Kdo má klíče od „JEZERA“?

V A Studiu RUBÍN aktuálně, objevně i hluboce lidsky. █ Zrcadlící „Jezero“. █ Herecké hvězdy televizního seriálu „Ulice“ v daleko závažnějších úlohách. █ Režisérka s citem i erudicí. █

V malostranském sklepení historického domu „U tří korun“ se hraje nové, autorské a progresívní divadlo již déle než padesát let. U jeho zrodu zde stál legendární režisér Radim Vašinka se souborem Orfeus. Později zde na dlouhá léta zakotvil vynikající režisér a inscenátor Zdeněk Potužil. Pod vlajkou svého tehdejšího Divadla na okraji. A v něm se sešla skvělá parta herců. V čele s Ondřejem Pavelkou, Zdeňkem Duškem, Evou Salzmannovou, Lubošem Veselým, Lenkou Machoninovou, Ivou Hűttnerovou a Radkou Fiedlerovou či Ladislavem Matějčkem a písničkářem a skladatelskou oporou Miki Jelínkem. Nezapomenutelná z té doby je mužská role Hrabalova „Pepina“, v podání hostující Zdeny Hadrbolcové. Na tomto místě také začínal proslulý recitátor Mirek Kovářík s pořady mladých básníků „Zelené peří“. V novém miléniu pak toto divadlo ovládl humor. Byla zde inscenována populární komedie Petra Čtvrtníčka s Jiřím Lábusem „Ivánku, kamaráde“, o fotbalových rozhodčích a jejich uplácení. Úspěch v tomto divadelním sklepení sklidila i tehdy aktuální satira o někdejší političce Kristýně Kočí a jejich kabelkách. Ve stejně nastaveném trendu pak pokračoval dramatik, scenárista a režisér Petr Kolečko, který se zde vydal cestou svých nadlehčených autorských inscenací. Bez zajímavosti není, že v Rubínu také původně působili Michal Dočekal a Daniel Špinar, pozdější režiséři pražského Národního divadla. Nyní se tato komorní divadelní scéna vrací – pomyslným obloukem – opět k vážným tématům.

Anita Krausová, Vojtěch Hrabák a Jakub Gottwald v přestávkovém intermezzu v baru

Úvodem přiznám, že jsem – trochu záměrně – předem nečetl podklad dramatizace, oceňovaný román Biancy Bellové „Jezero“. Chtěl jsem se nechat, bez ovlivnění původním textem, uchopit a manipulovat režijní taktovkou režisérky Lucie Ferenzové.

Když jsem šel do Rubínu, vzpomínal jsem na dávné šansonové představení slovenské herečky a zpěvačky Emílie Došekové. Odehrávalo se pod poněkud dlouhým názvem: „Nepýtaj sa, moje dcéra, kto má klúče od jazera?“. Sice tehdy nebylo v Rubínu, ale v podobném úzkém a pospolitém divadelním prostoru tehdejšího Divadla Ateliér (dnes sídle „Ypsilonky“). Vnější tematika byla poněkud jiná. Jak jsem po půldruhé hodině zjistil, předem jsem se tímto dávným večerem motivoval dobře. Nejen směrem na východ… Obě představení – i když je dělí téměř pět desítek let – měla však velmi společné a silné noty. Civilnost, řešení jen zdánlivě banálních problémů, i problematiku daleko závažnější – ekologickou. A hlavně, ono niterné člověčenství. A toho všeho se režijně Lucie Ferenzová zhostila s nesmírným citem i zkušeností. Že by, jako v úvodu zmínění její zdejší předchůdci Dočekal a Špinar, také tato tvůrkyně mířila vstříc bráně „Zlaté kapličky“?

Jakub Gottwald jako stará dáma. V pozadí Vojtěch Hrabák a Jiří Štrébl.

Tematika z Ruska také skýtala možnost poprat se a konfrontovat s tradiční ruskou divadelní tradicí. Tedy ne, že bych přímo očekával nějaké čechovovské variace…

Jezero se však na jevišti (i v baru) Rubínu stává nejen symbolem, mýtickým pojmem, ale současně něčím, co máme všichni na dosah. Co se nám zdá vzdálené, ale přesto se nás týká mnohem aktuálněji, než si myslíme.

Režisérka i dramatizátorka v jedné osobě má zkušenosti z Divadla Komedie, divadla Na Zábradlí a je také zakladatelkou tohoto divadelního seskupení jménem Kolonie. Lucie Ferencová je navíc nyní v A studiu Rubín vedena jako umělecká šéfka. Nakolik měla volnou ruku? Při dramaturgii i vlastní režijní práci?

Osobně jsem během představení cítil, že je v něm Ferencová daleko silnější jako inscenátorka a režisérka. Jako autorka dramatizace místy sklouzávala v dialozích i monolozích k poněkud efektnějším slovním spojením a divácky oceňovaným „fórkům“. Snad v duchu minulé „Ivánkovské“, „kabelkové“ i Kolečkovy éry Rubínu?  Ale bez znalosti původního textu předem, nejsem nezaujatě schopen  toto  hodnotit objektivníma očima.

Vojtěch Hrabák jako Nami  a  předseda v podání Jiřího Štrébla

V komorním prostoru Rubínu, kde jsou nám herci na dosah, neunikne žádná nejistota, přešlap či přeřeknutí. Divák má vše z první ruky. Doslova jako na dlani…

Mezi herci mile překvapil mladý, talentovaný Vojtěch Hrabák. Jediný zde nebyl zatížen rolemi několika Ustál obdivuhodně tíhu hlavní role. I přes to, že jeho úloha Namiho nebyla lineárně jednoduchá. Nevím, zda je synem tragicky zemřelého dramatika, dramaturga a divadelního kritika Martina Hrabáka? Ale každopádně má skvělý herecký potenciál. Tradičně nezklamal Jiří Štrébl. A to v několika, absolutně odlišných, rolích. Rovněž Jakub Gottwald potvrdil, také hned ve více postavách, že nezahanbí jméno jihočeského hereckého barda, spisovatele a publicisty Vladimíra T. Gottwalda (rovněž nevím, zda jsou spjati příbuzensky). A Anita Krausová obstála ve všech svých ženských hereckých úlohách v „Jezeru“ se ctí, elegancí (a v několika případech) i potřebným nadhledem.

Anita Krausová a Vojtěch Hrabák

Možná je dobře, že se v „Jezeru“ setkáváme převážně s herci z masově sledovaného nekonečného televizního seriálu TV Nova „Ulice“. Alespoň  tedy pro ty, kteří nejsou každodenními návštěvníky divadel. Hrabák zde ukazuje, že umí výrazově odstínit daleko více, než mladého, vyplašeného vyděrače. Štrébl, že není oním šablonovitým zedníkem-alkoholikem a Jakub Gottwald  naopak nikoli černobílým, schematickým ekologickým aktivistou.

Nikoli závěrem musím vyzdvihnout citlivou scénickou muziku Markéty Ptáčníkové.

Jakub Gottwald a Vojtěch Hrabák (zády), v pozadí Anita Krausová (opět v baru)

Viděl jsem druhou reprízu představení. Bylo vidět, že zřejmě oproti premiéře, vyzrálejší a patrně i usazenější.

Soubor Kolonie se v inscenaci „Jezero“ ukázal jako silný tým. Nejen herecky. A režisérka Lucie Ferenzová jako citlivá a kreativní tvůrkyně. A to není málo.

Přestávková část představení se odehrává i v baru divadla. Zde opět Jiří Štrébl v roli předsedy.

»Jezero«

REŽIE: Lucie Ferenzová

VÝPRAVA: Andrijana Trpković a Tomáš Bukáček

HUDBA: Markéta Ptáčníková

HRAJÍ: Vojtěch Hrabák, Jakub Gottwald, Jiří Štrébl a Anita Krausová

Doba představení: 105 minut

1 přestávka

Foto: Dita Havránková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Jezero« v RUBÍNU

Již koncem měsíce premiérově. V A studiu RUBÍN. Bianca Bellová autorsky debutuje na scéně. Můžete se těšit na Štrébla, Gottwalda a Krausovou i celou Kolonii!

Divadelní spolek Kolonie bude prvním, kdo kdy na jevišti představí oceněnou literární tvorbu české autorky s bulharskými kořeny Bianky Bellové. Půjde o „Jezero“ (kritikou vybrané jako Kniha roku na Magnesii Litera 2017 a vyznamenané Cenou Evropské unie za literaturu). Uvede ji již 30. listopadu v prostorách pražského A studia Rubín. Představitelem hlavního hrdiny Namiho bude Vojtěch Hrabák. Na pouti do neznámého světa ho doprovodí herci Jakub Gottwald, Jiří Štrébl a Anita Krausová v režii Lucie Ferenzové.

Kniha „Jezero“ posbírala řadu cen a dočkala se překladu do širokého množství světových jazyků. Nyní její autorce Biance Bellové přinese další prvenství – bude zatím jejím debutovým a jediným literárním dílem, které získá podobu divadelní inscenace. Ta bude žánrově postavena mezi iniciační rituál a mafiánskou road-movie. Propojujícím tématem bude svoboda a osvobození. Inscenace nezapomene ani na ekologický apel přítomný již v předloze – mizející vodu, z níž se stává zásadní politikum.

Stejně jako knižní předloha je „Jezero“ zasazené do prostředí jedné z největších ekologických katastrof – Aralského jezera, které je plné život ohrožujících jedů. Jeho vodní hladina se smrskává a obnažuje břehy. Ani v příběhové lince se celková koncepce inscenace nevzdálí románové předloze. Diváci budou moci sledovat příběh malého Namiho, chlapce, který se rozhodne opustit svůj domov a vydá se do světa hledat svou ztracenou matku.

V inscenaci chceme divákům zprostředkovat pohled do dospívající duše, která touží po lásce a přitom se protlouká drsným prostředím, vztahy i prvními iniciačními zkušenostmi. Chceme vypovídat o bazální lidské potřebě sdílení, komunikace a blízkosti v odcizeném světě, který nás učí opaku, tedy hledat naději v beznaději a smysl v chaosu. Skrz tuto inscenaci budeme na svět hledět očima dítěte, které si buduje hodnoty skrz detail, nápodobu a zkušenost.“ přibližuje režisérka Lucie Ferenzová, která stojí v čele divadelního spolku Kolonie i A studia Rubín, a dodává „Chceme v divákovi vzbudit stejný pocit, jako má čtenář při četbě Jezera. Dojem, že situace znáte, že jste je už někde viděli, četli, zažili… Že to, co vidíte, jsou pro vás důvěrně známé obrazy, a přestože se děj odehrává v exotické krajině kolem jezera a fiktivní vesnice Boros, jsou to obrazy, které mohou být současné a zcela české.“ Tolik režisérka ke své inscenaci.

V inscenaci jsou čtyři rovnocenní hráči, kteří, kromě Vojtěcha Hrabáka hrajícího hlavního hrdinu Namiho, mění několikero rolí, ze kterých vystupují a do kterých se vrací. Vzniká tím otevřená hra podněcující imaginaci, nadhled a drsný svébytný humor, který nabízí předloha.

Několikero rolí a tudíž široký rejstřík hereckých prostředků v inscenaci rozehraje Jiří Štrébl, Anita Krausová a Jakub Gottwald. Autorkou hudby je Markéta Ptáčníková a několik písní zazní i přímo naživo v podání herců. Specifickou součástí jsou také kostýmy výtvarnice Andrijany Trpković a světelný design pracující s odlesky a zrcadlením v autorském pojetí scénografa Tomáše Bukáčka. Inscenace pracuje s celým prostorem A studia Rubín a rozehrává toto podzemí symbolicky – diváci sestoupí a stanou se tak součástí jezera, jeho duchem.

Inscenace „Jezero“ vzniká v koprodukci divadelního spolku Kolonie, A studia Rubín a Divadla X10. Premiéra se odehraje 30. listopadu v prostorách A studia Rubín. První repríza se uskuteční 6. prosince.

»Jezero«

podle stejnojmenného románu Bianky Bellové

Nami žije s bábou a dědkem celý život v Borosu, koupe se v jezeře, co pomalu vysychá a v mlhavých vzpomínkách vidí svou matku, kterou touží poznat. Pak se dědek ztratí v bouři, bábu pošlou na jezero a Nami potká Zazu. A pak se vydá do hlavního města, aby poznal, co všechno je na druhém břehu.

Klučičí iniciační cesta pod hladinu, žánrově mezi mýtem a mafiánským filmem podle Magnézií literou oceněného románu Bianky Bellové.

Autor: Bianca Bellová

Režie a scénář: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković a Tomáš Bukáček

Hudba: Markéta Ptáčníková

Hrají: Vojtěch Hrabák, Jakub Gottwald, Jiří Štrébl a Anita Krausová

Premiéra: 30. 11. 2019, repríza: 6. prosince

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zakotvíte v přístavu?

Máte vynikající možnost. A to přímo v pražském Karlíně. U Rohanského ostrova. V přístavu konkrétním, který se jmenuje PŘÍSTAV 18600. V DIVADLE RUDERÁL. Nejen na léto.

Divadlo Ruderál v Přístavu 18600 oživuje bývalý brownfield Rohanského ostrova kulturou a hledá divadelníky, kteří do toho půjdou s nimi!

O PŘÍSTAVU 18600: Přístav 18600 je letní prostor pro kulturu a aktivní trávení volného času, který vznikl z iniciativy několika přátel na místě bývalého brownfieldu. Nachází se přímo na břehu Vltavy na Rohanském ostrově. V kulturním programu dominují angažovaná a nekonvenční díla pro náročnějšího diváka – ať už jde o výtvarné instalace, divadelní program či debaty a koncerty.

KOHO HLEDÁME?: Projekt se zaměřuje zejména na mladé divadelníky, studenty uměleckých škol, ale také nadšené divadelní amatéry a jejich komunitu. Do  programu chce dramaturgie zařadit představení pro různé cílové skupiny – děti i seniory, místní i cizince, či pro znevýhodněné skupiny obyvatel. V divadle Ruderál přivítá i experimentální a alternativní tvůrce, ale i zavedené divadelníky. Mimo jiných se zde již představili: A studio Rubín, Squadra Sua, soubor Zapětdvanáct, Vosto5, Teatr Novogo Fronta, V.O.S.A., Circus.lab, Cirkus Tety, Divadlo Líšeň, Divadlo Koňa a Motora, festival Next Wave, festival Malá Inventura a další.

DIVADLO RUDERÁL: Divadlo Ruderál vzniklo v roce 2018 jako letní open air scéna v Přístavu 18600 podle návrhu mladých architektů ze studia 22:22. Ruderální flóra je ekologické označení pro rostliny osídlující lidskou činností narušená a zpustlá místa, jakými jsou smetiště, výsypky, odvaly z těžby nerostů či železniční náspy a další nečistoty. Divadlo Ruderál prostě takříkajíc oživuje bývalý brownfield Rohanského ostrova kulturou a současně hledá divadelníky, kteří do toho půjdou s nimi!

CO NABÍZÍME: Soubory mohou v divadle Ruderál svá představení zkoušet a posléze odehrát pro veřejnost. Hracím dnem je každá středa. Lehce ukrytá poloha divadla Ruderál mu dává výhodu klidného intimního prostředí, které není rušeno provozem přilehlé kavárny. V případě site-specific projektů lze využít i další lokace v Přístavu 18600. Přístav 18600 nabízí souborům prostor a základní technické vybavení zcela zdarma. Honoráře ani krytí dalších nákladů neposkytujeme. Soubor si může vybírat pouze dobrovolné vstupné.

TECHNICKÉ PARAMETRY A PRAKTICKÉ INFORMACE: Hlediště s kapacitou cca 150 diváků se nachází na úpatí kopečku s pozvolnou elevací z železničních pražců. Pódium má rozměr 8 x 4 metry a jeho horizont tvoří výhled na Vltavu a Holešovice. Součástí je také jednoduchá konstrukce pro zavěšení venkovních divadelních technologií.

KONTAKT: V případě zájmu o spolupráci nám prosím pošlete návrh svého divadelního projektu na E-mail: jindrich@18600.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

MALÁ INVENTURA roste!

17. ročník festivalu nového divadla Malá inventura proběhne 20.–28. února. Více informací na: www.malainventura.cz . Ale přečtěte si i následující článek!

Sedmnáctý ročník divadelního festivalu nabídne sedmapadesát představení na patnácti pražských scénách. Malá inventura má letos navíc hosty z Berlína a novou programovou sekci Residents.

Malá inventura, která běží od 20. do 28. února, servíruje i letos „best of“ z nového divadla za loňský rok. Umělecký ředitel festivalu Petr Pola vysvětluje, že výběr byl náročný: „Šlo nám o rozmanitost. Výchozího materiálu bylo zhruba dvakrát tolik. Po důkladné selekci jsme se rozhodli pro sedmapadesát kusů.“

Nabitý program je rozdělený do několika sekcí. V rámci Domovských scén představí tradičně to nejlepší z programu stálých scén. Tady se divák může těšit na dvacet tři kusů: Útočiště Viliama Dočolomanského, Žlutou tmu multimediálního umělce Petra Nikla, ale také nejnovější představení Lenky Vagnerové, Wariot Ideal, Spitfire Company, Divadla Continuo, Miroslava Bambuška, Petry Tejnorové, souboru Depresivní děti touží po penězích a dalších.

Pod hlavičkou sekce Nová krev, kde jsou představováni studenti a začínající umělci, stojí za vidění jednak hrůzostrašný kus na motivy pohádky o Jeníčkovi a Mařence J+M v režii Rufiny Bázlové, jednak zpracování příběhu slavné Johanky z Arku, který pod názvem Jana režíruje Anežka Kalivodová.

Další sekce, Tažní ptáci (tedy soubory bez stálé scény) uvedou například „existenciální horor“ Rain Dance 2.0 skupiny Handa Gote research & development, dále Pustinu podle slavného modernisty T. S. Eliota v režii Jana Nebeského – anebo představení Poutníci po hvězdách režisérky Hany Strejčkové, které vzniklo ve spolupráci s dětmi uprchlíků a je primárně určeno právě dětem.

První letošní novinkou je sekce Residents, která představí zahraniční umělce, žijící u nás, a české umělce, žijící v zahraničí. Za zhlédnutí stojí určitě práce Everywhen tvůrčího kolektivu Soňa Ferienčíková, Mária Júdová a Alexandra Timpau, anebo osobitý remake kultovního hororu El Santo bojuje proti upířím ženám v interpretaci mexické performerky Cristiny Maldonado s názvem Telekinetic Assault Group. „Nechceme jen přiblížit nové divadlo veřejnosti,“ vysvětluje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková, „chceme taky propojit divadelní profesionály z Česka s těmi ze zahraničí. Letos máme přes sto hostů a mezi nimi zástupce divadelních scén například Řecka, Itálie, Francie, Polska, Litvy či Izraele.“

Ovšem tou hlavní novinkou Malé inventury je letos sekce PRALIN, která nabídne v tuzemské premiéře pět představení umělců z Berlína. Za zmínku stojí třeba Claire Vivianne Sobottke a její kus Strange Songs, vyznamenaný na vídeňském ImpulsTanz cenou diváků, anebo performerka a „robotka“ Lori Baldwin, která bude pod hlavičkou Tick tock the Timeline Clock odpovídat divákům na otázky ze života; do světa mechanického divadla pro jednoho diváka zavede pak návštěvníky Theaterautomat umělecké skupiny Pragmata. „Cílem je, abychom alespoň v náznaku zachytili bohatost umělecké produkce v Berlíně: tanec, performance, objekt. Prostě pro každého něco,“ dodává umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola.

Domovskými scénami 17. ročníku festivalu Malá inventura jsou Studio ALTA, Divadlo Archa, PONEC – divadlo pro tanec, MeetFactory, Alfred ve dvoře, Studio Hrdinů, Venuše ve Švehlovce, DOX+, La Fabrika, Cross Attic, Divadlo X10, NoD, Divadlo Komedie, Petrohradská kolektiv, Národní galerie v Praze – Veletržní palác a Kavárna U Hrdinů. Festival dále spolupracuje s Werichovou vilou, A studiem Rubín a komunitním prostorem Punctum.

Hlavním pořadatelem festivalu je kulturní neziskovka Nová síť: kulturní organizace se sídlem na Praze 7, která letos završí šestnáct let své činnosti. Kontinuálně poskytuje konzultace a poradenství v oblasti problematiky neziskových organizací; věnuje se mediátorství, monitoringu a ožívání lokální kultury; realizuje umělecké, manažerské a visegrádské rezidence; spravuje Český kulturní network a podporuje strategii síťování, cirkulace a sdílení; systematicky se věnuje vzdělávání formou workshopů pro veřejnost v oblastech osvojení technických dovedností a plánování kulturních akcí; realizuje projekt PRALIN, který rozvíjí kulturní spolupráci mezi Prahou a Berlínem. Nová síť je také pořadatelem festivalu nového divadla Malá inventura v regionech: Jičín, Jihlava, České Budějovice a Opava (www.novasit.cz).

Foto: Nová síť
Zuzana Kopáčová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN