Azyl78 startuje již v úterý 25. května

Jeho první sezónu otevře „Kabaret Pot a Lesk“

Šapitó Azyl78 pokryté černobílou malbou výtvarníka Lukáše Musila se otevře v úterý 25. května na Výstavišti Praha v Holešovicích. Vzhledem k rozvolňovacímu plánu pro kulturní akce, který platí od 24. května, bude možné po téměř osmi měsících přivítat diváky na živém divadle. Zároveň v netradičním prostředí cirkusového stanu. První sezónu letní scény, která se až do září stane azylem pro mnoho žánrů, divadelních souborů a umělců, odstartuje „Kabaret Pot a Lesk“ v režii Rosti Nováka mladšího. Pět večerů po sobě nabídne oslavu cirkusového umění i toho, že se můžeme opět setkat naživo tváří v tvář. Diváci se mohou těšit na vrcholnou akrobacii, tanec a živou hudbu v podání členů souboru Cirk La Putyka a dalších hostů. Vstupenky jsou v prodeji na www.jatka78.cz. Speciální první zahajovací večer letní scény Jatek78 25. května bude zároveň on-line vysílán na platformě Film Naživo.

Kabaret Pot a Lesk aneb azyl pro všechny druhy umění“ bude prvním představením v novém šapitó. Stane se seznamovacím rituálem a oslavou nejen nového prostoru, ale i návratu živé kultury.

Vracíme se ke kočování a kořenům cirkusového umění. Všichni si odůvodňujeme, proč nám tolik chybělo jeviště, a hledáme na to odpovědi. Důkazem toho je Azyl78, pro mě doslova splněný sen. Potřeba sdílet jeviště s divákem a to, co to pro nás znamená, budou moct diváci rozklíčovat nejen v tom, co představíme v rámci ,Kabaretu Pot a Lesk´, ale i v samotném vizuálu šapitó, který pro nás vytvořil výtvarník Lukáš Musil,“ říká režisér Rosťa Novák. Kruhová manéž, která všechny umělce i diváky spojí, má pro principála Cirku La Putyka i díky jeho rodinné historii hlubší podtext a smysl. „Na počátku 20. století probíhal velký boj mezi divadly, cirkusy, operními domy a kinematografy. My se teď snažíme, aby tento cirkusový prostor vše propojil. Aby se stal azylem kultury“

Pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková slavnostně zatlouká poslední kůl stanu Azyl78 – za asistence představitelů Jatek78

Návrat ke kořenům a slovo rituál zmiňuje i výtvarník Lukáš Musil. „Já to beru jako indiánský stan. Hlavně kvůli rituálu, který s tou představou souvisí. Sám pro sebe jsem si to takhle interpretoval. A také jsem u malby přemýšlel nad tím, co máme spojené ještě se starším tématem jeskyně, jaký má jeskyně význam dneska. V neposlední řadě jsem si položil otázku, co pro nás znamená slavení a oslava,“ uvedl umělec, který stanovou plachtu zvenku pomaloval svými symboly. Esteticky tak šapitó povýšil na rozměrné umělecké dílo.

Vedle toho, jak stan vypadá, je pro pořadatele důležité, jaké prostředí jej obklopuje. Azyl78 našel domov na Výstavišti Praha na hranici s parkem Stromovka. „Pro mě je důležitá tráva, příroda a stromy okolo. Je potřeba jít divákům naproti po tom dlouhém odloučení od kultury. Očekáváme, že radši půjdou do parku než do klasického kamenného divadla. Že si před představením lehnou na trávu pod strom, dají si pivo, půjdou na představení a pak se třeba ještě zdrží,“ těší se Štěpán Kubišta, ředitel divadla Jatka78, které buduje novou letní scénu i s okolním zázemím a venkovním divadelním barem.

Zleva Štěpán Kubišta a u mikrofonu Rostislav Novák, toho jména mladší

Aby při zahájení výjimečné letní sezóny došlo k finálnímu propojení aktivit, které podnikaly Cirk La Putyka, Jatka78 a HEAVEN’S GATE Viktora Tauše během pandemie, zahájí Azyl78 provoz také on-line prostřednictvím Filmu Naživo. Společný zážitek si užije jak filmový divák doma, tak ten divadelní na tribuně v šapitó. Streamování proběhne pouze jednou, a to během slavnostního zahajovacího večera 25. května, zhlédnout záznam bude možné i poté v odložené sledovanosti.

30. května je na programu premiéra „Muže z Malty“, stand-up show Štěpána Pechara z DEKKADANCERS, ve které kreslí, zpívá a tančí. Pechar si poprvé vyzkouší formát, kdy představení sám napsal, režíruje i v něm hraje. Horkou novinkou v novocirkusovém žánru s prvním uvedením 8. června budou „Runners“ Cirku La Putyka režiséra Víta Neznala. Pojednává o současné době, ve které se ani na chvíli nezastavíme. Herci kvůli němu absolvovali speciální běžecký výcvik. V úterý 15. června se uskuteční premiéra audiovizuálně tanečního koncertu „Velký třesk!“, projektu kapely Tata Bojs a tanečního souboru DEKKADANCERS. Z Berlína dorazí po dvouleté odmlce akrobati z Analogu, kteří svůj „Opening“ nacvičí přímo v Praze. A to na míru cirkusové manéži Azylu78, v níž bude mít představení premiéru 24. června. V druhé polovině prázdnin se diváci mohou těšit na poctu Charlesi Spenceru Chaplinovi. „Diktátora uvedou“ v premiéře Městská divadla pražská 14. srpna.

Po celou dobu konání představení budou platit v té době aktuální protiepidemická opatření. Po areálu bude rozmístěna dezinfekce a všichni účinkující a personál budou průběžně testování na covid-19. Pro diváky bude zajištěno testování antigenními testy u vstupu do areálu.

Na zatloukání posledního kůlu se nerozdílně podíleli i Rostislav Novák junior a Štěpán Kubišta (v rouškách)

Partnerem v oblasti zajištění testování koronaviru je společnost Anygence, která provozuje odběrová místa pod názvem Safeside. „Spolupráce s pořadateli Azylu78 zapadá do naší dlouhodobé strategie podpory kultury a co nejrychlejšího návratu k běžnému a plnohodnotnému životu. K létu kulturní akce neodmyslitelně patří, ale bude potřeba myslet na bezpečnost a ochranu zdraví. A to zajistíme my, uvedl ředitel společnosti Anygence Jakub Schůrek.

Foto: Jakub Červenka

Magdaléna Novotná

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Opatření Jihočeského divadla

K vládnímu usnesení ze 30. září 2020

Vážení diváci,

respektujeme Usnesení Vlády ČR ze dne 30. září a spolu s ním přijímáme v Jihočeském divadle nová opatření.

Proto s platností od 5. do 19. října rušíme všechna operní a muzikálová představení. Stejně tak omezujeme v souvislosti s vládním nařízením počet návštěvníků akcí a kurzů Ateliéru 3D na 10 osob.

V říjnu našim divákům však stále máme co nabídnout – činohra, balet i Malé divadlo pro Vás hrají naplno. Do divadla se za námi bát nemusíte. I nadále budeme následovat bezpečnostní opatření, dezinfikovat divadelní prostory a dělat maximum pro to, abyste se během návštěvy u nás cítili bezpečně a příjemně.

    Prosíme návštěvníky divadla, aby k sobě byli ohleduplní a dodržovali 2 metrové rozestupy ve frontách i ve všech prostorách divadla mimo hlediště.

    V sálech bez označení sedadel zajistíme každému návštěvníkovi konkrétní (označené) místo k sezení.

●    Upozorňujeme, že bar divadla bude v době představení uzavřený. Nicméně občerstvit se můžete před a po představení v divadelní kavárně.

Děkujeme Vám za přízeň a těšíme se na viděnou na některém z našich říjnových představení.

Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Divadlo KÁMEN zve (začíná hrát a bude i tancovat)

Populární pražský soubor opět začíná pravidelně hrát! V jedné inscenaci vytváří i taneční složku!!! Můžete se inspirovat jeho divadelní nabídkou a jako bonus máte v nabídce i tip na vycházku za kamenným uměním v Praze.

Přijďte si s námi opět zavýt či se projít posázavskou krajinou

Po nucené přestávce budeme konečně hrát: 4. června „Přesně 42 zubů“ (možnost setkat se s pracovnicemi automobilky, důkladně si společně zavýt, rozpohybovat pár nově vyrobených motorů) a 19. června „S citem“ (možnost prožít si posázavskou love story Světlany a Káji a po divadle bude Jáchym Topol číst ze svého románu „Citlivý člověk“, který hru „S citem“ inspiroval a stále inspiruje).

Opera, zajíc, zvuk ze všech stran

Při opeře Marka Keprta „HIBIKI, HIBIKI vzhmoť“, v níž bude vystupovat i tento zajíček, budou znít hlasy z různých míst Dvořákova divadla v Ostravě.

K jejich víření v prostoru dojde 28. srpna při festivalu nové opery „NODO. (Divadlo Kámen vytváří režii a hereckou a taneční složku díla.)

Super žena

A závěrem tip na vycházku za výtvarným uměním. Skulptura od Jiřího Babíčka „Ležící figura“ je v nenápadném parku v Záběhlicích, je kamenná, obrovská, intenzivní, jemná, hrubá, člověka pohltí. Leží zde od roku 1976 nebo možná 1985?

Adresa: náměstí Mezi Zahrádkami, Praha 10.

Příjemný bar na dohod kamenem.

Divadlo Kámen

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Kdo má klíče od „JEZERA“?

V A Studiu RUBÍN aktuálně, objevně i hluboce lidsky. █ Zrcadlící „Jezero“. █ Herecké hvězdy televizního seriálu „Ulice“ v daleko závažnějších úlohách. █ Režisérka s citem i erudicí. █

V malostranském sklepení historického domu „U tří korun“ se hraje nové, autorské a progresívní divadlo již déle než padesát let. U jeho zrodu zde stál legendární režisér Radim Vašinka se souborem Orfeus. Později zde na dlouhá léta zakotvil vynikající režisér a inscenátor Zdeněk Potužil. Pod vlajkou svého tehdejšího Divadla na okraji. A v něm se sešla skvělá parta herců. V čele s Ondřejem Pavelkou, Zdeňkem Duškem, Evou Salzmannovou, Lubošem Veselým, Lenkou Machoninovou, Ivou Hűttnerovou a Radkou Fiedlerovou či Ladislavem Matějčkem a písničkářem a skladatelskou oporou Miki Jelínkem. Nezapomenutelná z té doby je mužská role Hrabalova „Pepina“, v podání hostující Zdeny Hadrbolcové. Na tomto místě také začínal proslulý recitátor Mirek Kovářík s pořady mladých básníků „Zelené peří“. V novém miléniu pak toto divadlo ovládl humor. Byla zde inscenována populární komedie Petra Čtvrtníčka s Jiřím Lábusem „Ivánku, kamaráde“, o fotbalových rozhodčích a jejich uplácení. Úspěch v tomto divadelním sklepení sklidila i tehdy aktuální satira o někdejší političce Kristýně Kočí a jejich kabelkách. Ve stejně nastaveném trendu pak pokračoval dramatik, scenárista a režisér Petr Kolečko, který se zde vydal cestou svých nadlehčených autorských inscenací. Bez zajímavosti není, že v Rubínu také původně působili Michal Dočekal a Daniel Špinar, pozdější režiséři pražského Národního divadla. Nyní se tato komorní divadelní scéna vrací – pomyslným obloukem – opět k vážným tématům.

Anita Krausová, Vojtěch Hrabák a Jakub Gottwald v přestávkovém intermezzu v baru

Úvodem přiznám, že jsem – trochu záměrně – předem nečetl podklad dramatizace, oceňovaný román Biancy Bellové „Jezero“. Chtěl jsem se nechat, bez ovlivnění původním textem, uchopit a manipulovat režijní taktovkou režisérky Lucie Ferenzové.

Když jsem šel do Rubínu, vzpomínal jsem na dávné šansonové představení slovenské herečky a zpěvačky Emílie Došekové. Odehrávalo se pod poněkud dlouhým názvem: „Nepýtaj sa, moje dcéra, kto má klúče od jazera?“. Sice tehdy nebylo v Rubínu, ale v podobném úzkém a pospolitém divadelním prostoru tehdejšího Divadla Ateliér (dnes sídle „Ypsilonky“). Vnější tematika byla poněkud jiná. Jak jsem po půldruhé hodině zjistil, předem jsem se tímto dávným večerem motivoval dobře. Nejen směrem na východ… Obě představení – i když je dělí téměř pět desítek let – měla však velmi společné a silné noty. Civilnost, řešení jen zdánlivě banálních problémů, i problematiku daleko závažnější – ekologickou. A hlavně, ono niterné člověčenství. A toho všeho se režijně Lucie Ferenzová zhostila s nesmírným citem i zkušeností. Že by, jako v úvodu zmínění její zdejší předchůdci Dočekal a Špinar, také tato tvůrkyně mířila vstříc bráně „Zlaté kapličky“?

