Gorgó

Antické, aktuální, univerzální

Divadlo X10 uvádí původní divadelní hru Ondřeje Cikána 

Česká premiéra hry se v režii samotného autora Ondřeje Cikána a scénografa Antonína Šilara odehraje 10. 6. Další reprízy následují 21. a 26. 6. Divadlo X10 tak uzavře ambiciózní sezónu hrou na antický námět. Inscenace se vyznačuje sugestivní atmosférou, nezaměnitelným jazykem i výjimečnými hereckými výkony.

Současná dramatika v Divadle X10

Divadlo X10 se uvádění současné české i světové dramatiky v českých nebo světových premiérách věnuje soustředěně od svého počátku. V minulosti uvedlo hry Kolaps nebo Teritorium, které pro divadlo napsal dramaturg divadla Ondřej Novotný. Teritorium získalo 2. místo v dramatické soutěži agentury Aura-pont 2018 a ve stejném roce bylo v rámci ankety Ceny divadelní kritiky označeno za jednu z pěti nejlepších inscenovaných českých her. Na současném repertoáru je možné shlédnout hru Druzí lidé, kterou Ondřej Novotný napsal v autorském tandemu s režisérem Tomášem Loužným.

Antické, aktuální, univerzální

Zatímco Teritorium akcentovalo především střet společensko-politických koncepcí, Gorgó se soustředí na sféru intimní. Název odkazuje k ikonické postavě Medúzy, kterou sťal bájný hrdina Perseus. Ondřej Cikán vystavil svou verzi známého mýtu na myšlence, že Perseus Medúzu miloval, ještě, než se stala nestvůrou. Inspirován Ovidiovými Proměnami zobrazuje základní situaci svatby Persea a princezny Andromedy. „Všichni zúčastnění však bojují se svými bolestnými zážitky nebo egoistickými zájmy a svatební veselí tak získává tajemnou a napínavou atmosféru plnou ironie i poezie,“ vysvětluje dramaturg inscenace Ondřej Novotný a dodává: „Antická báje je zde přirozenou součástí vnitřního světa každého, kdo se někdy bezhlavě zamiloval.”

Tvůrčí tým

Ondřej Cikán žije od začátku 90. let ve Vídni, kde vystudoval latinu a starořečtinu. V roce 2000 byla uvedena jeho první divadelní hra Tragödieninsel ve Spielbaru vídeňského Volkstheateru. V roce 2002 založil s Anatolem Vitouchem divadelní a literární skupinu Die Gruppe a v roce 2018 nakladatelství Kētos, zaměřené na poetické překlady, převážně z češtiny do němčiny (přeložil např. Máchův Máj nebo Váchalův Krvavý román). Vydal několik románů, podle jednoho z nich natočil v tandemu s Antonínem Šilarem celovečerní „sandálový velkofilm“ Menandros & Thaïs. Divadlo X10 navázalo spolupráci s Ondřejem Cikánem už v roce 2017 během unikátního divadelního maratonu The 24 Hour Plays.

Hrdinu Persea ztvárňuje Jakub Gottwald, držitel Thálie v kategorii Alternativní divadlo. Na jeviště Divadla X10 se tak vrací jedna z výrazných osobností, kterou měli diváci možnost vidět např. v inscenacích Válka nebo Sibiřská výchova. Dalších rolí se ujali Magdalena Kuntová, Marie Švestková a Vojtěch Hrabák, kteří s Divadlem X10 pracují kontinuálně. Novou tváří je v tomto kontextu performer a hudebník Pasi Mäkelä. Inscenace tak získává výrazný česko-rakousko-finský mezinárodní rozměr.

 

 ONDŘEJ CIKÁN: GORGÓ

Perseus a Andromeda. Zkamenělá svatba.

„A začneš mě milovat! A vezmeš si mě! A nikdy tě nezapomenu.“

REŽIE Ondřej Cikán, Antonín Šilar

DRAMATURGIE Ondřej Novotný

SCÉNA, LIGHT DESIGN Antonín Šilar

KOSTÝMY Lucie Sedláková

ASISTENTKA SCÉNY A KOSTÝMŮ Anežka Karasová

HUDBA Pasi Mäkelä

KAMERA Kryštof Melka

STŘIH Zuzana Walter

AUTOR VIZUÁLU Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Magdalena Kuntová, Marie Švestková, Jakub Gottwald, Vojtěch Hrabák, Pasi Mäkelä

HLASY Tereza Hofová, Nina Jacques, Sára Märc, Ondřej Bauer, Hynek Chmelař

Autorská hra česko-rakouského básníka a filologa Ondřeje Cikána je sugestivní verzí báje známé z Ovidiových Proměn. Jasný hrdina Perseus tráví čas na vlastní svatbě s princeznou Andromedou, kterou zachránil před mořskou nestvůrou Cétó. V brašně přitom schovává hlavu Gorgony Medúsy a je na ni něžný. Andromeda vypadá jako z mramoru, Cassiopeia je nesnesitelná a Phíneus by měl přestat chlastat. Nymphy na pláži tančí a netuší, že se brzy stanou obětí temnoty.

