Rozhovor s LUMÍREM OLŠOVSKÝM

„Radost se dá jedině zatančit! Ať už krásným nebo medvědím způsobem!“

 

Lumír Olšovský – herec, režisér

 

Zajímáte se o tanec?

Zájmem se to asi nedá nazvat, párkrát jsem se přistihl, že nemůžu odtrhnout oči od televizního záznamu nějakého současného francouzského baletu, v Ponci jsem byl jednou, v Národním jednou, na Šmokovi jednou,… Ale můj život je tance plný. A pokud se zajímám o muzikály a rád za nimi jezdím i za hranice, určitě to bude i kvůli parádně zvládnutému tanci.

Máte nějaký oblíbený styl?

 Rád se dívám na umění plné prožitku. Neznám nikoho, kdo by si užíval taneční vložky baletu ČST v Televarieté. Naopak mě fascinuje složitost a zarputilost výrazového tance. V pubertě jsem ale samozřejmě tančil mambo!

Je pro Vás  tanec spojen s radostí ze života?

Dcera by vám mohla vyprávět! Vlastně nemohla, protože moje první tance kolem její kolíbky si asi nepamatuje. Ale radost se dá jedině zatančit. Ať už krásným nebo medvědím způsobem. Co jsem se natančil v dešti podle Gene Kellyho…

 Představte si oslavu narozenin, Vaši párty, pozvete si tanečníky. Jaký styl tance byste volil?

Vyhýbal bych se rock´n´rollům, ale na oslavě to musí šlapat. Takže hlavně ať je to fofr. Sem tam ploužák, to kvůli těm soukromým prožitkům, a pak zase fofr až do rána.

Co by tanečníci měli a co by neměli podle Vás  předvádět? Co se Vám vyloženě nelíbí?

Měli by předvádět to, co umí. A obecně se mi nelíbí napodobování, takže radši vidím originál, než pokusy o „jacksonovské“ sahání do rozkroku nebo „hříšnou“ zvedačku.

Tančíte raději sám nebo se raději  pohodlně  díváte?

Rád si rytmus užiju na vlastní kůži a klidně se i rád podívám. Ale když už tančit, tak raději ne sám, ale s někým.

Chodíte si zatančit se svou partnerkou? Kam?

V mém případě je to těžší. Jen tak někde si se svým klukem zatancovat nemůžu. Občas zajdem do gayklubu, někdy se povede nějaká soukromější oslava: narozeniny, premiéra, svatba přátel. Tam se odvážíme.

Stal se Vám nějaký trapas na jevišti nebo při natáčení?

Nejdřív jsem jako trapas bral, když mi na jevišti mezi nohama praskly kalhoty. Vlastně se skoro rozpáraly vejpůl. Ale když se mi to stalo podruhé, potřetí, začal jsem to brát jako tradici. Skoro v každé inscenaci během generálek takhle „prověřím“ kostým. Je to daň za moje chaotické zbrklé pohyby. Teď už jenom hlídám, jaké prádlo si na hraní beru, aby v těchhle případech moc nápadně nezářilo.

Máte  něco v kariéře, co byste chtěl vrátit zpět?

Každý by si rád donekonečna užíval chvíle štěstí. Tak bych snad jedině prodloužil euforii z vydařené premiéry nebo z jakéhokoliv ocenění, ale nic bych nevracel. Šťastné chvíle mě „naštěstí“ potkávají velmi často.

Vaše vyhlídky do budoucna, co byste rád?

Začal jsem režírovat, takže bych rád něco dokázal v tomhle oboru. Ale nechci zároveň přijít o herectví, o dabing, o psaní… Nejradši bych teda kloubil dohromady všechno, co mě baví. Šance přicházejí a moje budoucnost vypadá plná zajímavých zkušeností. Těším se.

To je báječné. Budeme se těšit s Vámi, že Vám  všechno vyjde a přijdeme se s našimi čtenáři také podívat na Vaše hry. Děkujeme za rozhovor.

 

Eva Smolíková

Rozhovor s LUCIÍ ČERNÍKOVOU

„Tanec nabíjí energií a radostí, myslím, že je prospěšný právě i tehdy, kdy potřebujete vybít negativní emoce, setřást je ze sebe.“

 

 

 

Lucie Černíková – herečka, zpěvačka

 

Zajímáte se o tanec?

Tanec je pro mě krásný, obdivuhodný druh uměleckého vyjádření, estetický zážitek, ale také skvělý způsob, jak se vybít, vyřádit nebo zharmonizovat svoje tělo i duši. Takže o tanec se zajímám.
Máte nějaký oblíbený styl?

Co se mě týče, nejraději tančím svůj vlastní improvizovaný styl. Moc se mi líbí latinsko-americké tance, které jsem také jednu dobu závodně tančila.

Je pro Vás tanec spojen s radostí ze života?

Rozhodně ano, tanec si užívám, nabíjí mě energií a radostí a myslím, že je prospěšný právě i tehdy, kdy potřebujete vybít negativní emoce, setřást je ze sebe. Pro mě je to taková očistná kůra. Ráda za tancem občas někam zajdu, ale není to nutné, moje nejoblíbenější tančírna, diskotéka, klub či jak chcete, je u mě doma v obýváku.

Představte si oslavu narozenin, Vaši párty, pozvete si tanečníky.Jaký styl tance byste volila?

Asi nějaké temperamentní tanečníky salsy, flamenca anebo hip hopu. Aby se party pěkně rozproudila.

Tančíte raději sama nebo se raději pohodlně díváte?

Když mám čas, ráda sleduji různé taneční soutěže v televizi, nebo zajdu třeba do divadla na balet. Sama tancuji moc ráda a když je příležitost, většinou nevydržím dlouho sedět. Taky velice záleží na hudbě, která mě k tanci buď inspiruje nebo ne.

 Vaše vyhlídky do budoucna, co byste ráda?

Máme za sebou v Semaforu úspěšnou premiéru Kytice, na jejíž další reprízy se moc těším, pokračuji též v natáčení Ordinace v růžové zahradě, kde bych si ráda zahrála zase nějaký příběh a pracuji též na svém prvním hudebním CD.

Držíme Vám palce  a děkujeme za rozhovor.

Eva Smolíková

Moderní taneční scéna přišla o PINU BAUSCH, legendární tanečnici a choreografku

Zemřela německá choreografka a tanečnice Pina Baush. Do povědomí se dostala především jako umělecká ředitelka Tanztheater v německém Wuppertalu.

Osmašedesátiletá německá tanečnice a choreografka zemřela 30. června na rakovinu. Philippine “Pina” Bausch získala věhlas jako umělecká ředitelka a choreografka Tanztheater v německém Wuppertalu. Smrt slavnou německou tanečnici zasáhla nečekaně, pár dní poté, co u ní doktoři diagnostikovali vážnou nemoc. Přitom ještě několik dní předtím vystupovala se svou skupinou ve Wuppertaler Opernhaus.

Pina Bausch se narodila 27. července roku 1940 v německém Solingenu. O tanec se zajímala již od mala. V patnácti letech začala studovat na tanečním oddělení Folkwang Schule v Essenu, kterou tehdy vedl významný choreograf a jeden ze zakladatelů německého expresivního tance Kurt Jooss. Po úspěšném ukončení školy, na přelomu 50. a 60. let, získala stipendium na prestižní americkou taneční školu Juilliard School v New Yorku. Zde její styl ovlivnili význační učitelé jako například Anthony Tudor, José Limón a Paul Taylor. V New Yorku začala vystupovat s taneční skupinou Paula Sanasardo a Donyi Feuer, dále působila v New American Ballet a také v Metropolitan Opera Ballet Company. Po návratu ze Spojených států v roce 1962 se stala členkou a později sólistkou v nově založeném souboru Kurta Joosse Folkwang-Ballett.

Jako choreografka se dostala do povědomí dílem Fragment (1968) na hudbu Bély Bartóka. Od roku 1969 působila v souboru jako umělecká vedoucí, choreografka a tanečnice. V této době spolupracovala především s Kurtem Joossem, Anthony Tudorem a Jeanem Cébronem.

V roce 1972 se stala uměleckou ředitelkou Wuppertal Opera Ballet (později přejmenovaný na Tanztheater Wuppertal Pina Bausch). Pro tento soubor vytvořila desítky choreografií a její choreografický styl se v taneční terminologii začal nazývat jako taneční divadlo.

Choreografie Piny Bausch se vyznačují sledem emocionálních obrazů, v nichž se autorka zabývala vzpomínkami, podvědomými touhami, otázkami identity, zejména složitostí vzájemného porozumění mezi mužem a ženou, propojovala také humor se smutkem.

V devadesátých letech cestovala Pina se souborem po světě. Inspirována atmosférou velkých měst pak čerpala materiál pro velké choreografické fresky. Manželem Piny Bausch byl scénický výtvarník holandského původu Rolf Borzik, který výrazně ovlivnil vizuální styl Tanztheater a podporoval Pinu na počátku její tvorby. Její choreografie se objevily i ve filmu Pedra Almodovara „Mluv s ní“. Roku 1983 si zahrála princeznu Lherimii ve filmu Frederica Felliniho „A loď pluje“.

Mezi její nejznámější díla patří:
BLAUBART (1977), KOMM TANZ MIT MIR (1977), CAFE MÜLLER (1978), NELKEN (1982), TWO CIGARETTES IN THE DARK (1985), PALERMO PALERMO (1989), NUR DU (1997). A také film THE PLAINT OF THE EMPERESS (1990).

 

Taneční magazín

CARLOS ACOSTA & GUEST ARTISTS

CARLOS ACOSTA je největší tanečník své generace. Je sólistou v Covent Garden, Tocororo, to je show o jeho vlastním životě, kterou napsal, vytvořil choreografii a zazářil v ní. Strhnul rekord v Sadler Wells, a na své rodné Kubě je národním hrdinou.

Carlos Acosta & Guest Artists
Coliseum
Londýn
Velká Británie
st, 22. červenec 2009 – so, 25. červenec 2009

Carlos se vrací do Londýnského  Colisea inspirovaný výhrou ceny  Oliver, a předvádí  také nový repertoár v programu, který kombinuje klasický balet vedle soudobých skladeb.
V roce 2006 Carlos Acosta  potěšil publikum  i odborné kritiky s touto show oceněnou cenou Oliver.

Acosta je člověk absolutně na vrcholu své kariéry.

Acosta sám, je  někdy – udivující … nic se nezdá  nemožné, a nemožné je hračka. Večer se odehrává  s pocitem radosti  z jeho obsazení, a on  ji sdílí se svým publikem.

Proslulá kubánská vášeň pro kombinaci s pozoruhodnou technickou virtuozitou – sledovat  tanec Carlose Acosty  je inspirující zážitek. On se připojil k  hostujícím umělcům z královského baletu v programu, který kombinuje klasický balet vedle soudobých skladeb.

Carlos Acosta je největší tanečník své generace. Je sólistou v Covent Garden, Tocororo, to je show o jeho vlastním životě, kterou napsal, vytvořil choreografii a zazářil  v ní. Strhnul rekord v Sadler Wells, a na své rodné Kubě je národním hrdinou. Proslulý kubánskou vášní pro kombinaci s pozoruhodnou technickou virtuozitu a sportovním duchem – dívat se na  tanec Carlose Acosty je  dech beroucí  zážitek, který  si nesmíte nechat ujít. Carlos Acosta si vybral některé z jeho oblíbených  okamžiků v baletu, a   předvedl  je společně v  jeden večer ve velkolepé taneční show.  Tady  čerpá  ze svých kořenů, inspiruje se  Balletem    Nacional de Cuba, díly  jako jsou Tarde en la Fiesta, stejně jako stále populárnější  Diana Acteon a v povznášejícím  finále bude  předvádět  publiku  některé tradiční kubánské  pohyby  ze  závěrečné scény z Tocororo. Kvůli tomuto speciálnímu programu  Carlos nastoupil na scénu s umělci z královského baletu, včetně Mara Galeazzi, Marianela Nuez a Federico Bonelli mezi ostatními.
Adresa
Coliseum
Svatého Martina Lane
Londýn WC2N 4ES

Londýnské Coliseum, které je největším divadlem v Londýně, je bráno  jako vrcholný úspěch architekta Franka Matchama.   Ve své 100-leté historii se zde odehrálo   mnoho druhů zábavy, včetně dostihů, muzikálů, varieté, filmů a od roku 1968 opery.

 

Zahraniční zdroje