Unikátní spojení

Vyzkoušejte capoeiru, spojení tance, akrobacie, bojového umění, hudby i zpěvu!

Unikátní spojení boje, akrobacie, tance, hudby, zpěvu, hry a v neposlední řadě společně sdílené energie – to vše zažijete na hodinách capoeiry! V Praze je nově pořádá tanečník a člen souboru současného tance 420PEOPLE Michal Toman ve Studiu Maiselovka

„Capoeira je úžasná ve své komplexnosti, v tom, že propojuje tolik věcí… Je na ní krásné to, že čím déle se jí člověk věnuje, tím hlouběji se do ní dostává, a postupně ho zaujmou a okouzlí i ty jiné, často i nefyzické aspekty, jako je například využití tradičních hudebních nástrojů, zpěv a další. Na druhou stranu si z ní každý může vybrat to, co ho opravdu baví,“ říká profesionální tanečník a učitel capoeiry Michal Toman.

Ke capoeiře se dostal už jako osmiletý, kdy byl – podle vlastních slov – extrémně hyperaktivní dítě, které se věnovalo nevídanému počtu zájmových kroužků od karate přes atletiku, latinsko-americké tance až po kytaru a sbor. „Jednou jsme na přehlídce bojových umění v mém rodném Novém Jičíně narazili na ukázku brazilského bojového umění, které spojovalo vše, co jsem chtěl, a pořád nenacházel. Bojové umění, ve kterém se soupeří, neubližuje, hraje, předvádí, zpívá, tančí, skáče, hraje na hudební nástroje, a které pulzuje obrovskou energií… Zkrátka bylo to, jako vidět sebe samotného v zrcadle, jako by capoeiru někdo vytvořil přímo pro mě. Dnes se jí věnuju přesně dvacet let.“

Perfektní kondice, reflexy i cit pro rytmus

Stal se učitelem, získal řadu mezinárodních titulů a nyní vede ve Studiu Maiselovka v samotném centru Prahy své lekce, které jsou velice oblíbené. „Díky capoeiře v první řadě získáte vynikající kondici, protože je to velmi náročné fyzické cvičení. Po určité době se přidají i bojové schopnosti a velmi dobře vycvičené reflexy. Zároveň je capoeira neodmyslitelně spojená s hudbou, kterou musíte při cvičení vnímat, takže dalšími přínosy jsou určitě zlepšení citu pro rytmus, následně rozvoj hlasových dispozic a také se můžete naučit hrát na hudební nástroje,“ popisuje Michal Toman.

Praktikování capoeiry však má i další pozitivní dopady na náš život. Podle odborníka získáte otevřenost vůči ostatním lidem a tím, že sdílíte společnou energii, zbavíte se ostychu vystupovat před ostatními.

„To hlavní však je, že vás capoeira naučí opravdu multifunkčnímu organickému pohybu, reakcím, bojovým schopnostem, akrobacii a dalším věcem formou nenásilné hry, kdy je vám váš kolega (sparing partner) spíše spoluhráčem než soupeřem. To je, myslím, velkou zbraní capoeiry, všechno je to vlastně zábavná hra, skrz kterou se učíme. Někdy vážnější a drsnější, někdy naprosto uvolněná, pokaždé jiná, ale vždy zábavná,“ dodává tanečník.

 

Capoeira, to je svoboda

Ačkoliv se jedná o bojové umění, nechybí tady ticho a procítění okamžiku… Atmosféra je vřelá a ani naprostí začátečníci se nemusí ničeho bát. Lekce vždy začíná společným zahřátím, následuje několik cvičení, každé zaměřené na jiný aspekt, přičemž lektor vždy vše pečlivě ukáže a vysvětlí. Celý trénink je vždy završen tím nejhlavnějším, a to je hra, kdy spolu účastníci lekce capoeiru praktikují, tedy správně řečeno: hrají capoeiru mezi sebou a zkoušejí věci, které na hodině trénovali. U toho se může zase zpívat, tleskat…, zkrátka opět nechybí velká míra svobody a improvizace.

„Často během hodiny hraju na tradiční hudební nástroje, ostatní se mohou mezi sebou uvolněně bavit, na cokoliv se ptát, smát se, dělat si legraci – zkrátka užívat si to, což přesně odpovídá tomu, odkud capoeira pochází. Je to afro-brazilské bojové umění, a přesně takoví, jací Brazilci jsou, jak se chovají, jaká je jejich pulzující kultura a země, tak přesně taková je i capoeira,“ uzavírá Michal Toman.

 Michal Toman

Profesionální tanečník, performer, akrobat, pedagog, fotograf a capoeirista. Je členem souboru současného tance 420PEOPLE, souboru fyzického divadla Burki&com a slovenského souboru současného tance Yuri Korec&Co. Je držitelem zeleného (učitelského) pásu capoeiry a mnoha medailových umístění a titulů (mistr Evropy 2021). Ve své pedagogické činnosti se zaměřuje na využití kombinace principů techniky současného tance s technikou afro-brazilského bojového umění capoeira, a to zejména v obrácených polohách těla. Jeho lekce capoeiry můžete navštívit ve Studiu Maiselovka v centru Prahy, které je prvním oficiálním prostorem souboru současného tance 420PEOPLE. Více na  www.420people.org

 

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečníkem a choreografem Viktorem Konvalinkou

„Tanec je jako droga, té závislosti je těžké se zbavit „

Rozhovor s tanečníkem a choreografem  Viktorem Konvalinkou

   „Tanec je jako droga a té závislosti je těžké se zbavit,“ přiznává Viktor Konvalinka, který byl deset let členem baletu Národního divadla v Praze, kde působil jako sólista. Čtyři roky tančil v malé taneční skupině Norddans ve švédském Härnösand. V Čechách s DEKKADANCERS, taneční skupinou, kterou v roce 2009 spoluzakládal, v níž působí nejen jako tanečník, ale i jako choreograf.

Vyrůstal jste v Praze, kde jste se také narodil. Jak jste prožíval svá dětská léta? Co nebo kdo Vás přivedl k baletu?  

„Vyrůstal jsem v Holešovicích, kde mám do teď partu kamarádů ze základky, s kterými jsem trávil převážný čas dětství i po té, co jsem v 5 třídě odešel nejdřív na rok na TCP k A. Schneiderovi a pak k Jaroslavu Slavickému na Státní konzervatoř. Vtipné je, že přijímačky na sportovku, které bylo TCP tenkrát součástí, jsem udělal na atletiku, tzn. skok do dálky, hod do dálky, běh na 100m atd. A až po prázdninách, kdy jsem nastoupil do školy, jsem zjistil, že mamka mě přihlásila na TCP a že jsem vůbec nemusel žádné přijímačky dělat, protože škola byla soukromá. Dodnes nechápu, jak se to celé stalo. (haha) V podstatě, ale můžu říct, že k baletu mě přivedla mamka. Protože taťka jako bývalý hráč fotbalu za Spartu, chtěl mít ze mě fotbalistu…

Byl jsem hodně aktivní a sportovně nadané dítě a co se týče pohybu, tak na co jsem sáhl to mi šlo – skateboard, brusle, kolo, snowboard, lyže, serf, judo, atletika, krasobruslení, akrobacie… Tak i tanec nebyl výjimkou. Už si ani nepamatuji ten hlavní důvod, proč jsem přešel na Státní konzervatoř, ale dost možná to bylo kvůli financím, protože rodiče neměli tolik peněz platit soukromku.

Během studia mě v podstatě balet moc nebavil a dokonce myslím, že někdy v 5 ročníku (konzervatoř má osmileté studium), kdy všichni kluci z naší třídy odešli a já zůstal skoro celý rok sám kluk mezi 22 holkama, jsem přemýšlel, že také skončím a půjdu někam jinam. Ale to se nestalo a já vydržel a teď toho nelituju!!! V 7. – 8. ročníku mi náš nový profesor Jan Kodet otevřel bránu do moderního tance a to mě chytlo a nepustilo do teď!!!“

V roce 2004 jste vystudoval Taneční konzervatoř hlavního města Praha u profesora Jaroslava Slavického a Jana Kodeta a během studií jste absolvoval baletní kurzy na Taneční akademii v Drážďanech a ve Philadelphii v USA. Jak vzpomínáte na tyto taneční mistry? 

„Podle mne na pana ředitele J. Slavického většina lidí, co prošli konzervatoří a někam to v tanci dotáhli, vzpomínají v dobrém. Je to pan na svém místě, sice už nekonečně dlouho, ale já si ani nedokážu nikoho jiného tam představit. Předal mi mnoho moudrosti a zkušeností a já doufám, že mu jeho elán a nesmrtelnost vydrží minimálně další čtvrtstoletí!!!

