde opět spojitost s firemním sektorem. Jako příklad mohu uvést aktuální skutečnost vyvinutí nových vakcín proti koronaviru během jednoho roku. A to bylo možné jen díky tomu, že se už v minulosti pracovalo na výzkumu a rešerších. Zde je patrná paralela i s naší prací. Protože, není možné udělat nový relevantní projekt pro umělce a společnost během tří týdnů. Zároveň může být proces zajímavý i pro tu vlastní společnost a fungovat jako veřejná služba. Během něj mohou vznikat spolupráce různých kategorií lidí. Mohou se otevírat různé typy komunikace mezi umělci a společností, ať v pedagogické rovině anebo druhu managementu a podobně. Vyvstává otázka, kde je uplatnění kulturních aktivit pro společnost a také na oblast evoluce výsledků kulturní politiky a orientace investic.

Jenom pak můžeme pracovat na implementaci potřeb. Budeme muset intenzívně spolupracovat s partnery. A v dialogu s nimi vytvořit komplexnější model. Nejde pouze o úroveň financování, ale také o rozvoj partnerství v již existujícím systému. Rozhodně je na čem pracovat, a pevně věřím, že to bude přínosné nejen pro umělce, ale také pro produkční týmy, techniky a kritiky a další.“

I na cestě nahoru si člověk musí umět odpočinout…

To však určitě není vše…

„Dále pracujeme na zvýšení povědomí o současném tanci ve společnosti. Nejde pouze o marketing, ale o práci s teritoriem České republiky. Jde o práci na rozvoji publika, rozvoji komunitních, interdisciplinárních a edukačních projektů a o umění ve veřejném prostoru. V České republice sice už existují zajímavé iniciativy, ale jiné země mají takové iniciativy už dlouho zakomponovány do své kulturní strategie. Například ve Francii mají národní i regionální scény za úkol pracovat s jednotlivými teritorii.“

Budete se zaměřovat ve větší míře na taneční pedagogiku?

„Taneční pedagogika má nezpochybnitelný vliv nejen na profesionální obsazenost naší scény a regiony, ale také hraje důležitou roli ve vnímání tance a vytvoření širší komunity, která má pak následně o tanec zájem. Taneční pedagogové mají své profesní organizace už několik let. Vize tance by ráda pomohla s propojováním tanečního, pohybového umění, škol a profesionálního světa.“

A jak byste, Vy dáma s bohatými zkušenostmi ze zahraničí, hodnotila úroveň tanečního školství zde? Jak si, podle Vás, stojí v kontextu Evropy?

„Pedagogika je výsledkem tradic a kulturního přístupu té dané země. Odlišuje se rovněž v důrazu na cíl a obsah učiva v každé jednotlivé zemi. Když jsem se přistěhovala do České republiky, byla jsem fascinována důrazem na rozvoj osobnosti a kreativity. Ve Francii je dáván mnohem větší důraz na koncept a v Itálii naopak na teoretický přístup. Je to jeden z důvodů, proč je spolupráce tak zajímavá.“

Kterak byste celkově vyhodnotila spolupráci s Ministerstvem kultury ČR v době koronavirové krize?

„V rámci srovnání se zahraničím, můžeme považovat spolupráci s Ministerstvem kultury ČR za úspěšnou. Vedle samotné krize se řešily běžné otázky i dlouhodobé strategie. Ať to byla státní kulturní politika nebo Národní plán obnovy, kdy Evropská unie zarezervovala více než 800 miliónů korun pro strukturální obnovení kulturního systému v České republice. Jednání stále intenzivně pokračují a musím říct, že Ministerstvo kultury bere profesní organizace z pozice partnera, což je hodně přínosné. Profesní organizace se sdružily pod ITI a můžou tak řešit své zájmy společně. To je velký krok kupředu. Tyto nové síly oboru intenzivně spolupracují s ministrem Zaorálkem, který se rozhodl setrvat ve své funkci a dokončit svoji práci. Za to mu moc děkujeme.“

Kde má náš stát vůči kultuře největší pomyslné dluhy a manka?

„To je téma na dlouhý rozhovor! Na otázku mohu odpovědět spíš díky zajímavé kontradikci v české mentalitě. Ta je důvodem, proč jsou takové ,díry´ ve státní politice: Když se podíváme na procentuální poměr lidí, kteří navštěvují muzea, knihovny, zámky anebo počet lidí, kteří provozují hudbu na velmi dobré úrovni a i jiné aspekty, tak zjistíme, že Česká republika je o hodně napřed oproti jiným evropským zemím. Často i na první pozici. Přesto se o tom, ale nemluví. Jako by kultura byla soukromá a intimní záležitost.

Marie Kinsky na svém zámku, který je tradičně dějištěm mezinárodního festivalu KoresponDance

Politici v České republice nemají vždy kulturu zakomponovanou do svých volebních programů. Jelikož možná cítí, že je to každého soukromá volba. Zapomínají tak na obrovskou komunitu voličů. Je to velmi divné, protože existuje mnoho studií, které dokazují vliv kultury na ekonomiku a společnost, či jak ji používat jako marketing měst, region nebo celého státu. Je velká škoda, že se tyto existující studie využívají tak málo.“

Jak se chystáte na letošní KoresponDance, který doslova klepe na dveře?

„KoresponDance proběhne opět nejen v pražské Invalidovně 24. 6., ale také ve Žďáru and Sázavou. Tam v termínech 16. až 18. července. Letos jsem se rozhodli dát lidem to, co jim tolik chybělo. Živou kulturu v bezpečném prostředí. Máme připraven český i mezinárodní program. Naši přátelé ze zahraničí uvedou nejen svá představení, ale také se budou podílet na společném site-specific vystoupení. Zdůrazňujeme tím naši touhu otevírat mezinárodní dialog s umělci a publikem. Výsledkem je spousta překvapení ve Žďáru, ale i před samotným festivalem. Jsou to naše dárečky pro obyvatele města. Letos znova zdůrazňujeme podporu umělcům. Ať vědí, že za nimi stojíme i jako festival. Chceme dát publiku nejen kvalitní zážitky a rozmanitost, ale také bezpečný pocit a rovněž možnost zažít svobodu a festivalovou atmosféru. Proto jsme vytvořili sérii malých festiválků, které společně vytvoří KoresponDance. Uvidíme tanec, nový cirkus, pohybové divadlo i hudbu. Máme dokonce i festival tanečních filmů a festivalový workshop pro návštěvníky a profesionály, kteří nemohli dlouhou dobu trénovat. Budeme si užívat léto v zahradách Invalidovny nebo v zámecké zahradě ve Žďáru nad Sázavou. A moc se na to těšíme!“

Jste zámeckou paní ve Žďáru nad Sázavou, jestlipak se odtamtud znáte s političkou Miroslavou Němcovou, která hodlá kandidovat na prezidentku?

„S paní Němcovou jsme se setkaly nejen ve Žďáru nad Sázavou, ale také v Praze ve sněmovně. Nicméně, Vize tance se angažuje v politice pouze na profesní úrovni a stále zůstává nezávislá na jakýchkoli politických stranách.“

Chystáte eventuálně nějaké společné akce s Dagmar Havlovou, která má nadaci jménem „VIZE“?

„To je skvělý nápad! Děkuji za něj!“

A já děkuji za Váš čas a zejména za rozhovor pro TANEČNÍ MAGAZÍN.

Foto: archiv Marie Kinski

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN