420PEOPLE tvoří a tančí také v on-line světě!

Vlastní tělo jako nejlepší klíč a technologie ke komunikaci

Soubor současného tance 420PEOPLE vstoupil do nového roku po exkluzivních premiérách hned několika svých nových tanečních filmů. Všechny vznikly zcela v produkci 420PEOPLE, v jejich novém studiu Maiselovka. A jsou stále ke zhlédnutí! I vy tak můžete ukojit svou touhu po kultuře, umění a kráse.

Pro toto období je typické nekončící hledání. Hledání obyčejného pocitu, že to, co děláme, má smysl. Hledání a (znovu)objevení miliónu důvodů, jak a čím v této těžké době – pro kulturu i obecně – můžeme přispět k tomu, abychom lásku ke kultuře a k životu obecně nikdy neztratili. Jsme rádi, že jsme mohli a můžeme stále dál tvořit. Podařilo se nám dokončit několik tanečních filmů, nespočet online tanečních lekcí pro veřejnost a stále máme nekonečno nápadů,“ říká Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE. S tím, že tohle všechno by se nemohlo dít bez obrovské podpory lidí.

Václav Kuneš, tentokrát při on-line lekci ze studia Maiselovka

Lidé mají více než kdy jindy čas i potřebu bilancovat. Prostě se na chvíli zastavit. A podívat se trochu zpátky, co že se všechno seběhlo. A proč děláme to, co děláme. My jsme spolu, doufám, našli to, jak i v téhle chmurné době přinést druhým trochu radosti. Věřím, že tanec, zpěv, hudba – prostě živé umění – má šanci nabíjet, inspirovat, pohladit po duši anebo i motivovat,“ doplňuje Václav Kuneš.

OHNĚ STROJE – KONKURZ“ na život

A přesně takový je taneční film „OHNĚ STROJE – KONKURZ“, který vznikl v režii Jaroslava Brabce a v choreografii Václava Kuneše. Děj tohoto filmu se odehrává (jak jinak) na konkurzu, kde je castingovým režisérem herec David Prachař. Ale to, co se na konkurzu stane, už tak samozřejmé není. Trojice nadějných adeptů (tanečníci ze 420PEOPLE Simona Machovičová, Francesca Amante a Filip Staněk) se totiž dostanou dál, než čekal i sám režisér. Dvanácté stejné muzikálové číslo ho zvedne ze židle. Adept s číslem 451 mu stepuje kolem hlavy. To už není obyčejný casting. Režisér už nesedí sám v bezpečí za hradbou svých stolů. Vlastně sedí, ale už to nejsou stoly. A není sám. Show must go on. Je to Konkurz. Na život.

Chantal Poullain ve filmu „Ohně Stroje“

Film „OHNĚ STROJE – KONKURZ“ zhlédnete na portálu GoOut a vstupenky koupíte zde.

Ve filmu dojde i na nefalšovaný box, pardon, rohování

THROUGH GLASS“: za zrcadlo k vlastní realitě

Další z tanečních filmů, který vznikl v dílně 420PEOPLE, nese název „THROUGH GLASS“. Vznikl v režii Marka Partyše a v choreografii Sylvy Šafkové. Věnuje se spojení současného tance a vizuálního příběhu, jenž popisuje obraz pokřivené reality.

Avšak podržíte-li ji proti zrcadlu, půjdou písmena opět správným směrem. ,Through Glass´ tak může být zároveň vnímáno jako určitá reminiscence na knihu Za zrcadlem, a co tam Alenka našla, i na druhou knihu Lewise Carrola o dobrodružstvích Alenky v pohádkových světech. Film nevypráví příběh o světě za zrcadlem, ale o světě, kde současný tanec dokáže vytvořit novou realitu, která pohádkové světy připomíná,” vysvětluje Václav Kuneš, který ve filmu hraje i tančí spolu se svými kolegyněmi Simonou Machovičovou a Francescou Amante.

Film „THROUGH GLASS“ zhlédnete na portálu GoOut a vstupenky koupíte zde.

ORĪGĪ“ – setkání tří tanečních stylů, tří světů…

Poslední z filmů, „ORĪGĪ,“ vznikl vlastně jako první ze všech. Režie se ujal Tomáš Vlček, choreografie Václav Kuneš a jeho on-line premiéra byla vrcholem zapojení souboru 420PEOPLE do mezinárodního projektu „CLASH!“.

Po setkání s něčím novým hledáme způsob, jak se přizpůsobit. A právě tato adaptace je základním tématem filmu. Jeho děj spojuje tři tanečnice, které mají svůj osobní, základní pohybový a taneční styl. Představte si balerínu (klasický balet), tanečnici na vysokých podpatcích (styl Broadway) a představitelku bojových umění (současný tanec). Tyto tři tanečnice a jejich různorodé styly se setkávají v jednom okamžiku a jediným možným způsobem, jak mohou společně pracovat a komunikovat, je ,vzájemně se sobě přizpůsobit´. Díky úvodnímu duelu (střetu!) mezi tanečnicemi se vytvoří nový (čtvrtý) styl, díky kterému spolu budou moci fungovat. Děj vede k tomu, že hlavním a nejlepším komunikačním prostředkem je naše vlastní tělo. Tělo je nejlepší technologie a klíč ke komunikaci,“ přibližuje Václav Kuneš.

Opět Václav Kuneš, tentokrát ve filmu „ORĪGĪ“

Film „ORĪGĪ“ zhlédnete na portálu GoOut a vstupenky koupíte zde.

Více na: www.420PEOPLE.org

 

Foto: Pavel Marek, Jan Faukner, Pavel Ovsík a archiv 420PEOPLE

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Terezu Hradilkovou po premiéře pěkně bolely nohy!

Vstávat a cvičit! To je Švihla!

 

 

12. října proběhla v divadle Ponec premiéra Terezy Hradilkové a kol. pod  názvem Švihla.

Švihadlo. Nástroj k vyjádření emocí celkem netradiční. Myšlenka vpravdě nezvyklá a originální.

Zvuk švihnutí protíná vzduch. Myšlenky cvičící osoby probleskují  hlavou stejně rychle jako kmitají nohy po parketu. Jednotvárné, rovnoměrné poskoky.  Ještě roztočit švihadlo, obtočit a znovu do jednotvárných neúnavných skoků. Osoba si promítá  dějiny Česko-Slovenska. Už je to jinak.  Také jeden konec , také jeden rozpad.  Ještě skok do strany a výš, rozběhnout a skákat pozpátku… a nezapomenout skákat „vajíčko“. Trochu se ty ruce zamotaly! „Mrsk“ švihadlem do kouta.

20161012_5567

Zuřivá osoba boxuje do prázdna. Lítý boj, pád. Bezvládně leží. Ale vstává se znovu. Znovu cvičit, znovu švihadlo. Hlavou bzučí nekonečný  koloběh – práce, kavárna, děti, rodina, stále dokola…, práce, kavárna, děti, rodina…. už nikdy! Pád na zem a těžké oddychování.  Není divu.

20161012_5596

A  znovu  do skoku. Pořád se zvedat, padat a zvedat se, to je lidský úděl.

Na představení Terezy Hradilkové upoutá pozornost samozřejmě  v první řadě její sportovní výkon, obzvláště sedíte-li blaženě v hledišti. V duchu jásáte, že nemusíte skákat právě Vy. Na cvičící  osobu se obvykle dobře dívá.  Nemůžeme ale příliš mluvit o nějakých silných emocích, které by toto dílko přeneslo na diváka.  Budeme-li ovšem spravedliví,  sport je tu celé věky právě od toho, aby člověka emocí zbavil a vyčistil mu mysl i tělo. A  přesně to  se vlastně v  představení  „Švihla“ odehrává. Možná tedy byl i záměr autorky a performerky tentokrát  neútočit tolik na divákovy city a nenechat se jimi  ani sama „válcovat“.  Hlavní hrdinka  tedy statečně překonává  rozchod díky sportu. Chcete-li tedy zažít osvěžující představení a relaxovat při pohledu na tvrdě cvičící osobu, nenechte si „Švihlu“ ujít.

