Tanec žraloka s rybáři

Tame Iti, aktivista Maori s modrým tetováním po celém obličeji, vyplázne jazyk a začne rituální tanec.

Tami Iti a Lemi Ponifasio z MAU.

Fotografie: Murdo Macleod

MAU: Tanec žraloka s rybáři

Pojmenováno podle samoiského hnutí nezávislosti “ The Samoan independence movement”.

Život na ostrově

Tame Iti, aktivista Maori s modrým tetováním po celém obličeji, vyplázne jazyk a začne rituální tanec. Čtyři další tanečníci vyrazí, agresivně tleskají, zatímco jiný muž se plíží kolem, jako opice na všech čtyřech. „Tančí tento tanec tak dobře,“ říká Lemi Ponifasio, Samoiský rozený choreograf, který založil tuto společnost, „protože bydlel u opic.“

Společnost byla založena v roce 1995 Ponifasiem a pojmenována po samoiském hnutí nezávislosti. Tanečníci, říká Ponifasio, pocházejí z různých částí Tichomoří – Samoa, Java, Nový Zéland – a nejsou klasicky cvičeni. Jeden z nich, dodává, býval rabář a lovil žraloky.

MAU představuje dvě díla Ponifasia jako součást mezinárodního festivalu: Tempest – bez těla, silná deklarace práv domorodých obyvatel, a Ptáci, tanec, který pranýřuje znečištění ostrovů Pacifiku. Nové dílo Ponifasia bylo inspirováno mořskými ptáky, které Ponifasio viděl na vzdáleném ostrově Tarawa: nesli lesknoucí se části z plastových odpadů ve svých zobácích.

Dílo si klade za cíl odrážet naše poškozené vztahy k Zemí, ale neznamená to, že nám káže. „To není o mě. Připomíná to lidem v publiku, že mají čistit zemi od odpadu, „říká Ponifasio s ironickým úsměvem. “ Všichni už vědí, že by to měli udělat … že.. “

Taneční magazín

Tanečníci z nebes

Podívejte se na oblohu! Je to umývač oken? Bungee jumper?

Je to Superman? Možná Spiderman?

Tanečníci z nebes

ERIC AASEN

Jeden po druhém, oblečeni v červeném, vyklouzli z oken z 21. patra věže v centru Dallasu na den Díkůvzdání.

Celé nebe je jeviště, nebo alespoň na den Díkůvzdání obloha v Dallasu ano.

Letecká taneční společnost se houpala, skákala a šplhala přes Dallaský mrakodrap na

podporu energetické společnosti. Skupina vystupuje na mrakodrapech po celém světě.

Dole pod nimi, bezpečně na zemi, se shromáždil dav, stovky lidí s krky napjatými zírali k nebi.

Podívejte se na oblohu! Je to umývač oken? Bungee jumper?

Je to Superman? Možná Spiderman?

Ne, žádný z výše uvedených.

Šest účinkujících sešplhalo po lanech, rytmická hudba burácela z reproduktorů.

Houpajíce se z boku na bok, několik desítek metrů ve vzduchu, tančili.

Skákali přes mrakodrap. Odrazili se od skla, ruce a nohy natáhli, skoro dělali zvedačky ve vzduchu.

V úterním čase oběda dav vytáhl video kamery a v 93 stupních Fahrenheita zachytil tento okamžik.

Ach můj bože.

Statečnější, než bych vůbec někdy byl!

Nebesští tanečníci se dotkli skel na okamžik, než letěli dál vzduchem v kruzích přes povrch věže. Stoupali pomalu, tak pomalu, vzduchem vzhůru.

Mám strach z výšek.

Snaží se umluvit si schůzku s někým v tom okně!

Tanečníci přistáli opět na budově. Přeskočili jeden k druhému, pak se odrazili, pluli vzduchem.

Ouha! Tito lidé jsou blázni!

Vzdušní tanečníci ze San Francisca, kteří založili projekt Bandaloop, vystupují po celém světě. Jejich lana fungují jako plachty, zpomalují jejich přistání na skla, řekla vystupující Rachael Lincoln. „Jde jen o čirou krásu vidět tělo plovoucí ve vesmíru,“ řekla. „Je to fantazie.“

Výkon diváky vrací zpět do jejich dětství, nespoutané sny o létání, říká Lincoln. Děti k ní přistupují, žádají o autogramy.

„Chceme inspirovat mladé lidi, aby byli fit a silní a sledovali tanec, angažovali se v oblasti umění“, řekla.

Úterní výkon, propagační akce pro energetické společnosti, zažehl v davu představivost dětí – a rodičů.

Sedmiletá Kensington Montgomery je rodinný odvážlivec. Má ráda lezení po skalách. Ale byla „tak nějak vystrašená“, když poprvé viděla umělce. „Co když tam byli lidé uvnitř budovy … a viděli [tanečníky]?“ „Ach můj bože! Bylo to tak úžasné.“ .“ Její matka, Shannon, řekla, že tanečníci jsou „naprosto šílení a všichni ztratili rozum.“ Ale chce se k nim připojit. „Já bych ráda tančila po té budově, z nebes dolů,“ řekla. Ale ne, já jsem teď máma. . Stejně jako můj manžel mi nedovolí dělat skydiving. ‚Ty jsi teď máma,‘ říká. …“ Ale jednoho dne budu dělat skydiving.“

Přihlížející dvanáctiletý John Clifford, přemýšlí o létání z budov. „Někdy. Možná. Nebylo by to hrozné?“ .“Trochu,“ řekl. „Ale to je součást zábavy.“ Pro tuto chvíli ale bude začínající odvážlivec trávit čas mimo mrakodrapy a držet se bezpečnějších vzrušení – skákat z pohovky doma.

Taneční magazín

„Sexy tanec je rutina“

Sedmileté dívky tančí na singl Beyonce „Svobodné dámy“ v provokativním oblečení. Mohly by vyhrát taneční soutěž, ale ztrácí svou dětskou nevinnost, říkají odborníci.

Provokativní „malý velký holky“ „Sexy tanec je rutina!“

Sedmileté dívky tančí na singl Beyonce „Svobodné dámy“ v provokativním oblečení. Mohly by vyhrát taneční soutěž, ale ztrácí svou dětskou nevinnost, říkají odborníci.

Vytančili svá srdce, aby vyhráli národní soutěž. Ale pět spoře oblečených dívenek se nemělo objevit jako sexy dámy beroucí dech divákům na Taneční soutěži World of Dance, ale jako příklad toho, jak mohou rodiče nevědomky podporovat nevhodné chování a možná – příliš krátké dětství. Na YouTube se toto vystoupení objevuje všude. Ale odborníci na dětský vývoj si myslí, že vystoupení těchto dívek mohlo být více provokativní než vhodné.

Dr. Anderson Cooper pokládá toto sexy číslo za číslo „divoce nevhodné.“ Kostýmy a taneční pohyby jsou sexuálně provokativní. Všichni pedofilové mohou sledovat tyto holčičky, je to jako nabízet je. Také se divil, jak rodiče dívek mohli dovolit svým dcerám účastnit se takového sexy čísla pro dospělé tanečnice.

Proč mají malé děti na sobě méně oblečení než má Beyonce ve svém videoklipu? Profesorka psychologie Tracy Denis na Hunter College říká, že je mnohem běžnější pro dnešní děti, aby se z nich dělali sexuální symboly než pro děti předchozích generací. Je to součást trendu zacházet s dětmi jako s malými dospělými, nedat jim čas na zkoumání a hraní. Je tu mnohem více očekávání od dnešních dětí.

Jedno z nebezpečí pro tyto malé děti, které se učí a vykonávají sugestivní taneční pohyby k velkému obdivu je to, že budou méně připraveni odrazit sexuální návrhy později, protože vidí tyto pohyby jako normální.

Pokud pedofil přistoupí k dítěti a řekne: „Můžeš zatančit pro mě? A můžeš se “otírat“ o mě?, dítě je méně schopno rozlišit, že je to špatně,“ říká Tracy Dennis.

„Děti tak malé, jako sedmileté, rozumí víc než si dospělí myslí, těmto provokativním pohybům, kterým jsou učeny,“ říká dětský psycholog Kimberly Williams. Malé dívky od věku sedmi let vědí, že pokud si oblečou provokativní oblečení a třesou svými boky, znamená to, že jsou sexy a roztomilé a žádané,“ říká. „Uvědomují si, že lidé je budou milovat a dostanou vyznamenání za to, co považují za běžnou rutinu.

Ale dlouhodobé poselství, které je vysíláno k malým dětem je to, že způsob, jak vyhrát, je provést sexy taneční rutinu. A poučení pro rodiče? „Rodiče musí být mnohem opatrnější při zapojení svých dětí do takového tance,“ říká Williams. „Je snadné uvíznout v této pasti. Rodiče pak mohou mít obavy, jak své dítě vytáhnout ven po tomto faktu. Nechtějí, aby z toho byl problém. Ale rodiče si neuvědomují celý rozsah problémů, které mohou vytvořit tím, že nechávají své děti účastnit se těchto soutěží. “

Taneční magazín

Zločin na tanečních parketech

„New York je jediné město na světě, kde existuje právo, které činí tanec nezákonným“, řekl John MCGarvey.

New York City – zločin na tanečních parketech

Starosta Bloomberg chce dát více Newyorčanúm šanci k tanci.

City Hall City Hall se snaží odstranit – nebo alespoň uvolnit – těžkopádné licence pro kabarety, bary a podniky, zjistily Daily News. „Chceme buď eliminovat licence nebo vytvořit různé licence, takže by bylo méně náročné pro lidi zapojit se do tance,“ uvedl zdroj blízký starostovi. „82-let starý zákon nenabízí přiměřenou možnost pro Newyorčany tancovat v klubech,“ uvedl mluvčí City Hall.

Úřady zvažují změnu, vytváří se skupiny, které mají přezkoumat tuto otázku.

Byl bych opravdu moc rád, kdybychom prosadili reformy. „New York je jediné město na světě, kde existuje právo, které činí tanec nezákonným“, řekl John MCGarvey, mluvčí pro „Město v pohybu“, hnutí, které bojuje za změnu zákona.

Jak praví zákon z roku 1926, tři nebo více lidí nemůže tančit, pokud bar nebo restaurace nemá licenci, dokonce i když hudba a alkoholické nápoje jsou povoleny.

V New Yorku existuje 181 kabaretů s licencí, většinou se omezují na techno-fantastické cluby na Manhattanu.

Za bývalého starosty Rudy Giuliani proběhla kampaň – “kvalita života“, během které proběhl policejní zátah na všech místech bez licence. Ale tanečníci si stěžují už dlouhou dobu, že licenční řízení vytlačuje malé podniky, které mohou nabídnout swing a salsu a dokonce žalovali město v loňském roce za zákaz společenského tance.

Soud vyhověl městu a dal mu právo rozdělovat kabaretní licence, které město pokládá za nezbytné pro ochranu sousedů od hluku a neurvalostí. Úředníci prohlásili že nový zákon o hluku ve městě zabrání barům zneužití taneční licence. „Toto nebudeme ignorovat“, uvedl zdroj.