RANDA KAMEL

Před nějakým časem se na káhirské taneční scéně zrodila nová hvězda – Randa. Krásná, talentovaná …

Zrodila se nová hvězda na káhirském nebi!

RANDA KAMEL

 

Před nějakým časem se na káhirské taneční scéně zrodila nová hvězda – Randa.  Krásná, talentovaná …

Je jednou z hvězd nové generace,  pořádá taneční turné kolem světa a účastní se mnoha tanečních festivalů.

Také jsme ji mohli vidět v různých částech Evropy. Ve Španělsku, ve Francii v Anglii a také v Německu.

V Německu se poprvé objevila na festivalu v roce  2007. Dokonce i v Čechách jsou semináře,  které vychází  z  Randina tanečního stylu.

Tančí za doprovodu živé kapely ( kapelu vede Ibrahim Abu Hasan). Všude, kde účinkovala, nabídla studentům své znalosti na workshopech.  Tyto workshopy patří velmi pokročilým studentům.

 

 

Taneční magazín

Láska, tanec a pravidla

A jak to je s láskou orientálních mužů?

Ženy západního světa se často dívají kritickýma očima na orientální muže. Západní ženy musí být stále výkonnější a výkonnější. Šance na zrovnoprávnění rolí mužů a žen ve společnosti je většinou možná jen tehdy, když se ženy postaví do role spíše mužské a ukazují více houževnatosti a nepoddajnosti. Po stránce emocí to znamená – žádné vyjadřování citů, pocitů, nebýt zraněna.

V rodinném životě žena často hraje dvojroli. Žena a muž v jedné osobě. Nucená žít s mužskými vlastnostmi, musí to být výkonná žena.

V arabském světě role žen a mužů jsou jasně určené. Ženy se starají o dům a rodinu a nemají nic společného s venkovním světem, to je úkol mužů!

Muži se starají o hmotné zajištění a o to, aby rodině nic nechybělo. Tito muži arabského světa jsou také samozřejmě vzděláváni a vychováváni svými matkami, ostatně jako všude na světě. Ovšem v tomto světě je role muže ke své matce i sestrám daná jasně. On je ochránce. On je hlava rodiny, až jednou otec nebude, nejstarší syn převezme jeho roli. Dokonce i v současné době se často stává, že matka najde ženu pro svého syna a syn hledá manžela pro svou sestru. Západní společnost nemá pro tento způsob života příliš pochopení.

Na západě také nežijí lidé v tak rozvětvených rodinách. V podstatě se každý stará sám o sebe. Není výjimka jednočlenná domácnost. Dokonce i v takových vztazích, kde je vzájemné porozumění, se  stará každý o sebe. Samozřejmě většinou oba mají práci a svůj vlastní příjem. Také se každý rozhoduje sám, jak se svými penězi naloží.

Běžná jsou oddělená konta. Přes spoustu práce, kterou musí každý dělat, nemá nikdo konkrétní zodpovědnost za peníze.

V tomto okamžiku jsou mnohdy orientální muži velmi přitažliví pro západní ženy. Přináší totiž jasno do temnoty našeho tápání, kde je naše role. Jakoby říkali asi toto: Se mnou  můžeš být opravdu žena. Orientální muži berou jako urážku, pokud žena nedovolí, nebo neuzná fakt, že on se o ni bude starat. Znamená to také toto – i po 20 letech manželství stejně jako poprvé, pokud žena někam jde s mužem, on platí. Samostatná konta nepřichází do úvahy. On otevírá dveře, kdykoliv a kdekoliv na ženu počká, vyzvedne, pomůže z kabátu, nese  zodpovědnost za těžkosti každodenního života. Jedním pohledem dá najevo, že žena je obdivuhodná a krásná. Žena se cítí polichocená touto péčí a muži klidně ukazují své emoce bez toho, že by ztráceli svou mužnost. Krátce, orientální muži dávají ženě pocit a také příležitost být skutečná žena. Toto jsou vlastnosti, které západní ženy od mužů mnohdy už ani neočekávají.

Někdy ovšem, viděno západní společností, je cena, kterou za to zaplatí, velmi vysoká.

Být tím, kdo se stará, ochraňuje, znamená pro orientální muže také mnoho zodpovědnosti.

Také zodpovědnosti za ženu jeho srdce.  Zodpovědnosti před rodinou a hlavně sám před sebou.  Zodpovědnost, kterou cítí ve společnosti, kde žije.

Ale co když … by žil se ženou ze západu? Dvě rozličné kultury. Role dávání a přijímání dříve nebo později přijde. Ženy západu se rády zamilovávají do snědých orientálců. Pokud jde o tanec, západní ženy se přichází učit do arabských zemí tance, příležitost pro lásku je tu. Muži jsou zpočátku užaslí nad tím, jak velký zájem je o jejich kulturu. Ale po chvíli, muž se pokusí navrhnout jiný druh koníčku nebo profese. Po další chvíli, tyto návrhy povedou k vážné konverzaci a někdy i k hádce. Co má vlastně orientální muž dělat? Jeho svět má jiná měřítka. Žena západního světa dělá něco, co neradi vidí v arabském světě, nebo co je hodno dokonce pohrdání. Jak se má v tomto vyznat? Jediné, podle čeho se snad může orientovat, jsou jeho hluboké kořeny a tradiční hodnoty.

A právě tyto hodnoty nyní porovnává s ostatními hodnotami, tady dochází ke konfrontaci tradičních hodnot s hodnotami západního světa. Tyto ženy ze západu jsou volné, sebevědomé, schopné se o sebe postarat, vydělat peníze, zvyklé rozhodovat samy o sobě. Není divu, nikdy nezažily jiný svět, než ten západní. A nikdo není vinen touto situací.

Orientální muž je pro západní ženy atraktivní. Je to dobrodružství pro ženu, ale ta si musí být vědoma následků svého rozhodnutí. ON má sice v sobě spoustu dobroty a krásných rysů, které se vytratily z mužů západu již dávno. Ale pozor! Bude nás tento muž opravdu milovat pro nás samotné, nebo jen proto, že jsme tak těžce dosažitelné?

 

Taneční magazín

 

 

Čínský tanec

Čínský tanec a jeho odkaz se dědí z generace na generaci a má velikou hloubku. Předává se od dob starověké Číny.

Čínský tanec a jeho odkaz se dědí z generace na generaci a má velikou hloubku. Předává se od dob starověké Číny.

Č í n s k ý     t a n e c

Klasický čínský tanec se předává od dob starověké Číny. Proto je tak jedinečný. Už jen samotný proces, jak se jeho odkaz dědí z generace na generaci, má velikou hloubku. Po celé věky se tak děje dvěma způsoby: jedním je samovolný proces, kterým starobylé kultury různých období přecházejí do lidských genů a vytvářejí určitý druh chování, který je propojený s každým pohybem člověka, což se nazývá „chování jün“. Dalším způsobem je předávání kultury skrze písmo a ústní podání na jedné straně a formou výuky tanečních pozic a pohybů na straně druhé.

V různých oblastech vznikly rozmanité taneční styly. Soubor věcí, které jsou lidskému tělu vštípeny, potom zpětně vede k tomu, že pohyby a držení těla lidí určují jejich etnickou jedinečnost. Tyto typické národnostní rysy pohybu a chování jsou obsaženy v samých základech lidské bytosti. Proto je velký rozdíl v každém pohybu, který provádí Číňan, a tím, který provádí člověk ze Západu.

Jün se netýká jen tanečních pohybů na povrchu; týká se především vnitřních kvalit daného etnika. Když se například Číňan a člověk ze Západu začnou společně učit čínský tanec (přičemž ani jeden z nich se nikdy předtím tanci nevěnoval), budou zcela jistě projevovat odlišné držení těla. Věci, které se předávají v rámci etnického původu, jsou uloženy v kostech a v samé bytosti člověka. Ať uděláte jakýkoli taneční pohyb nebo pozici, pokaždé, když natáhnete ruku nebo když kladete chodidlo na zem, vyjadřuje váš pohyb tento dědičný styl chování: je to společná nit, která se táhne dějinami.

Dávní Číňané zdůrazňovali soulad těla a mysli a víru v bohy. Klasický čínský tanec klade důraz na tento vnitřní význam. Umělecké rozpětí interpreta je ztělesněním jeho zkušeností a vnitřního osvícení, které v životě nabyl. Dobrý umělec musí stále studovat sebeovládání a být sám se sebou v souladu. V běžném životě by měl zlepšit svou mluvu, chování a postoj k ostatním a udržovat harmonický vztah se svým okolím.

Chce-li se člověk stát kvalitním interpretem čínského klasického tance, musí se především ukáznit. Aby svůj tanec zdokonalil, musí aplikovat tuto metodu. Toto pojetí je zcela odlišné od moderního tance, který staví na expresivním vyjádření lidských emocí a tužeb.

Přestože choreografové používají tradiční motivy a styly, mnoho tanců ve skutečnosti kombinuje styly Západu i Východu; spojením baletních technik s výmluvností klasického čínského tance. Všichni tanečníci tvrdě trénují obojí.Balet pomáhá tanečníkům vyvinout dovednost, potřebnou k provedení pohybů klasického čínského tance.

 

 

Taneční magazín

Valčík

Valčík je postupový, kolový tanec v 3/4 taktu nebo zřídka (spíše dříve) v 3/8 taktu, důraz je kladen na první dobu.

Tento tanec se tančí v páru, a to tak, že jeden z páru vždy uhýbá druhému, který jde dopředu a během prvního kroku otočí celý pár. Zajímavostí je, že byl prvním tancem, který se tančil v těsném uzavřeném standardním držení.

Valčík vznikl v Alpách, kde se vyvinul spolu s dalšími podobnými tanci z lidového vzoru. Divadelní premiéru měl roku 1787 v opeře Una cosa rara (Vzácná věc, autorem je Vincent Martin) a ihned se stal velice populární.

Později se objevil v řadě děl význačných skladatelů: např. Johanna Strausse staršího, Johanna Strausse mladšího, Josefa Lannera, atd…

 

 

Taneční magazín