Samba

Samba je latinskoamerický tanec na 2/4 nebo 4/4 takt. Tempo kolem 50 taktů za minutu. Slovo samba má původ v portugalském slově semba a v překladu znamená božská tanečnice.

 

Samba je latinskoamerický tanec na 2/4 nebo 4/4 takt. Tempo kolem 50 taktů za minutu. Slovo samba má původ v portugalském slově semba a v překladu znamená božská tanečnice.

Samba

Samba
Typy: Latinskoamerický tanec, Párový tanec, Sportovní tanec
Hudba: Samba, Pop music
Takt: 2/4, 4/4
Tempo: 44-53 taktů/min
Původ: Brazílie
Doba vzniku: 20. století
Seznam tanců

 

Samba je latinskoamerický tanec na 2/4 nebo 4/4 takt. Tempo kolem 50 taktů za minutu. Slovo samba má původ v portugalském slově semba a v překladu znamená božská tanečnice. Existuje mnoho variací samby. Mezi nejznámější patří karnevalová samba, kterou můžete spatřit na karnevalech v Brazílii.

 

Taneční magazín

 

Argentinské tango

Argentinské tango je hudební a taneční styl, který pochází z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Río de la Plata – Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay).Tango pravděpodobně vzniklo smísením lidové hudby řady evropských zemí (Itálie, Rusko, Německo, Španělsko, Polsko – přistěhovalci) a hudby místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se vášní ale i nostalgií a melancholií.

 

Argentinské tango je hudební a taneční styl, který pochází z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Río de la Plata – Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay).

Tango pravděpodobně vzniklo smísením lidové hudby řady evropských zemí (Itálie, Rusko, Německo, Španělsko, Polsko – přistěhovalci) a hudby místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se vášní ale i nostalgií a melancholií.

V dnešní době je tango rozšířeno takřka po celém světě. Má různé formy, např. koncerty tangových kapel, taneční či divadelní představení nebo vystoupení profesionálních i amatérských tanečních párů, taneční lekce a kurzy pro veřejnost, ale zejména milongy.

Obyčejné tango (bez přívlastku) relativně často tancované a vyučované, má s argentinským tangem společného velmi málo. Vzniklo na počátku 20. století ve Velké Británii, kdy bylo původní argentinské tango převedeno mezi standardní tance. Zůstala hudba (2/4 rytmus s volným důrazem) a celková nálada tance. Rozdíl je patrný hned na držení – argentinské tango má typické „kulaté“ latinskoamerické držení, bez předepsaných pravidel.

Oproti tomu britské tango má těsnější držení s typickou polohou partnerčiny levé ruky s palcem pod partnerovým ramenem. Tato evropská verze také patří mezi závodní standardní tance s cca 30 BPM.

 

Taneční magazín

 

Balet

Kořeny baletu lze hledat ve druhé polovině 16. století jednak v tanečních vložkách italských oper a francouzským ballet de cour. Tito předchůdci baletu obsahovali tance, již v tomto období se objevují speciální kostýmy a výzdoba.

Vývoj baletu

Kořeny baletu lze hledat ve druhé polovině 16. století jednak v tanečních vložkách italských oper a francouzským ballet de cour. Tito předchůdci baletu obsahovali tance, již v tomto období se objevují speciální kostýmy a výzdoba. Balet jako samostatná umělecká forma se začal vyvíjet ve Francii během vlády Ludvíka XIV. (1643 – 1715), který byl velkým příznivcem tance, a jelikož došlo k poklesu kvality tanečních standardů, založil roku 1661Académie Royale de Danse (Královskou akademii tance). Dvorním hudebním skladatelem Ludvíka XIV. byl Jean-Baptist Lully, ten složil první tzv. comédie-ballet (1661). V této rané formě baletu byly jednotlivé scény divadelní hry oddělované tancem. Díky Lullymu došlo k rozdělení taneční akademie na dvě části: opéra-ballet a školu pro profesionální tanečníky, která byla spojena s Académie Royale de Musique.

V 18. století došlo k popularizaci baletu, která vedla k rozpracování a vylepšení baletní techniky, v této době se balet stal rovnoprávnou dramatickou formou. Na vývoj baletu mělo velký vliv vydání Lettres sur la danse et les balety (1760) sepsaných Jeanem-Georgesem Noverrem, díky čemuž došlo k plnému prosazení pantomimy a reformě pohybů, čímž se zlepšily možnosti vyjadřovat příběh.

V 19. století zájem o balet poklesl, díky velkým sociálním změnám ve společnosti ztratil balet oporu v aristokratických kruzích a lze říci, že se rozvíjel pouze ve Francii, Rusku a Itálii.

Ve 20. století došlo především díky ruské škole k určité renesanci klasického baletu, který díky řadě vynikajících tanečníků postupně získal zpět své ztracené pozice. V Německu došlo k rozvoji tzv. výrazového tance.

Sergej Ďagilev založil v Paříži soubor Ballets Russes (Ruské balety), který později působil v Monte Carlu. Spolupracoval s vynikajícími hudebníky, např. s Igorem Stravinským, který pro něj složil hudbu k baletu Svěcení jara, stejně jako s výtvarníky formátu Pabla Picassa. Působil v něm legendární tanečník Václav Nižinskij.

 

Taneční magazín

 

Cha-cha

Cha-cha-cha [čti ča-ča-ča], zkráceně často Cha-cha, je velmi svižný latinskoamerický tanec pocházející z Kuby. Rytmus se vyvinul z Kubánského tance Danzon synkopováním 4. taktu.

Cha-cha-cha [čti ča-ča-ča], zkráceně často Cha-cha, je velmi svižný latinskoamerický tanec pocházející z Kuby. Rytmus se vyvinul z Kubánského tance Danzon synkopováním 4. taktu.

Cha-cha-cha
Typy: Latinskoamerický tanec, Párový tanec, Sportovní tanec
Hudba: Latinskoamerická hudba, Pop music, Latin rock
Takt: 4/4
Tempo: 30 – 34 takt/min
Původ: Kuba
Doba vzniku: 20. století
Seznam tanců

Cha-cha-cha [čti ča-ča-ča], zkráceně často Cha-cha, je velmi svižný latinskoamerický tanec pocházející z Kuby. Rytmus se vyvinul z KubánskéhotanceDanzonsynkopováním 4. taktu.

 

 

Cha-cha-cha je jedním z pěti lationskoamerických soutěžních tanců, mezi něž se zařadil jako poslední v pořadí, a ve zjednodušené formě se vyučuje také v tanečních kurzech.

Základní pohyb i většina jednoduchých figur je stejná pro oba partnery (zrcadlově). Typická je pro tento tanec cha-chová přeměna na synkopovanou dobu 4 při které zní výrazný zvuk Kubánského hudebního nástroje giro. Cha-Cha se tancuje jak na původní latinskou hudbu nebo na latin rock či latin pop.

Základní pohyb v jednom taktu se skládá z tří pomalých kroků a dvou rychlých.

Historie

Slovo cha-cha vzniklo na Haiti podle zvuku zvonku, na který se hrávalo při tradičních tancích. Melodie cha-chi se vyvinula především z mamba. Na konci 40. let bylo mambo v USA velmi populární, ale náročné kvůli svojí rychlosti. Proto se začalo hrát pomaleji a vznikla cha-cha.

V roce 1951 hudebník Enrique Jorrín představil tento zpomalený rytmus pod dnešním názvem na Kubě. V roce 1953 se jeho melodie La Engañadora a Silver Star staly hity.

Figury

  1. Základní pohyb(basic Movement)
    • zavřený (Close)
    • na místě (In Place)
    • stranou (Side Basic)
    • otevřený (Open Basic)
  2. Časový krok (Time Step)
  3. Otáčky na místě (Spot Turns)
  4. Podtáčky pod rukou (Under Arm Turns)
  5. New York (New York)
  6. Ruka k ruce (Hand to Hand)
  7. Tři čači (Three Cha Cha Chas)
  8. Křížený základní krok (Cross Basic)
  9. Vějíř (Fan)
  10. Alemana (Alemana)
  11. Hokejka (Hockey Stick)
  12. Káča vpravo (Natural Top)
  13. Otevření ven vpravo (Opening Out to Right)
  14. Švihy kyčlí(Hip Twists)
    • zavřený (Close)
    • otevřený (Open)
    • pokročilý (Advanced)
    • spirálový (Spiral)
  15. Kubánská přerušení (Cuban Breaks)
  16. Rameno k rameni (Shoulder to Shoulder)
  17. Turecký ručník (Turkish Towel)
  18. Metody změny chodidla (Methods od Changing Feet)
  19. Káča vlevo (reverse Turn)
  20. Spirála (Spiral)
  21. Laso (Rope Spinning)
  22. Miláček (Sweetheart)
  23. Následuj mě (Follow My Leader)
  24. Kadeř (Curl)
  25. Aida (Aida)
  26. Otevření ven z káči vlevo (Opening Out from Reverse Top)
  27. Guapacha

 

Taneční magazín