Jan Koden, jak jsem už nastínil, mi otevřel dveře do moderního světa tance a já jsem mu za to moc vděčný!!! Vlastně díky němu to celé začalo. Dokonce když jsem psal Absolventskou práci, tak to bylo o něm. S Honzou jsem pak pracoval v ND a tančil spoustu jeho choreografii!!! Do dnes jsme blízkými přáteli a tímto ho moc zdravím!!!“

Po absolutoriu jste nastoupil do baletního souboru ND v Praze, kde jste se brzy stal sólistou. Tančil jste např. v Romeovi a Julii (Bevolio), Louskáčkovi – Vánoční příběh (Ďábel), Othelovi (Jago), Oněginovi (Lenský). Splnil jste si své taneční sny? V čem byste si ještě rád zatančil?

„Já jsem ten typ tanečníka, co nemá vysněnou roli nebo vysněnou choreografii, kterou by rád tančil. U mne to bylo a je vždy o tom, si mou práci užívat naplno a s radostí. O tom pracovat s lidmi, kterých si vážím a o kterých vím, že mi něco předají dál. Zároveň pak mám rád, když vím, že to, co dělám, má smysl a diváci to ocení. Je to o pozitivní energii a kvalitní práci, která je v našem náročném oboru to nejdůležitější a já věřím, že se mi toto jakési moto vedlo a zatím i stále vede udržet dál… (pravda až na pár zaškobrtnuti).  Měl jsem to štěstí, že jsme se s tehdejším šéfem baletu Petrem Zuskou stali dobrými přáteli a v podstatě mě za celou kariéru nikdy nikdo netlačil do ničeho, co by mi bylo nepříjemné nebo bych to nerad tančil. Takže jsem vždy své role prožíval na plno a mohl do toho vždy dát 100%.“

V roce 2009 jste spolu s Tomášem Rychetským, Pavlem Hejným založili moderní taneční skupinu DEKKADANCERS. Co Vás k tomu vedlo?

„Choreografování buď máte, nebo nemáte v krvi, je to podobné jako vynálezce má v krvi vytvářet něco nového, něco, co do té doby neexistovalo. Tak i já a moji přátelé, s kterými jsme založili DEKKADANCERS, jsme měli stejné nutkání tvořit vlastní nové věci a tím vznikl nápad založit DEKKADANCERS. Tenkrát v ND probíhali jednou ročně Miniatury, což bylo představení, v kterém mohl kdokoliv ze souboru ND prezentovat svojí vlastní choreografii… a tam jsme s Tomášem Rychetským zjistili, že nám to nestačí a že bychom rádi tvořili nejen pro náročné publikum Baletu Národního divadla, ale i pro „normálního“ diváka, který o tanci nemá ani páru. Byl to jakýsi ventil pro naše nutkání tvořit a bavit diváky i nás něčím novým. Dnes už je tomu přes 13 let, DEKKADANCERS vede druhá generace mladých choreografů a je jednou z nejproduktivnějších tanečních company v Česku!!! Jejich poslední premiéru KNIHU DŽUNGLÍ jsem viděl 3x a podle mě je to představení ROKU 2022!!! (jen tak dál Dekkači…!!!)“

Po deseti letech jste opustil stále angažmá v ND a odjel do Švédska k malé taneční skupině Norddans, kde jste byl čtyři roky. Nelitoval jste odchodu z ND a jaké bylo Vaše taneční období ve Švédsku?

„Naopak, bylo to to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Dobře, abych to uvedl na pravou míru. V té době jsem cítil, že už musím něco změnit, přece jenom 10 let ve stejném angažmá, ve stejném prostředí, stejném městě, za stejnou, i když pozitivní, atmosférou, prostě jsem musel už něco změnit.

DEKKADANCERS tenkrát mělo finanční krizi neboli pauzu. V baletu ND se měl střídat šéf a já byl po ne úplně kladném rozchodu s expřítelkyní. Zkrátka to chtělo radikální změnu. Osud zařídil, že právě v Norrdans už půl roku působil můj dobrý kamarád a kolega Tomáš Červinka a ten mi vnukl myšlenku zkusit konkurz, dostal jsem nabídku a tu přijal. Skandinávie byla vždy část světa, do které bych se rád podíval. Původně jsem si říkal, že to zkusím jen třeba na rok a pak uvidím, ale teď už je to 7 rokem, 4 roky v Norrdans a 3 roky na volné noze, co tam pracuji a snad to vydrží. Městečko Härnösand ve kterém Norrdans sídlí, mi tenkrát dalo přesně to, co jsem potřeboval. Klid, pohodu, nové přátele, novou atmosféru, nádhernou přírodu, moře, polární záře, sluneční noci, novou přítelkyni Hannu, s kterou jsem do teď, spoustu cestování po Skandinávii a převážně spoustu nové kvalitní práce! Ano po deseti letech v ND v naší zlaté kapličce mi bylo smutno, že ji opouštím, ale rozhodně není čeho litovat… Jednoduše to byla nová kapitola života.“

Po návratu do Čech jste začal spolupracovat s tanečním souborem 420PEOPLE a také jste se vrátil do  DEKKADANCERS, kde působíte nejen jako tanečník, ale i choreograf. Čím je pro Vás tanec tak jedinečný? Jste spíše tanečník nebo choreograf?

„Je potřeba podotknout, že já jsem se vlastně úplně tak do Čech nevrátil, ve Švédsku mám smlouvu s Dansalliansen, což je company, která podporuje tanečníky na volné noze. Takže jsem stále se Švédském spojen a zatím mě tam mé projekty stále vrací. Nicméně když jsem přešel na volnou nohu, tak jsem chtěl opět propojit mé kořeny zpět do Česka a věnovat se projektům a spolupracím, které jsem propásl, když jsem byl zablokován smlouvou Národního divadla. 420PEOPLE jako i Burki&com jsem vždy sledoval a proto jsem se k nim rád přidal po, jak říkáte návratu, abych si opět rozšířil obzory. Návrat k DEKKADANCERS byl jedním z logických kroků, protože je to moje srdcovka a je to TOP! Jak jsem již zmínil, choreografie mě provází celou moji kariéru… a zda se cítím víc jako tanečník nebo choreograf? To záleží na tom, co právě dělám. Ale s věkem, kdy mé tělo už není tak odolné proti únavě jako když mi bylo 25, tak by se dalo říct, že se lehce přikláním k choreografii. Ale zatím stále věřím, že je to tak 50/50. Tanec je jako droga a té závislosti je těžké se zbavit… „

Jste pokládán za multitalentovaného tanečníka a za své výkony jste obdržel několik ocenění. Za sólo v inscenaci Decadance Ohada Naharina jste získal cenu Thálie a v širší nominaci na Thálii jste se ocitl díky svému tanečnímu výkonu v představení PANTHERA. Co to pro Vás znamená? 

„Cenu Thálie jsem vyhrál v roce, kdy jsem opustil ND a sólo v Decadance od Ohada Naharina bylo pro mne jedno z nejsilnějších jevištních zážitků celé mojí kariéry. Sólo je v podstatě 20 – 25 min improvizace, která otevírala celé představení a člověk se dostane až do nějakého mimodimenzialnilího tanečního transu a užívá si to totálně naplno!

A to, že jsem dostal speciálně za toto sólo cenu, byla pro mě krásná tečka za kariérou v ND a takovou malou příjemnou odměnou za všechnu tu náročnou „multižánrovou“ práci, co jsem v ND jak na jevišti, tak i mimo něj odvedl. Vtipné je, že cenu jsem celých 5 let neměl kam dát, a tak byla v krabici ve sklepě a až během covidu a rekonstrukci mého bytu jsem si udělal prostor a mám jí hrdě vystavenou na okně.“

Díky práci jste žil několik let v zahraničí. Vaše partnerka, tanečnice Hanna Nussbaumer pochází z Austrálie. Dočetla jsem se, že jste začal spolupracovat s Skänes Dansteater ve švédském Malmö. Co pro Vás znamená domov? Kde je ten Váš? 

„Domov pro mne vždy bude Česko a to speciálně Praha, neříkám, že jsem nějaký super striktní patriot, ale mám tu rodinu, miliony vzpomínek, nejbližší přátelé, za které bych dal ruku do ohně a tak dále. Miluju českou přírodu, humor, kuchyni, pivo, kulturu a vždy se sem budu vracet s tím, že se vracím domů…

To ale neznamená, že zde musím žít. Miluju cestování, objevování nových krajů a kultur, zvyků, je to jedno s našich společných hobby s moji partnerkou a já jsem připraven žít tam, kam mě osud zavane… Evropa je otevřena a je škoda toho nevyužít, navíc teď jsem dostal Partnerské VIZA do Austrálie, takže teď už i opačná strana naší planety je v mém hledáčku. Ale jak říkám, uvidíme, co bude…“

Jak rád odpočíváte? Patříte k těm lidem, pro které je jejich práce také koníčkem?

„Ano patřím k těm lidem, pro které je práce koníčkem, jinak bych to asi ani nedělal. Ale to rozhodně neznamená, že tím odpočívám. Tanec jako profese je tak náročná disciplína, že se tím opravdu odpočívat nedá. Ale protože jsem zvyklý celý život být aktivní, tak i takový je většinou můj odpočinek. Mám velkou Adventure motorku, sjezdové horské kolo, snowboard, potápím se,  dělal jsem kurz Paraglidingu, oblíbené jsou výlety do přírody, kde rád fotím divokou zvířecí říši, hudba, rád jdu jako divák na různá představení, pak je tu samozřejmě Netflix a nemůžu zapomenout můj nový Playstation 5. (haha). Prostě aktivní život a toho se budu držet ať se děje, co se děje… „

Viktor Konvalinka:

Narodil se v Praze v roce 1984. Vystudoval Taneční konzervatoř hlavního města Praha. Byl sólistou baletu ND v Praze. V roce 2009 spoluzaložil DEKKADANCERS. Pak byl čtyři roky ve Švédsku v malé taneční skupině Norddans.

Je držitelem ceny Thálie (2015) za sólo v inscenaci Decadance Ohada Naharina v nastudování baletu Národního divadla a širší nominace na Thálii (2020) za své sólo v představení PANTHERA nezávislého tanečního souboru 420PEOPLE. Na svém kontě má nespočet choreografií.

Životní partnerkou je australská tanečnice Hanna Nussbaumer.

Foto: Vojtěch Brtnický, Sergei Gherciu a archiv Viktora Konvalinky 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Divadlo na cucky uzavírá sezónu pod otevřeným nebem

Závěrečná vystoupení bez vstupného i navzdory nelehké sezóně

Olomoucké Dolní náměstí bude od pátku do neděle svědkem závěrečných vystoupení novocirkusové přehlídky Cirkuzkus, kterou se Divadlo na cucky loučí se sezónou 2021/22. I přes nelehkou situaci kulturních institucí a celoročně nižší návštěvnosti se divadlo rozhodlo uvést tuto část festivalového programu bez vstupného a zve k jejich zhlédnutí širokou veřejnost.

„Rádi bychom připomněli třeba těm divákům, kterým finanční situace neumožnila navštívit večerní produkce v Letním kině, jak silné zážitky jim divadelní, potažmo novocirkusová představení mohou přinášet,“ uvedla Alžběta Kvapilová, ředitelka Divadla na cucky, které organizačně zajišťuje Cirkuzkus už podruhé. Sezónu, v níž divadlo uvedlo šest premiér, tak završuje devítidenní šňůrou plnou akrobacie, tance, koncertů a workshopů.

Podle slov ředitelky se chce Divadlo na cucky se sezónou rozloučit otevřeným programem na Dolním náměstí, kde pátým rokem sídlí. Olomoucké publikum se může v pátek 15. a v sobotu 16. července těšit na italsko–chilskou dvojici Depáso Company, která uvede svou vzdušnou show La Trottola, založenou na závěsné akrobacii. Páteční večer bude také patřit ukrajinské kapele INGRET, ukončující v Olomouci své zahraniční turné, po němž se vrací zpátky do své země. V neděli 17. července se na náměstí odehraje taneční představení The Urge německé choreografky Ceren Oran, na kterém se koprodukčně podílelo právě i Divadlo na cucky.

Víkendový program, včetně workshopů a koncertů, je přístupný bez vstupného.

  1. července / 21.00 Divadlo na cucky
    Ingret

Koncert ukrajinské kapely.

  1. a 16. července / vždy v 18.00 Dolní náměstí
    Depáso Company: La Trottola

Dvojice z Itálie a Chile představuje svou vzdušnou show, při níž žasnete nad zázraky závěsné akrobacie.

Dvě postavy vzdorují gravitaci a létání se stává jejich oblíbenou kratochvílí.

Rotují vzduchem jako právě roztočená káča, nechají se unášet svou hybností a čelí obtížím při překvapivé volbě každého nového pohybu. Zkoumají a ochutnávají velká tajemství, odpoutáni od země.

Vstup volný.

  1. července / 10.00 Divadlo na cucky
    Vzdušná akrobacie

Workshop s Depáso Company.

  1. července / 21.00 Café na cucky
    Luke

DJ set na zahrádce Café na cucky.

  1. července / 10.00 Divadlo na cucky
    Contemporary Partnering

Workshop s Míšou Kadlčíkovou a Tomášem Pražákem.

  1. července / 18.00 Dolní náměstí
    Ceren Oran & The Moving Borders: The Urge

Simultánní taneční představení ve veřejném prostoru, inspirované improvizacemi z období lock-downu.

Jaký pohyb se vejde mezi postel a skříň? Lze zatančit klasickou variaci u kuchyňské linky? Nebo si připomenout release techniku na balkoně? Lock-down. Nemožnost vyjít ven, na taneční sál, do divadla, potkat se s diváky či ostatními tanečníky, rodinou či přáteli. Na jaře 2020 zaplavila sociální sítě home videa, která jsou svědectvím o touze tanečníků a choreografů tančit a zůstat v kontaktu, zůstat viditelní. Choreografka Ceren Oran několik z nich vybrala jako inspiraci ke svému nejnovějšímu projektu “The Urge”, který umístila záměrně do veřejného prostoru.

Vstup volný.

  1. července / 21.00 Café na cucky
    Elzeeno von Beneshow

DJ set na zahrádce Café na cucky.

Zdeněk Vévoda

pro Taneční magazín 

Cirkuzkus se blíží

Akrobacie na samé hranici fyzických možností

Akrobacie na samé hranici fyzických možností, spektakulární obrazy i hravé choreografie, zapojující nejmenší nadějné akrobaty nebo živou hudbu. Tanec, koncerty, workshopy. Divadlo na cucky láká na druhý ročník přehlídky Cirkuzkus, která se uskuteční již za dva týdny, od 9. do 17. července v areálu olomouckého Letního kina a na Dolním náměstí

Diváky čeká celkem jednadvacet akcí v devíti dnech, v Olomouci vystoupí kromě tuzemských umělců také zahraniční hosté – z Ukrajiny, Itálie nebo Chile. Na scéně se objeví Losers Cirque Company, kteří u festivalového publika vzbudili nadšení už vloni, dále např. Divadlo Continuo, Holektiv, Cirkus TeTy, Depáso Company nebo Ceren Oran & The Moving Borders.

Program přehlídky je rozdělen mezi Letní kino a Dolní náměstí. „Na Dolním náměstí uvedeme vedle některých workshopů a DJ setů, situovaných do Divadla na cucky, také trojici večerních představení, na které nebudeme vybírat vstupné,“ popsala ředitelka pořádajícího Divadla na cucky Alžběta Kvapilová. „Jedná se přitom o mimořádné zahraniční projekty La Trottola souboru Depáso Company nebo The Urge – dílo v Německu žijící turecké choreografky Ceren Oran, které vznikalo v reakci na období lockdownů. Cíleně pro veřejný prostor a mimo jiné také v naší koprodukci,“ pochlubila se Kvapilová.

Na strhující večerní show v kino areálu pod dómskými hradbami mohou zájemci zakoupit vstupenky buď jednotlivě za 390 / 290 / 190 Kč, nebo v rámci permanentky, kterou letos pořadatelé mimořádně zvýhodnili. „Víme, že aktuální ekonomická situace může být pro mnohé lidi tíživá a ani my se zřejmě od příštího roku nevyhneme zvýšení vstupného. Setkání s publikem v co nejhojnějším počtu je ale hlavní důvod, proč tuto prázdninovou přehlídku pořádáme. A tak bychom chtěli motivovat a odměnit diváky, zajímající se o kulturní akce v předstihu nebo diváky, kteří si chtějí užít alespoň část dovolené v Olomouci,“ vysvětlil Zdeněk Vévoda, vedoucí komunikace Divadla na cucky, které proto nabízí ještě do konce června permanentky na pět festivalových večerů v Letním kině za 1.190 (890) Kč. V červenci se jejich cena dostane na loňských 1.390 (990) Kč. Koupi vstupenek lze uskutečnit na webu www.divadlonacucky.cz, který také nabízí více informací k celému programu Cirkuzkusu.

9.–17. července
CIRKUZKUS 2022
Devítidenní smršť plná cirkusových kousků, akrobacie, tance, koncertů, workshopů a nevídaných show na olomouckém Letňáku a Dolňáku!

9. července / 21.00 Letní kino Olomouc

Divadlo Continuo: Please Leave a Message


Dechberoucí představení předního českého souboru fyzického divadla, na samé hranici pohybových možností a s poutavým výtvarným provedením.

Ve chvíli, kdy si na počátku člověk uvědomil sama sebe, zděsil se. Spatřil svoji smrtelnost i konečnost nekonečného vesmíru. A hned poté, snad ze strachu, snad v bláhové naději na možnost zapomnění, snad ze závrati vědomí se dal do tance. A pak obtiskl svoji dlaň na zeď jeskyně, aby zůstala alespoň stopa jeho pomíjivosti. Aby zanechal zprávu: „Byl jsem tady, tančil jsem.“

Každým pohybem, který učiníme, vytváříme svět a necháváme za sebou stopu. Pohyb těla na samé hranici fyzických možností, černé dominantní plochy a bílé trajektorie, jež vytvářejí pohybovou, výtvarnou a hudební kompozici, ve které fyzické divadlo střídají výtvarné obrazy, komika tragiku, vertikalita se mění v horizontalitu a naopak.

A na konci vlastně nevíme, co je dole a co nahoře, kdo uvnitř, kdo venku a hlavně, proč žijeme ve světě, ve kterém už „nehledáme pravdu, ale jen potvrzení vlastních předsudků.“ Ve světě, ve kterém se necítíme doma přesto, že jsme si ho sami vytvořili a každodenním opakováním naučených trajektorií jen znovu a znovu potvrzujeme jeho hranice.

Vstupné: 390 / 290 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 10.00
    Akce! Pohyb! Abstrakce!
    Workshop s Divadlem Continuo.

  1. července / 16.00 Letní kino Olomouc
    Street Art
    Workshop s Chaos company.

  1. července / 21.00 Letní kino Olomouc

Holektiv: Vrány
Tanečně–akrobatická performance letících žen–vran s živou hudbou

JEDNA JE PLÁČ A DVĚ JSOU SMÍCH,
TŘI BUDOU SVATBA, ČTYŘI ROZENÍ,
PĚT JICH JE STŘÍBRO, ŠEST ZLATO ZAS,
SEDM TAJEMSTVÍ, KTERÉ NÁM NEŘÍKÁŠ,
OSM NEBE, DEVĚT PEKLO
A DESET SE ČERTA LEKLO.

Žijí po našem boku, stejně jako okupují svá území v lesích daleko od lidí. Jejich barva, nahrbený postoj a láska ke zdechlinám napomohly tomu, že se staly symbolem smrti. Jsou ale i symbolem narození. Vrány jako nositelky snů a tajemství.

Vstupné: 390 / 290 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 10.00 Letní kino Olomouc
    Základy párové akrobacie
    Workshop se souborem Holektiv.

  1. července / 21.00 Letní kino Olomouc

Losers Cirque Company: Grandiózní


Nový cirkus světového formátu, v plné své kráse! Vizuální podívaná s úchvatnými akrobatickými výkony, která předčí vaše cirkusová očekávání.

Jak zachránit rozpadající se divadelní soubor a sám sobě dokázat, že dlouholetá dřina na jevišti měla smysl? Naši hlavní hrdinové, akrobaté z povolání, touží vytvořit průlomové umělecké dílo s mimořádnou duchovní a kulturní hodnotou. Něco, co přesahuje je samotné. Velkolepé představení, které navždy změní jejich životy. Na svůj grandiózní projekt však musí nejprve získat finance a jsou (tak jako spousta uměleckých souborů v reálném světě) závislí na štědrosti grantových komisí a vrtkavé divácké přízni. Svému snu jsou ochotni obětovat cokoliv: vlastní finance, hrdost, i své zdraví.

Koncept připravovaného grandiózního představení se upravuje a mění v závislosti na výši rozpočtu. Akrobaté jsou nuceni vyrovnat se s havarijním stavem cvičebního náčiní, nevyhovujícím tréninkovým prostředím a dalšími bizarními problémy. Mimo zkušebny se navíc odehrávají další příběhy, které zrcadlí reálné zkušenosti performerů z jejich běžných životů. Jsou nuceni kombinovat každodenní divadelní zkoušky a “normální” práci, aby se mohli věnovat tomu, co nade všechno milují. Situaci se snaží zachránit pěkně po česku: domácím kutilstvím a vynalézavostí. Vždyť se to přece nakonec nějak zvládne. Musí!

Inspirováno skutečnými událostmi.

Vstupné: 390 / 290 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 10.00
    Contemporary Dance
    Workshop s Losers Cirque Company.

  1. července / 16.00 Letní kino Olomouc
    Zahraj si s kapelou Point of Few
    Vezmi svůj hudební nástroj a přijď si zahrát na velkou stage společně s kapelou Point of Few.

  1. července / 21.00 Letní kino Olomouc
    Point of Few
    Instrumentální kvarteto s mimořádně originálním, svěžím zvukem, organicky propojujícím elektroniku a populární hudbu se současným jazzem.

Jejich hudba je barevná, dobrodružná a proměnlivá jako současná doba. Jejich doménou jsou silné melodie, dynamické beaty a unikátní zvuk.

Přesto, že skladby mají často neprvoplánové formy nebo používají lichá metra, stále vyznívají jako písničky se samostatnými světy, vyprávějící příběhy.

Inspiraci kapela čerpá eklekticky napříč současným jazzem i populární hudbou. Důležitým vlivem je newyorská jazzová scéna a hudebníci jako Justin Brown, James Francies, Jeremy Dutton, Mark Guiliana, Donny McCaslin, Robert Glasper nebo Charles Altura, ale občas z jejich tvorby vykouknou i ohlasy ranějších jazzových idolů, jako jsou Pat Metheny nebo Bill Frisell. Z oblasti populární hudby je to pak pestrá směsice sahající od Davida Bowieho přes Radiohead, Red Hot Chilli Peppers až např. k Anderson Paak. Point of Few a její členové si zakládají na hudební otevřenosti a pozitivním vztahu k populární hudbě, kterou neváhají nechat do svého zvuku proniknout.

Vstupné: 190 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 10.00 Letní kino Olomouc
    Závěsná akrobacie a hooping
    Workshop s Cirkusem TeTy.

  1. července / 18.00 Letní kino Olomouc
    Cirkus TeTy: Voyerky
    Představení matek, nematek a dětí na hranici nového cirkusu, tance a fyzického divadla, se vzdušnou akrobacií na lanovém tunelu.

3 pohybové laboratoře. 3 různé choreografky. 1 režisérka. Až 15 performerů.

Experimentální inscenace Voyerky se pohybuje na hranici nového cirkusu, tance a fyzického divadla, využívá techniky vzdušné akrobacie, a to na zavěšeném lanovém objektu. Pracuje s reálnou situací v kontrastu očekávání.

Vstupné: 390 / 290 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 21.00 Divadlo na cucky
    Franzie
    Koncert.

  1. července / 21.00 Divadlo na cucky
    Ingret
    Koncert ukrajinské kapely.

  1. a 16. července / vždy v 18.00 Dolní náměstí
    Depáso Company: La Trottola
    Dvojice z Itálie a Chile představuje svou vzdušnou show, při níž žasnete nad zázraky závěsné akrobacie.

Dvě postavy vzdorují gravitaci a létání se stává jejich oblíbenou kratochvílí.

Rotují vzduchem jako právě roztočená káča, nechají se unášet svou hybností a čelí obtížím při překvapivé volbě každého nového pohybu. Zkoumají a ochutnávají velká tajemství, odpoutáni od země.

Vstup volný.

  1. července / 10.00 Divadlo na cucky
    Vzdušná akrobacie
    Workshop s Depáso Company.

  1. července / 21.00 Café na cucky
    Luke
    DJ set na zahrádce Café na cucky.

  1. července / 10.00 Divadlo na cucky
    Contemporary Partnering
    Workshop s Míšou Kadlčíkovou a Tomášem Pražákem.

  1. července / 18.00 Dolní náměstí
    Ceren Oran & The Moving Borders: The Urge
    Simultánní taneční představení ve veřejném prostoru, inspirované improvizacemi z období lock-downu.

Jaký pohyb se vejde mezi postel a skříň? Lze zatančit klasickou variaci u kuchyňské linky? Nebo si připomenout release techniku na balkoně? Lock-down. Nemožnost vyjít ven, na taneční sál, do divadla, potkat se s diváky či ostatními tanečníky, rodinou či přáteli. Na jaře 2020 zaplavila sociální sítě home videa, která jsou svědectvím o touze tanečníků a choreografů tančit a zůstat v kontaktu, zůstat viditelní. Choreografka Ceren Oran několik z nich vybrala jako inspiraci ke svému nejnovějšímu projektu “The Urge”, který umístila záměrně do veřejného prostoru.

Vstup volný.

  1. července / 21.00 Café na cucky
    Elzeeno von Beneshow
    DJ set na zahrádce Café na cucky.

Zdeněk Vévoda

pro Taneční magazín