Tragická zkušenost nešťastné lásky přerůstá ve fatální nemožnost jakéhokoli citu. Zabíjení nestvůr mají hrdinové sice v popisu práce, ale co když své nestvůry kdysi milovali? Od jednoho násilného činu se odvíjí řetězec proměn člověka v kámen. Láska ústí v strnulost a chlad.

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

 

Unikátní mezinárodní představení on-line již 8. dubna ve 20.00!

Cirk La Putyka zve 8. dubna na „Hit, Tell the Difference“, unikátní představení s rwandskými novocirkusovými umělci, i na dokument o jeho vzniku

Soubor Cirk La Putyka zve 8. dubna od 20 hodin v rámci série (A)live diváky na další filmový záznam na svých sociálních sítích. Tentokrát půjde o novocirkusovou inscenaci Hit, Tell the Difference, která v režii principála souboru Rostislava Nováka mladšího propojuje akrobaty, tanečníky, herce a muzikanty ze Rwandy, České republiky a Kanady.

Na nekompromisně rozdělené scéně, napůl travnaté a napůl evokující diskotékový parket, se setkalo deset rwandských chlapců a mladých mužů pohnutých osudů s tanečníky, akrobaty a hudebníky z bohatého Západu. „Kdo je bohatý a kdo chudý? A jak silná je hranice mezi materiálním a duchovním štěstím?“ ptá se tato inscenace. Měla premiéru 17. srpna 2017 na festivalu Letní Letná. Filmovému záznamu bude předcházet Novákův živě přenášený úvod. Diváci pak budou moci přispět na podporu právě rwandských umělců. Po skončení záznamu bude na YouTube kanálu souboru zdarma ke zhlédnutí dokument „Cirkus Rwanda“ režiséra Michala Vargy o této unikátní spolupráci, který byl uveden v roce 2018 i na MFF Karlovy Vary.

Představení „Hit, Tell the Difference“ vzniklo na základě spolupráce rwandského souboru Future Vision Acrobat, Cirku La Putyka a týmu dokumentaristů, kteří o rwandských umělcích natáčeli film. Do něj přizvali Rostislava Nováka mladšího. Ten ve městě Gisenyi, přímo na travnaté pláži u jezera Kivu, s mladými akrobaty uspořádal cirkusový workshop. Od původní myšlenky ale nebylo daleko k projektu. A to již produkčně mimořádně odvážnému – přivézt rwandský nový cirkus do Prahy. Vzniklo představení, jehož premiéra a další uvedení na festivalu „Letní Letná“ vyprodávaly šapitó! A o rok později, společně s dokumentárním filmem, nadchlo diváky na Jatkách78 i filmovém festivalu v Karlových Varech.

V rámci série „(A)live“ mají diváci unikátní možnost vidět on-line několikrát týdně, kromě filmových záznamů inscenací, také pásmo nazvané „Backstage“ s rozhovory se členy souboru Cirk La Putyka. Mimo členů souboru se zde setkáte s archivními videozáznamy i exkurzemi do historie. „(A)live“ v sobě nadto ještě ukrývá rovněž velmi interesantní pořad „Homework“ s videozáznamy z domácího prostředí umělců na předem zadaná témata.

Soubor Cirk La Putyka, který je z 82 % závislý na tržbách z představení, mohou zájemci podpořit na webu Darujme.cz:

(www.darujme.cz/projekt/1202156).

Cirk La Putyka: Hit, Tell the Difference – trailer:

https://www.youtube.com/watch?v=fRJcWBleEGA

Více informací na: www.laputyka.cz

PROGRAM STREAMŮ  CIRK LA PUTYKA (A)LIVE

(8. – 19. 4. 2020)

středa 8. 4., 20.00

Cirk La Putyka: „HIT, TELL THE DIFFERENCE“ (záznam představení)

pořad na podporu rwandských umělců

neděle 12. 4., 18.00

HOMEWORK4“ (režie: Vít Neznal)

podpora pokračuje

středa 15. 4., 20.00

BACKSTAGE2“

pořad na podporu dětí z dětských domovů a seniorů z cirkusového prostředí

neděle 19. 4., 18.00

HOMEWORK5“ (režie: Rosťa Novák ml.)

podpora pokračuje

»HIT, TELL THE DIFFERENCE«

Obsazení: Naim Ashhab, Patient Bahati, Gisubizo Emmanuel, Niyobuhungiro Emmanuel, Nshuti Emmanuel, Abubakal Hakizimana, Jan Křížek, Abubakar Niyobuhungiro, Elisee Niyonsenga, Adam Novotný, Theogene Nsengiyumva, Justin Ntwali, Anaclet Nsabimana, Émile Pineault, Valentin Verdure, Andrej Rády, Zbyněk Šporc

Tvůrci

Koncept, režie: Rostislav Novák ml.

Hudba: Jan Křížek, Adam Novotný, Anaclet Nsabimana, Andrej Rády

Choreografie: Jan Křížek, Adam Novotný, Anaclet Nsabimana, Andrej Rády

Scénografie: Antonín Šilar

Světelný design: Jiří (Zewll) Maleňák

Zvukový design: Jan Středa

Kostýmy: Kristina Záveská

Foto: Jakub Jelen, Vítek Ludvík, František Ortmann, Klára Vaculíková

Video: Jakub Jelen

Grafický design: Michal Kukačka

Produkce: Viktorija Nováková, Michal Sikora

 

Foto: Jakub Jelen

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Tábor pro mimozemské uprchlíky vzniká v Praze!

CAMPQ představí adaptační tábor pro mimozemšťany a jedinečnou show, která trvá celou noc. A to ve spolupráci tří divadel!

Přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdyby na Zemi přistáli uprchlíci z cizích planet? Vypadali by jako jedni z nás, nebo úplně jinak? Způsobili by apokalypsu? Naučili bychom se s nimi žít? A jak by se k problematice postavily politické elity?

 CAMPQ je jeden z mnoha táborů na území Evropy, v němž své útočiště našli příchozí z jiných planet: tajemné Fénické ženy, přeživší civilizace technicky pokročilých Zeyris a zvířecích Attas, jež ani na planetě Zemi nepřestávají uctívat svoji královnu i záhadných nehumanoidních ježků”. Mají právo na místo mezi námi? Je jejich integrace v našich možnostech? Na tyto otázky bude mít divák možnost hledat odpovědi během sedmihodinové návštěvy noci otevřených dveří unikátního adaptačního tábora.

Největší koprodukční projekt v historii českého divadla CAMPQ vzniká v těchto dnech na pražském ostrově Štvanice.

Ve spolupráci dvou nezávislých pražských divadel – Tygra v tísni a Divadla LETÍ – a velkého regionálního domu z Českých Budějovic – Jihočeského divadla – vyrostlo v bezprostřední blízkosti VILY Štvanice kontejnerové městečko – adaptační tábor pro mimozemské uprchlíky z dalekých planet!

 Již v červnu uvítá diváky ze všech koutů světa, kteří přijedou na světovou přehlídku scénografie a divadelního prostoru – Pražské Quadriennale, i všechny milovníky divadla, sci-fi, designu a nezapomenutelných zážitků. …

Výstava se otevře již 6. června a na ostrově Štvanice ji bude možné zdarma navštívit až do 16. června

Kromě výstavy připravil český pavilon i sedmihodinovou imerzivní inscenaci, která nabídne možnost strávit noc ve společnosti mimozemšťanů. Tuto příležitost budou mít však diváci pouze třikrát, a to 6., 8. a 10. června.

Na podzim 2019 se pak inscenace na dva dny přestěhuje na jih Čech, kde bude 13. a 14. září uvedena na českobudějovické náplavce.

CAMPQ – Prožijte den i noc na ostrově mezi mimozemšťany! Imerzivní sedmihodinová inscenace a desetidenní interaktivní výstava, která zatím v českém divadelním divadelním kontextu nemá obdoby, bude českou expozicí Pražského Quadriennale. Na projektu adaptačního tábora pro mimozemšťany pracuje 9 scénografů a kostýmních výtvarníků, 4 režiséři a skoro 70 herců z nezávislých divadel LETÍ a Tygr v tísni a ze dvou souborů Jihočeského divadla – činohry a Malého divadla. Návštěva CAMPQ ve dne přitom bude začínat již na pražském Výstavišti, které hostí i všechny ostatní národní expozice. Z něj se diváci na Štvanici budou moci d opravit speciálním autobusem. Autory scénografického řešení pavilonu na Výstavišti jsou výtvarníci Kamila Polívková a Antonín Šilar.

„Propojit expozici a inscenaci je nejspíš odpovědí na palčivou otázku, jak vlastně vystavovat scénografii a prezentovat divadelní prostor. Megalomanská plenérová výprava a mimozemské kostýmy se propojí v jedinečný zážitek, do nějž se návštěvník může ponořit ve dne i v noci,” říká kurátor Ivo Kristián Kubák. Ten je zároveň jedním za čtyř režisérů.

Ivo Kristián Kubák

Kromě něj režírují CAMPQ Martina Schlegelová, Petr Hašek a Tomáš Loužný. Text pro imerzivní inscenaci vznikl ve spolupráci čtyř autorů – podíleli se na něm katalánští dramatici Claudia Cedó a Joan Yago a čeští autoři spjatí s divadly LETÍ a Tygr v tísni Marie Nováková a David Košťák. Každý z nich vytvořil jeden mimozemský kmen, který se utká o přízeň diváků. Zaujme je nejvíce mravenčí národ Attas, který žije v kokonech a ani na planetě Zemi nepřestává uctívat svou královnu? Nebo technicky vyspělí Zeyeris? Nebo to budou tajemné Fénické ženy, které se po své smrti rozpadnou na prach a z něj znovu jako fénixové znovu povstanou? Diváci, kteří se rozhodnou navštívit imerzivní představení, si se vstupenkou na celonoční show zakoupí zejména zcela unikátní zážitek – tedy možnost prožít v táboře celou “noc otevřených dveří”, volně se v něm pohybovat a dle vlastního uvážení navazovat kontakt s mimozemšťany. Pokud na ně padne únava, mohou se tu s mimozemšťany navečeřet nebo si odpočinout v relaxační zóně.

Martina Schlegelová

Vstup na českou expozici v rámci PQ 2019, jež se koná 6. – 16. 6. 2019, bude možný v otevíracích hodinách Pražského Quadriennale denně od 10 do 20 hodin, na Štvanici bude zcela zdarma.

Ve dnech, kdy se koná imerzivního představení (6., 8. a 10. 6. 2019) bude otevírací doba výstavy zkrácena do 18.00.

Vstup na představení CAMPQ, jež proběhnou 6. 6. 2019, 8. 6. 2019 a 10. 6. 2019 vždy od 21.00, bude možný na vstupenku distribuovanou organizátorem CAMPQ a sítí GoOut.cz.

Lukáš Průdek

 Protože je její maskot Alzák mezi pozemšťany již adaptován, bude zároveň mimozemským uprchlíkům sloužit jako průvodce pro fungování na Zemi. „Alza fandí mimozemšťanům i technologiím. V táboře bude proto Alzák vystupovat jako technologický guru a možná se i osobně zapojí do programu,“ zve na návštěvu CAMPQ marketingový ředitel Alza.cz Jaroslav Kotápiš.

CAMPQ vznikl v rámci projektu Fabulamundi – Beyond Borders podpořeném z programu EU Kreativní Evropa

Hlavním partnerem projektu CAMPQ je Skupina ČEZ. Partnery CAMPQ jsou skupiny Metrostav, Subterra a Alza.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

»STILLER« jako hrdina či antihrdina „u Hrdinů“

Z premiéry autorské adaptace románu Maxe Frische. V titulní roli Stillera hvězda současného doku-seriálu TV PRIMA „Policie v akci“!

Druhé květnové pondělí přineslo ve Studiu Hrdinů, ve Veletržním paláci v Praze, dlouho očekávanou premiéru „Stiller“. Toto režijní dílo Ivana Buraje jaksi symbolicky probíhalo pod sídlem Národní galerie, na jejíž půdě začal v dubnu 2019 boj s ministerstvem kultury i ministrem samotným. V hledišti nás čekalo, na rozdíl od „Enoly“ Elišky Brtnické, i více židlí! Inscenace byla v mnohých směrech podnětná…

Podkladem této inscenace byl vynikající román Maxe Frische, jehož hrdina – neúspěšný švýcarský sochař – má pocit, že i přes snahu není schopný být šťastný a dosáhnout štěstí v aktuálním manželství. Nedospívá však k němu také ani s milenkou. Odejde do ciziny, aby začal jiný, druhý život. Jako úplně jiný člověk. Což samozřejmě nejde. I když se to může člověku zprvu zdát. A určitě si to namlouvá. Proto Stiller, zadržený po sedmí letech na hranicích, dlouho popírá, že je totožný s hledaným Stillerem. Ale přijatý rodinou, přáteli a bývalou manželkou a vyšetřovaný soudem, se musí vzdát. Vzdává se, ale však jaksi neúplně. Opět se snaží splnit sebou vymyšlené manželčiny sny; a to jen a pouze svým způsobem. Ctu nejen neuspokojuje, ale i ničí ji a celý vztah. Vše tak Stiller přivede k opět výchozímu bodu, jako před lety.

Stiller“ je příběhem o vzájemném nepoznání se lidí (dokonce i v blízkém vztahu), o nemožnosti útěku od sebe samého. Rovněž tak o plýtvání časem, který je nám do života dán. Vede, anebo je částečně nasměrován, také k poznání a sblížení se s druhými lidmi. A navíc – skvěle popsané vztahy, které se ponejvíce uplatňují v bujném rozsahu až nyní, tedy zhruba padesát let po napsání knihy. Důležité se mi zde jeví, někdy vtipné a symbolické, historky o mužském přátelství (o Ripu van Vinkelovi a o objevování jeskyní) aneb také o neporozumění mezi mužem a ženou. Jako je tomu v povídce o manželce, která se pořad ptá na to, kde manžel byl.

Jak inscenovat natolik epicky barvitý proces, jakým je knižní „reprodukce“ deníků? Jak diváka vtáhnout za necelé dvě hodiny do barvitých životních peripetií Stillera?

Režisér Ivan Buraj ve spolupráci s dramatizátorem Janem Kačenou se toho úkolu zhostili statečně a odhodlaně. Buraj staví celé představení do rozličných sektorů. Ať již „jeskynního“, „tábornického“ s ohýnkem či „filmového“. Celé představení je postaveno na kontrastech. Statického, spíše verbálního, herectví proti akci. Tichého projevu v kontrastu s až překřičenými pasážemi. Filmu s ryzím divadelním herectvím. Za nepříliš šťastný považuji krok, že byl Jan Kačena „sám sobě“ dramaturgem. Tento by měl být oponentem a vést s režisérem i úpravcem textu plodný trialog. Myslím, že tento moment se na srozumitelnosti i výsledném tvaru „Stillera“ výrazně negativně podepsal.

Inscenace, těžící z kontrastu, má spád i švih. Druhou věcí je, zda divák neznalý románu úplně vše chápe ve správných souvislostech? A to je právě přímým výsledkem absence skutečného dramaturga…

Petr Reif byl typově vybrán pro titulní roli skvěle. Pouze je škoda, že kolikrát zapomněl svou televizní roli razantního policisty asi někde v divadelní šatně. Místy mu není (v komornějších pasážích) rozumět. Jinde zas šumluje. Jaký to kontrast oproti jemu sekundujícím herečkám Gabriele Míčové a Magdaleně Strakové. Na obhajobu Reifa musím dodat, že Studio Hrdinů je obtížněji zvučitelné. Rovněž razantně zvučené filmové pasáže tlumenému projevu (v jiných momentech představení) jednoznačně neprospívají.

Jak tedy premiéru „u Hrdinů“ hodnotit? Asi nikoli jednoznačně. Což bylo, podle mého dojmu, i režijní snahou? Zřejmě…

V úvodu nastíněná epičnost předlohy, či nutnost některých sdělení, důležitých pro pochopení věcí následujících, vedla místy režiséra k „černobílým“ interpretacím. Myslím, že by si divadlo mělo zachovávat více prostoru pro fantazii a obrazotvornost diváka. Byť i divadlo podle takové náročné a vícevrstevné předlohy.

Nikoli v poslední řadě musím ještě vyzdvihnout funkční a citlivou hudební složku Pavla Boiky.

Premiéra „Stillera podle Buraje“ některé nadchla, jiné plně neuspokojila, ale zároveň všem předkládala otázky. A tak by tomu mělo být. Divadlo současnosti nemusí (a nemělo by) pouze nastolovat jasné téze a přímá řešení.

Foto: Studio Hrdinů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Psáno z premiéry 13. května.

Foto: archiv STUDIA HRDINŮ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN