Česko-německý taneční festival „Dance tranzit“, v Německu známý rovněž pod názvem spolupořádající drážďanské organizace „Hellerau“, vyvrcholil druhou dubnovou středu v pražském divadle Archa. Již před tím však probíhal na scéně Ponec, ve studiu Alta a jeho seminární i diskusní část v pražském Goethově Institutu. Probíhal za přispění Magistrátu hlavního města Prahy, Česko-německého fondu budoucnosti a Theatronu. A vyvrcholení festivalu to bylo důstojné i civilní zároveň. Byl jím totiž stále žádanější a módnější souboj tanečních stylů. Pouze musíme uvést na pravou míru, že nešlo – jak bylo nepravdivě inzerováno – o premiérové pražské uvedení tohoto tanečního souboje. Již v roce 2014 se totiž toto atraktivní mezioborové klání v české metropoli odehrávalo na půdě THEATRO MUSIC KLUBU, pod hlavičkou „Stage – Tanečního nebe“.
Taneční festival „Dance tranzit“ se odehrával v Praze (mezi 10. – 12. dubnem) a v německých Drážďanech (21. – 29. dubna) a Lipsku (27. – 29. dubna). Jeho pražská část nabídla ukázku české i německé tvorby. Předvedly se na něm vrcholné soubory (jakou je skupina 420PEOPLE) či jednotlivci (typu Terezy Hradílkové) a množství německých hostů.
Trochu symbolicky se vrchol festivalu „Dance tranzit“ odehrával v divadle Archa, které – pod vedením Ondřeje Hraba – dalo již dávno zelenou moderním divadelním a pohybovým formám. A rovněž zřejmě jaksi symbolicky zasedla v porotě tanečního souboje stylů právě manželka Ondřeje Hraba, režisérka Jana Svobodová.
Poohlédněme se trochu do historie tance bojového a tanečních soubojů. Souboje i tanec se zřejmě spojovaly už v pravěku v rituálních válkách a náboženských obřadech. V současnosti rovněž můžete pozorovat různé bojové tance či bojová umění s tanečními prvky. Snad nejznámějším bojovým tancem je „maori haka“, patřící ke kulturním dědictví novozélandských Maorů. Také sikhské bojové umění „gatka “ používá množství tanečních a rituálních prvků. Některé tance jsou součástí rituálů bojových umění, jako například tanec „waikhru“, jímž bojovníci thajského boxu prokazují úctu božstvům i svému učiteli. Fenomén boje je přirozenou součástí a často i ústřední myšlenkou mnoha moderních tanců. A právě souboj tanečních stylů, za účasti těch nejmodernějších druhů tance se stává jakýmsi fenoménem dnešní doby .
V pražském divadle Archa se střetly čtyři taneční styly – klasický balet, break dance, současný tanec a taneční folklór. Na „soupiskách“ jednotlivých týmů se objevily české taneční pojmy. Klasický balet reprezentovali zástupci pražského Národního divadla: Cornelia Seibold, Nikola Márová, Veaceslav Burlac a Michal Štípa. Reprezentanty break dance byla skupina The Saxonz. Současný tanec zastupovali: Tereza Hradílková, Cindy Hammer, Kristin Mente a Lukáš Homola. Folklórní tanec naopak reprezentovali: Barbora Dastychová, Anna Kopecká, Michal Peterka a Michal Soukup. V porotě potom – kromě již v úvodu jmenované Jany Svo bodové – zasedli Markéta Perroud, Vendula Poznarová a Jan Kodet.
Celý taneční souboj stylů gradoval a měl velkou diváckou odezvu. Málokdy si během produkce klasického baletu můžete v hledišti nahlas zařvat, zadupat, zapískat či používat mobil! To vše při souboji stylů nevadilo, ani nebylo zakázáno.
Pouze poněkud nesourodě a rozpačitě působila „mezinárodní“ dvojice moderátorů. Německý Ludi Rockoon byl věren klasickému německému bavičství, ve stopách moderátorů dávných „Ein Kessel Buntes“. Prostě, onen mírně pivní trochu obhroublý humor, připomínající ono nepopulární „otírání si nosu židlí“. Jeho partnerka Daniela Voráčková se spíše distancovala od německých prvoplánových vtípků, ale zároveň nebyla schopna vydat ze sebe a za sebe něco charakteristického. Její projev ustrnul pouze na povrchní informační bázi.
Taneční souboj stylů byl zajímavým vyvrcholením festivalu „Dance tranzit“. Škoda, že jej v nejlepším přepůlila divadelní přestávka. A také škoda, že se vydával za pražskou premiéru takového souboje tanečních stylů. Neměl to zapotřebí.
Michal Stein
FOTO: Hellerau a autor
Taneční magazín