Jakub Gottwald jako stará dáma. V pozadí Vojtěch Hrabák a Jiří Štrébl.

Tematika z Ruska také skýtala možnost poprat se a konfrontovat s tradiční ruskou divadelní tradicí. Tedy ne, že bych přímo očekával nějaké čechovovské variace…

Jezero se však na jevišti (i v baru) Rubínu stává nejen symbolem, mýtickým pojmem, ale současně něčím, co máme všichni na dosah. Co se nám zdá vzdálené, ale přesto se nás týká mnohem aktuálněji, než si myslíme.

Režisérka i dramatizátorka v jedné osobě má zkušenosti z Divadla Komedie, divadla Na Zábradlí a je také zakladatelkou tohoto divadelního seskupení jménem Kolonie. Lucie Ferencová je navíc nyní v A studiu Rubín vedena jako umělecká šéfka. Nakolik měla volnou ruku? Při dramaturgii i vlastní režijní práci?

Osobně jsem během představení cítil, že je v něm Ferencová daleko silnější jako inscenátorka a režisérka. Jako autorka dramatizace místy sklouzávala v dialozích i monolozích k poněkud efektnějším slovním spojením a divácky oceňovaným „fórkům“. Snad v duchu minulé „Ivánkovské“, „kabelkové“ i Kolečkovy éry Rubínu?  Ale bez znalosti původního textu předem, nejsem nezaujatě schopen  toto  hodnotit objektivníma očima.

Vojtěch Hrabák jako Nami  a  předseda v podání Jiřího Štrébla

V komorním prostoru Rubínu, kde jsou nám herci na dosah, neunikne žádná nejistota, přešlap či přeřeknutí. Divák má vše z první ruky. Doslova jako na dlani…

Mezi herci mile překvapil mladý, talentovaný Vojtěch Hrabák. Jediný zde nebyl zatížen rolemi několika Ustál obdivuhodně tíhu hlavní role. I přes to, že jeho úloha Namiho nebyla lineárně jednoduchá. Nevím, zda je synem tragicky zemřelého dramatika, dramaturga a divadelního kritika Martina Hrabáka? Ale každopádně má skvělý herecký potenciál. Tradičně nezklamal Jiří Štrébl. A to v několika, absolutně odlišných, rolích. Rovněž Jakub Gottwald potvrdil, také hned ve více postavách, že nezahanbí jméno jihočeského hereckého barda, spisovatele a publicisty Vladimíra T. Gottwalda (rovněž nevím, zda jsou spjati příbuzensky). A Anita Krausová obstála ve všech svých ženských hereckých úlohách v „Jezeru“ se ctí, elegancí (a v několika případech) i potřebným nadhledem.

Anita Krausová a Vojtěch Hrabák

Možná je dobře, že se v „Jezeru“ setkáváme převážně s herci z masově sledovaného nekonečného televizního seriálu TV Nova „Ulice“. Alespoň  tedy pro ty, kteří nejsou každodenními návštěvníky divadel. Hrabák zde ukazuje, že umí výrazově odstínit daleko více, než mladého, vyplašeného vyděrače. Štrébl, že není oním šablonovitým zedníkem-alkoholikem a Jakub Gottwald  naopak nikoli černobílým, schematickým ekologickým aktivistou.

Nikoli závěrem musím vyzdvihnout citlivou scénickou muziku Markéty Ptáčníkové.

Jakub Gottwald a Vojtěch Hrabák (zády), v pozadí Anita Krausová (opět v baru)

Viděl jsem druhou reprízu představení. Bylo vidět, že zřejmě oproti premiéře, vyzrálejší a patrně i usazenější.

Soubor Kolonie se v inscenaci „Jezero“ ukázal jako silný tým. Nejen herecky. A režisérka Lucie Ferenzová jako citlivá a kreativní tvůrkyně. A to není málo.

Přestávková část představení se odehrává i v baru divadla. Zde opět Jiří Štrébl v roli předsedy.

»Jezero«

REŽIE: Lucie Ferenzová

VÝPRAVA: Andrijana Trpković a Tomáš Bukáček

HUDBA: Markéta Ptáčníková

HRAJÍ: Vojtěch Hrabák, Jakub Gottwald, Jiří Štrébl a Anita Krausová

Doba představení: 105 minut

1 přestávka

Foto: Dita Havránková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN