Česká taneční organizace opět rozjíždí své podzimní zápolení
Czech Dance Masters 2016 – podzim
Czech Dance Masters 2016 – podzim
Beach boy(s) se snaží zahnat nudu
Od této akrobatické skupiny po jejích dvou předchozích úspěšných představeních divák ani nečeká, že by mohl vidět něco jiného než super představení s prvky humoru, příběhem, dynamickým tancem, bojovými prvky a perfektní akrobacií. To vše se snoubilo i v představení Beach boy(s), které opět zanechalo v divácích nadšení. Loser ´s Cirque Company znovu potvrdili, že jejich představení jsou na světové úrovni a Česká republika musí být pyšná na to, že právě taková představení nás reprezentují na světové scéně, tento rok např. na festivalech v Německu, Francii, Itálii, Maďarsku a Slovensku. Diváci tentokrát neuvidí představení plné snů a splněných přání, jako tomu bylo ve hře ‚Walls and handbags¨, ale tentokrát se zajisté dosyta zasmějí mladým klukům, hledajícím na pláži nějaké vzrušení a zahánějícím nudu. Tentorkát se Loser’s vůbec nezabývají hlubšími pocity, ale naopak těmi nejpovrchnějšími – jak zahnat nuduuu… (Ale diváci se také mohou těšit na pokračování nejúspěšnějšího a technicky velmi náročného představení ¨Walls and handbags‘, které uvidíme příští rok!).
Za scénou slyšíme hluk motoru, malé směšné autíčko, odshora dolů nabalené věcmi, zvesela zavrčí, na pláž přijíždí skupinka nadšených kluků. Mají s sebou surfařská prkna a radostně a hlasitě si zpívají, dovolená začíná…
Fouká mírný větřík, kluci naskáčí na svá prkna, ať už obratně či lehce nemotorně, a nadšeně … bác. Vítr nefouká. Musí se zpět na břeh.
Čekání na vítr je dlouhé, tak kluci využívají prkna i střechu auta ke svým akrobatickým skokům a přemetům. Po chvíli jsou unaveni, zahájí tedy svlékání do plavek, moc se jim nevede. Z prken jsou lehátka. Hluboký klid vyruší zavanutí větru. Pohotovost! Rychle hop na prkna! Jenže zase nic, nefouká.
Zpět na lehátka. Ani u natírání opalovacího krému, které je provedeno ve stylu Mr. Beana, nechybí dávka obratnosti a pružnosti. Nicméně na záda se dotyčný ne a ne dostat a vyprodaný sál řve smíchy… Vřavu uklidní až druhý z chlapců, který jde kamarádovi konečně pomoci a zápolení s opalovacím krémem ukončí.
Co dělat? Chlapci se tedy pustí do dynamického tance s prkny, mezi perfektními pohyby se rozhodně neztratí humor a roztomilost v jejich provedení.
Nezafouká. Někteří z hochů berou disk a hází si, zapojí i diváky. Zbytek skupinky se také přidá a z autíčka je pomocník, disky létají mezi jeho okny. Na chvíli se kluci zase položí do písku, leží se dál. Čekání.
Na scénu přichází ručníky, vždyť i s nimi je dobrý tanec. Z ručníků jsou turbany a kukly, z prken štíty a obranné hradby, či útočné zbraně. Rvačky, klučicí boje, hned po sobě hází výbušniny, hned se schovávají do auta, ale to nenastartuje. Diváky potěší choreografie, která propojuje tanec a bojové prvky.
Pokus, zda jsou vlnky, ale zdá se, že ne. Leží se znovu. Alespoň jeden z chlapců se ujímá prkna, na kterém předvádí své umění, zdá se, že ostatní jdou kamarádovi pomoci. Úporné manévrování, kluci celí upocení zanechávají tohoto marného úsilí, nicméně divák si opět užívá akrobacie na prkně.
Zavládla nuda a bezvětří. A tak jeden chlapec zlobí druhého, probíhá tu vzájemné škádlení a zase nicnedělání.
Ale – hleďme, na pláži se objevuje dívka. To je, panečku, něco pro pět k smrti unuděných kluků, čekajících na jakýkoliv impuls k akci. Oni sice předstírají nezájem, kdykoliv se dívka otočí, ale i její zdánlivý nezájem zakrývá nesmírný vnitřní zájem. Obě strany se po očku nenápadně bedlivě sledují, jejich pozornost je vybuzená až do krajnosti. Chvíli předvádí dívka, co umí, kluci kulí oči a nešetří obdivem, a za chvíli už je to na ně moc a jdou do akce. Také předvádí, co umí, jeden předbíhá druhého… Je nže dívka nemá zájem. Ani jeden z kluků ji neokouzlil. Co počít?
A tak jeden z nich podlézá její prkno a snad ji i vozí na vlnách, aby mohla surfovat i v bezvětří. (Prkno putuje po vlně z mužských těl.)
A navíc ještě ostatní ‚poskakují‘ kolem a ovívají ji. Dalo by se říci, že jí místo ‚modrého z nebe‘ snesli vítr z nebe. Krásně provedené číslo, kdy těla akrobatů vytváří jakousi vlnu, po které plave surfařské prkno. Jeden z chlapců má zřejmě úspěch, zdá se, že láska je tu. A honem spolu do stanu! Zatímco se schovává s dívkou ve stanu a prožívá radost z lidské blízkosti, ostatní se opět pokouší využít chvilky, kdy fouká vítr. Vlny a plavání na nich jsou krásně vyj& aacute;dřené akrobacií. Za chvíli vybíhá ještě téměř nahý kamarád ze stanu a snaží se také dohnat, co se dá, protože fouká, konečně fouká!!!! Všichni na prkna!
Kamarádi se dočkali, surfují, přemety a akrobacií vyjadřují klouzání po vlnách. Oko diváka si přichází na své a člověk tiše žasne. Bravo!
Přehled podzimních kurzů
V kurzech pro středoškoláky od 15 do 19 let na Žofíně, v Obecním a Slovanském domě zbývají úplně poslední volná místa pro chlapce. Začátek od 23. září, zápis na příští školní rok 2017/2018 začne začátkem listopadu 2016.
Jeden z patnácti podzimních kurzů pro vysokoškoláky a dospělé. Začíná v týdnu od 25. září, nově upravený taneční program pro všechny čtyři úrovně kurzů od základního kurzu přes pokračovací kurz I. a II. až po speciálky.
A kdo nemá čas chodit na pravidelný kurz nebo se chce soustředit více na taneční techniku, určitě by neměl přehlédnout aktuální nabídku sobotních seminářů pro první pololetí.
Obrovský zájem je také o kurzy Lady latino. Z jedenácti podzimních kurzů je volno už jen v jediném. Druhé pololetí začíná v únoru, zápis na jaro začne v listopadu.
Po celý rok si samozřejmě můžete přijít kdykoliv zatančit do tančírny na Karlově náměstí 5. Hraje se (kromě několika výjimek – viz termíny na webu) každou sobotu a do 21. září navíc také každou středu.
Vánoční ples se uskuteční 10. prosince, Předsilvestrovská tančírna je naplánována hned ve dvou termínech na 29. a 30. prosince a skvělý bude jistě i tradiční Gala ples 28. ledna 2017.
Vernisáž výstavy Moniky Žákové Bílá, šedá, bílá, proběhne 12. 9. 2016 v 19:00 v Galerii NoD
Monika Žáková vychází z odkazu experimentální tvorby 60. let, ale přitom živě reaguje na současnou skutečnost. Zajímají ji vztahy tvarů, využívá různé materiály, rozvíjí rozmanité technické postupy. Navazuje na tvorbu umělců, kteří došli ke střídmým a jednoduchým řešením, jež však vyrůstala z dlouhého promýšlení nejrůznějších možností. V poslední době došla k užití plechu, který skládá do přesných forem a vytváří přísně uspořádané reliéfní objekty. Ty doplňují kresby, které s nimi výrazově souvisejí. Výstava se soustřeďuje na co nejúspornější vyjádření, kresby i objekty se rozvíjejí na základě podobných principů. Tvoří tak promyšlený celek, v němž je však možné improvizovat a který nabízí různé proměny a variace.
Monika Žáková: Bílá, šedá, bílá
Galerie NoD
13. 9. – 9. 10. 2016
kurátor: Jiří Machalický
Monika Žáková: Bílá, šedá, bílá
Galerie NoD
Vernisáž 12. 9. 2016 v 19 h
Kurátor: Jiří Machalický
Monika Žáková vychází z odkazu experimentální tvorby 60. let, ale přitom živě reaguje na současnost. Výrazně ji inspiruje prostředí, ve kterém žije, vědomě i podvědomě z něj čerpá. Zajímají ji vztahy tvarů, využívá různé materiály, rozvíjí rozmanité technické postupy. Navazuje na tvorbu umělců, kteří došli ke střídmým a jednoduchým řešením, jež však vyrůstala z dlouhého promýšlení nejrůznějších možností. Zabývá se kresbou, koláží, obrazem a v poslední době i objektem. V každé této oblasti přichází na vlastní postupy, které přesně odpovídají jejím představám a záměrům. Zabývá se vztahy mezi nejjednoduššími prvky a přitom dospívá k rafinovaným řešením, k vyvážené skladbě, která však nepostrádá napětí.
Výstava se soustřeďuje na co nejúspornější vyjádření, kresby i objekty se rozvíjejí na základě podobných principů. Autorka využívá přirozené vlastnosti plechu a přitom dosahuje nových barevných akcentů. Některé instalace vznikají sestavením plechových prvků, které jsou uspořádané do různých sestav s ohledem na charakter daného prostoru. Projekt tak tvoří promyšlený celek, v němž je však možné improvizovat a který nabízí různé proměny a variace.
Monika Žáková se pravidelně objevuje na české výtvarné scéně už několik let a její projev nabízí při užití základních geometrických prvků další vývojové možnosti. Stále totiž nachází nové technické postupy, jimiž může naplnit své představy vždy trochu jiným způsobem. Když sledujeme vývoj její tvorby, tak dojdeme k závěru, že má vnitřní logiku, s níž se otevírají nové cesty.
Monika Žáková vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jiřího Sopka. Vystavovala
v Praze, Brně, Ostravě, ale také v Berlíně, Tokiu nebo v Drážďanech. V roce 2014 získala 3. místo v soutěži Cena kritiky za mladou malbu.