20161012_5611

Tereza Hradilková přiznává, že inspirací pro její představení byla práce na tanečním filmu „Beating“, natáčeném v boxerském zázemí Palaestra. Terezu fascinovalo úsilí boxerů, kteří neúnavně trénovali a skákali přes švihadlo. Střídali rytmus, variace různých skoků a přeskoků, tak lehce, jejich pohyb vlastně připomínal tanec.

tereza-hradilkova_svihla2

Zeptali jsme se….

TM: Jak dlouho jste se připravovala na takové fyzicky náročné představení?

Tereza: „Přibližně rok přípravy to byl. Možná jsem i zhubla“, směje se Tereza Hradilková.

TM: Cítíte nohy po takovém vystoupení?

„No, nohy bolí. Jsem opravdu unavená, nemůžu říct, že bych tento výkon nepocítila“.

Přejeme Tereze hodně výdrže

479_98379652456bb46ba272d9

Eva Smolíková

Foto: divadlo Ponec,  Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

BOX, BOX! Nová, vysilující jevištní show!

Tanec a box jdou ruku v ruce!

 

 

 

Tanec a box jdou ruku v ruce!

„Box, Box“ choreografa Mourada Merzoukiho je směs boxu, hip-hopu a klasické hudby. Že to nejde dohromady?

Full swing … Mourad Merzouki's Boxe Boxe.

Foto: Donald Cooper

Někdy zdánlivě nesourodé světy jsou si blíž, než si myslíte

Francouzsko-alžírský choreograf Mourad Merzouki, oceněný mnoha vyznamenáními, je nyní ředitelem Národního choreografického centra v Créteil na předměstí Paříže a ovládá bojové umění, cirkusové umění i tanec. Soudí, že rozbité nosy z ringu nemají tak daleko k tanci a k vážné hudbě. V jeho nové show se prolíná hip-hop, klasická hudba a box. Merzouki vždy viděl spojitost mezi boxem a tancem. Box podle něj není jen násilný sport, je také plný poezie, dramatičnosti a rytmu, může být i poetický.

Full swing … Mourad Merzouki's Boxe Boxe.

Oba druhy umění, box i tanec, jsou vysilující fyzické disciplíny. Ale zatímco jeden zjevně způsobuje bolest, druhý skrývá ponurou realitu pod pozlátkem krásy, umění a jemnosti. Modřiny, podvrtnutí, zlomeniny a jiná zranění jsou v tanci „neviditelná… “ „Tanečníci i boxeři čelí bolesti“, míní Merzouki. Tanečníci jsou obvykle vyčerpáni. Jejich nohy jsou zničeny. „Násilí požadujeme od tanečníků podobné jako u boxerů, ale nevidíme je stejným způsobem“, dodává Merzouki.

„V boxu bojujete proti soupeři, v tanci proti publiku.

Můžete bojovat proti publiku? Ano, je to konfrontace, musíte překonat sám sebe, musíte být nejlepší… Vůle zvítězit je stejná. Tanečník chce vyhrát nad jeho publikem, kritiky, tlakem, stresem, právě tak, jako boxer čelí svému soupeři“, pokračuje Merzouki.

Boxe Boxe

Merzouki říká, že hlavním smyslem show je pobavit diváka. Vzpomíná na starou ženu, 84, která se doslova nadchla pro hip hop. A pak jsou tu hip-hopoví fanoušci, kteří se obrátili „na klasickou hudbu“.

„Malý chlapec v baseballové čepici přišel ke mně a ptal se, co je to za hudbu. Řekl jsem, že to byl Schubert. A chlapec se ptal, kdy bude jeho další koncert, rád by přišel a poslechl si ho. Řekl jsem: Je mi líto, ale zemřel před 200 lety.“

Taneční magazín