AITOR BASAURI: „The Clown Journey“

BuranTeatr zve na víkendový workshop 19. a 20. června v Brně. Slibuje i cestu „do magického neznáma“. Přihlaste se do 5. 6.

V rámci víkendového workshopu vás Aitor Basauri zavede tam, kde žijí klauni – do „míst, kde nevíte”. Tam se klauni zdržují. A snaží se být šťastní a skvělí. Stejně tak prožívají trápení, strach a vzrušení, které jim toto neznámo přináší.

Jak říká Aitor: „Hledání svého vlastního klauna je nekonečné…” Takže prostřednictvím her a cvičení budete objevovat báječné, děsivé, ale vzrušující místo ve světě kde „nevíte” a když budete mít pocit, že už tam jste, posunete se ještě o kousek dál. Abyste v „magickém neznámu“ dokázali být už pořád.

Jakmile jsou klauni spokojeni ve svém „nevědění”, může se objevit jejich touha nebo sen. A ten se přetaví do představení, které připraví pro své blízké v hledišti.

Klauni se objevují na těch nejnečekanějších místech, ale jejich opravdovým domovem je divadelní jeviště. Existují pouze za přítomnosti publika, tak pojďte společně zkoumat a objevovat cestu klauna na scéně.

Ve dvojicích, trojicích nebo sólo si klauni a klaunky na workshopu připraví námět, který diváky rozesměje. Najdou si partnery, aby společně vytvořili vtipný skeč na základě společného tématu, který následně předvedou ostatním.

Praktické informace:

Kdy?

19. a 20. 6. 2021

19. 6. 2021 10.00–16.00 (with break for lunch)

20. 6. 2021 10.00 – 16.00 (with break for lunch)

Kde?

BuranTeatr, Kounicova 20, Brno

Ceny:

Plná cena: 4 600 Kč

Student: 3 600 Kč (DAMU; JAMU; studenti jiných škol praktických oborů ve sféře a oblasti scénických, múzických umění; NUTNOST ZASLAT POTVRZENÍ O STUDIU NA: klaudia.klembarova@buranteatr.cz)

Donátor: 5 600 Kč

Stipendijní cena: 3 600 Kč (Stipendijní místa budou otevřena na základě počtu donátorských míst. Uchazeči o toto stipendium jsou povinni nás před registrací kontaktovat na adrese: klaudia.klembarova@buranteatr.cz se žádostí a motivačním dopisem.)

Rezervace:

Vaše rezervace je platná po zaplacení nevratné základní zálohy 1 800 Kč; Donátorské zálohy 2 100 Kč nebo plné ceny.

V případě zrušení workshopu z důvodu opatření spojených s pandemii koronaviru COVID-19, Vám záloha bude vrácena.

Druhá část platby proběhne 14 dní před workshopem.

Na workshop je možné se registrovat do 5. 6. 2021!

Registrace: https://bit.ly/3fmlgg2

Workshop bude v angličtině.

V případě dalších dotazů pište na: klaudia.klembarova@buranteatr.cz.

Aitor Basauri

Aitor Basauri je předním a jedním z nejvyhledávanějších lektorů klaunérie a fyzické komedie na světě. Pravidelně učí pokročilé workshopy přes Spymonkey v Londýně, New Yorku, Berlíně, Los Angeles a jinde. A také učí pro organizaci Zdravotní klaun v Německu, Rakousku a Francii.

Je jedním z uměleckých ředitelů a performerů v komediální a klaunské divadelní skupině Spymonkey, sídlící v anglickém Brightonu. Tu, společně s ním, zakládali Toby Park a Petra Massey v roce 1997. Jejich temná a někdy hraniční fyzická komedie má dle The Houston Chronicle základy „někde mezi Monty Pythonem, Marx Brothers a Samuelem Beckettem”. Basauri hrál či se objevil v nespočtu představení ve všech koutech planety. Roku 2000 ve španělském Bilbau vytvořil svoji vlastní divadelní skupinu Punto Fijo. Jeho životopis zahrnuje i množství režijních počinů (mimo jiné i „Hondycops” pro Squadra Sua v České republice v roce 2015).

Více informací na: https://www.spymonkey.co.uk/biogs.html.

Sdílet

Více informací na: https://www.buranteatr.cz/

 

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s velmi slavnou sólistkou baletu a pedagožkou ADÉLOU POLLERTOVOU

„Balet je boží!!!“

Devět let byla členkou baletního souboru v Hamburku, pak byla sólistkou baletu ND v Praze, za své taneční kreace obdržela Adéla Pollertová několik významných ocenění. Balet je stále její velkou láskou a své zkušenosti předává dále, a to jak na HAMU, tak v Baletní akademii Adély Pollertové a učení jí přináší radost a naplnění.


Pocházíte z rodiny, kde kraluje sport a provází ji umění. Vaším pradědečkem byl operní pěvec a herec, člen ND Emil Pollert, vlastním jménem Emil Popper, pratetou Ema Švandová, která vedla Švandovo divadlo, které založil její manžel Pavel Švanda. Váš tatínek spolu s bratrem byli mistry světa ve slalomu na divoké vodě. Jak Vás  to ovlivnilo?


„Nikdy jsem nebyla do ničeho tlačená, nikdo mě do ničeho nenutil, nikdy mi nebylo předhazováno, kdo byli mí předci a všechno, co jsem kdy dělala, jsem dělala z vlastního přesvědčení a nějaké síly uvnitř sama sebe. Možná je to opravdu v genech, kterým člověk neunikne, ale ,tah na branku´ je jedna z vlastností, za kterou jsem rodičům a životu vděčná. Mám to štěstí, že se kdykoliv mohu na svou rodinu a nejbližší spolehnout a když náhodou padám ke dnu, všichni mě podrží a podpoří. Všechno v životě je týmová práce, i když si myslíte, že jste to zvládli sami.“

Od pěti let jste se věnovala moderní gymnastice a až v patnácti letech jste se dostala k baletu. Čím Vás okouzlil, že jste jej vystudovala na taneční konzervatoři?

„ Popravdě balet nikdy nebyl mým snem. Když jsem dělala gymnastiku, chtěla jsem tančit. A když přišla nabídka na Taneční konzervatoř, myslela jsem si, že to je ono – budu tančit. To, že budu stát denně u tyče a ,šmrdlat´ nohama battement tendu do zbláznění, to jsem si uvědomila sice záhy, ale to už jsem byla chycená a ze své povahy jsem nemohla vzdát vybranou cestu. Nelituji! Balet je prostě boží!!!“

 Po škole jste se stala členkou baletního souboru v Hamburku, kde jste byla devět let. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„Hamburk mi dal nejen úžasnou pracovní příležitost, ale dal mi i obrovskou školu života. Ve všech ohledech bylo toto angažmá pro můj budoucí život naprosto zásadní. Naučila jsem se samostatnosti, naučila jsem se jazyky, procestovala jsem celý svět, poznala jsem skvělé lidi, měla jsem toho nejlepšího šéfa, od kterého jsem se toho hodně naučila (i na poli šéfovství) a hlavně jsem v Hamburku právě díky Neumeierovi pochopila o čem balet opravdu je…“

Po návratu do Čech jste v roce 2005 nastoupila do baletu ND v Praze jako sólistka, kde jste za roli Julie v baletu „Romeo a Julie“ získala cenu Thálie. Jak jste jednou přiznala, byla to vždy Vaše vysněná role. A co další role, které přirostly k Vašemu srdci?

„Pražské angažmá bylo trochu jiné. Na rozdíl od Hamburku, kde má John Neumeier doslova monopol na své balety, v Praze jsem tančila v choreografiích zcela rozmanitých. Přiznám se, že tanečnici jsou tak trochu jako gladiátoři. Co vám řeknou, ať zatančíte, to prostě uděláte. Když jste v souboru, nemůžete si vybírat. Nemůžete říct, tohle se mi nelíbí, to tančit nebudu! Ale nakonec i v těch kusech, které nepatřily mezi mé hitovky, jsem si našla něco pozitivního a bylo to vlastně fajn. Takže když se ptáte, na jakou další roli kromě Julie bych vzpomenula, je jich tolik, že seznam by sahal až na konec stránky…“

 Za své taneční kreace jste obdržela různá ocenění a již v roce 1999 jste získala německé prestižní ocenění Dr. Wilhelm Oberdörffer Preis pro nejlepší tanečnici v Německu nebo o deset let později ocenění Philip Morris Ballet Flower Award za mimořádný výkon v oblasti klasického baletu. Co to pro Vás znamená?

„Získat jakékoliv ocenění je samozřejmě skvělé a kdo říká, že ho to nezajímá, tomu nevěřím. Potěšila mě jak Cena Thálie, tak třeba ocenění Klubu přátel baletu za nejoblíbenější tanečnici (teď přesně nevím kterého roku). Ale co mě vždycky zahřálo nejvíc, bylo to, když diváci odcházeli z představení spokojení. Jednou jsem byla v New Yorku na muzikálu ,Gypsy´. Lístek mě stál 200$ a hlavní hrdinka celou roli odmarkýrovala! V tu chvíli jsem si řekla, že tohle nikdy svým divákům neudělám. Byly to moje skoro nejlíp investované peníze v životě.“

Později jste ještě vystudovala baletní vědu na HAMU, kde sama učíte. S baletní kariérou jste skončila a v roce 2013 jste otevřela Baletní akademii Adély Pollertové v Praze, Na Poříčí. Co Vás k tomu vedlo? Co všechno učíte a jak se cítíte v roli kantorky?

 „Baletní Akademie je prostorem, kde doufám a věřím, se o baletu dozvíte první poslední, od samotných baletních kroků počínaje, přes historii a veškeré reálie, až po pikantnosti z baletního prostředí, jeviště, zákulisí a života tanečníků konče. Škola je určena široké veřejnosti. Máme jak děti, letos okolo 170 studentů, tak i dospělé, všechny věkové i výkonnostní kategorie.

A kantorka? To nejsem nebo se tak netituluji. Možná pedagožka.  A co mě přimělo vlastní baletní školu založit? Přiznám se, že když jsem přemýšlela, co podniknout po ukončení mé profesionální kariéry, tak mě myšlenka na tak velký projekt ani ve snu nenapadla. Byla to spíše shoda náhod, souhra okolností, které mě přivedly na téma vlastní baletní školy. Ještě při angažmá v Národním divadle jsem si přivydělávala učením a zjistila jsem, že mě to vlastně naplňuje více, než stát na jevišti a interpretovat něco, co není úplně moje. Ano, člověk do role dá sám sebe, ale stále musí dodržovat určité mantinely. Být pedagogem je daleko svobodnější, hodina je taková, jakou si ji já udělám. Když se podívám zpátky, nezměnila bych ani minutu ve svém životě. Všechno mělo smysl a všechno mě posunulo dál, ale teď si troufám říct, že jsem při učení opravdu šťastná.“

 Spolupracovala jste s řadou osobností, je někdo, kdo Vás nejvíce ovlivnil nebo s kým byste ještě ráda spolupracovala?

„Jak už jsem řekla, byl to právě John Neumeier. Ovlivnil mě prakticky ve všem. Od toho jak vnímat balet jako takový, jak na sobě pracovat, jak si stát za vlastním názorem a s pokorou vše přijímat. Strašně ráda na něj vzpomínám a čerpám z jeho myšlenek dodnes. Ovšem samozřejmě nebyl jediný, kdo mě v životě ovlivnil.“

Jste maminkou. Vedete Vaší dcerku Antonii k baletu?

„Toničce jsou tři roky, a jakým směrem se vydá, je čistě na ni. Rozhodně ji budu ve všem podporovat a budu se jí snažit byt aspoň takovou oporou a příkladem, jako jsem měla ve svých rodičích já.“

 Jak ráda trávíte volný čas? Umíte odpočívat?

„Volný čas? Asi se ptáte na to, co mám ráda mimo balet, který je opravdu provázený mým životem od A do Z a je i mým koníčkem. Ale vedle toho neskutečně rada čtu, moji novou vášní je vyšívání na stroji a samozřejmě jakýkoliv (individuální) sport na rekreační úrovni. Tím myslím běh za mou neposednou dcerou a tomu podobně.“

Děkujeme  za rozhovor

Foto: archiv Adély Pollertové

 Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Inkubátor Krenovka nabízí

Prostory i ateliéry pro vaši uměleckou tvorbu. K dispozici budou od 1. ledna 2021.

Inkubátor Krenovka je nově vznikající prostor pro kreativní tvorbu a dialog mezi lidmi. Nabízíme pro umělce pár volných ateliérů na Žižkově, kde jich není zrovna dostatek. Mrkněte, prosím, na web a napište na náš e-mail.

Ateliéry zakládáme pro obecný nedostatek dostupných pracovních prostor v centru Prahy. Naším cílem je vytvořit příjemné prostředí pro tvorbu a případné sdílení zkušeností lidí z rozličných uměleckých oborů a disciplín.

PROSTOR:
Husitská 22, Praha 3-Žižkov

K dispozici od 1. 1. 2021.

Pracovní prostory 228 m² (9 místností) + kuchyňka, WC, depozitář. Cenové výlohy se určují podle obsazenosti a metrů.

Sdílet

Kontakt: inku.kren@gmail.com

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN