Nový psychologický thriller režiséra Jiřího Svobody
Mezinárodně uznávaný vědec přepadne banku v centru města, zajme rukojmí a před budovou odpálí bombu. Pachatelovu motivaci ke zdánlivě nepochopitelnému jednání odkrývá režisér Jiří Svoboda ve svém novém televizním filmu Cesta do tmy. V příběhu na motivy románu Děvčátko od bývalého policisty, který píše pod pseudonymem Martin Goffa. Hrají Matěj Hádek, Lucie Štěpánková, Alexej Pyško, Karel Heřmánek ml. nebo Igor Orozovič. Premiéru bude mít dramatický snímek v neděli 19. listopadu ve 20:10 na ČT1.
„Scénář k Cestě do tmy byl úplně jiný než k filmům, které Jiří Svoboda doteď pro Českou televizi natočil. Tenhle má mnohem víc emocí a staví na subtilním příběhu člověka, který se rozhodne udělat něco, co nemůže vzít zpátky. Žánrově se snímek pohybuje mezi melodramatem a thrillerem. Oslovil mě především vztah hlavního hrdiny ke své dceři a jeho vzpoura proti vlastní bezmoci,“ naznačuje děj filmu kreativní producentka Veronika Slámová.
Režisér Jiří Svoboda, autor filmů Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím či Sametový vrazi v posledních letech pro ČT natočil například životopisné drama Rašín nebo krimi příběhy Vysoká hra a Vražedné stíny. „Mám rád dramatické příběhy, které mají nějaký dramatický přesah, které se dotýkají problémů, jenž společnost neřeší. A to je téma i Cesty do tmy. Hlavní hrdina jedná vyhroceně právě proto, že kolem sebe naráží na lhostejnost. Snažil se vyřešit svoji životní situaci, ale žádné pomoci se nedočkal. Proto ve svém jednání zašel až do extrému. Bude na divácích, jestli se rozhodnou s ním sympatizovat,“ uvažuje režisér a scenárista Jiří Svoboda.
Hlavní roli mezinárodně respektovaného vědce, který se zbraní v ruce drží po přepadení peněžního ústavu v centru Prahy desítku rukojmích, hraje Matěj Hádek. Toho Jiří Svoboda obsadil už před jednadvaceti lety do svého dramatu Udělení milosti se zamítá a před osmi lety pak do historického snímku Jan Hus. „Matěj (Hádek) je z těch herců, kteří si na natáčení udělají čas. Nepřejíždí ve stresu z jednoho projektu do druhého, je tedy koncentrovaný a naprosto odevzdaný jen té jedné aktuální roli. Bratrů Joela a Ethana Coenových se nějaký novinář jednou zeptal, jak vodí před kamerou svoje herce a oni odpověděli, že nejsou loutkoherci, nemusí nikoho vodit, protože už je obsazují s tím vědomím, že jsou to výborní herci, kteří svěřený charakter dokonale zahrají. A to je i můj případ,“ vysvětluje Jiří Svoboda.
„Pan režisér má na začátku natáčení svoji jasnou vizi o svém příběhu, o svém filmu a za tou si jde. Pro mě je to vynikající a výjimečný filmař, který ani s přibývajícími léty neubírá nic z profesních nároků, požadavků. Ani trochu neubírá plyn. Jede na plné obrátky. Je prostě dobrej,“ říká Matěj Hádek.
Televizní snímky či minisérie z filmografie Jiřího Svobody, například Vražedné stíny, Vysoká hra, Rašín, Zádušní oběť či Jan Hus, jsou dostupné v iVysílání ČT.
scénář a režie: Jiří Svoboda // dramaturgie: Marča Arichteva, Jan Maxa // architekt: Jiří Sternwald // výtvarnice kostýmů: Alena Schäferová // střih: Jan Mattlach // hlavní kameraman: Jan Kvasnička // hudba: Jiří Chlumecký // zvuk: Ivo Broum // výkonný producent: Ondřej Lácha // kreativní producentka: Veronika Slámová // účinkují: Matěj Hádek,Lucie Štěpánková, Igor Orozovič, Alexej Pyško, Martina Babišová, Karel Heřmánek ml., Jana Hinková, Petr Lněnička, Tereza Richtrová, Kajetán Písařovic a další
Divadlo Bravo! přidává ještě jeden termín Mikuláše
Dan Bárta & Endru & Jen Hovorka
feat. Losers Cirque Company & dancers
Jeden z nejvýraznějších umělců české hudební scény Dan Bárta divákům ukáže, proč ho nazývají „králem improvizace“. Když k tomu pak EnDru a Jen Hovorka přidají svůj mistrný beatbox a looping (techniku vrstvení jednotlivých zvukových smyček), vznikne jedinečné hudební dílo.
Třešničku na dortu tomu však dodají právě špičkoví performeři z Losers Cirque Company, kteří se zcela podřídí jejich rytmům.
„Fascinující představení, které graduje během večera až k nadšenému zjištění, že to tak má být. Zkušenost, skromnost a ohromný talent má každý z aktérů. Smekám,“
zhodnotil show český zpěvák Jiří Korn.
NOVÝ TERMÍN MIKULÁŠE
5. 12. | 20:00
Původní termín naší Mikulášské, která letos nese podtitul Souboj nebe a pekla, se vyprodal během dvou dnů! Pro velký zájem proto přidáváme další hrací čas.
Profesní organizace Vize tance pořádá 15. 11. 2023 ve spolupráci s dalšími oborovými organizacemi konferenci s názvem Status umělce a role oborových organizací s podtitulem O statusu umělce a sociálním zabezpečení výkonných umělců v ČR a Německu. Cílem konference je prezentovat výstupy výzkumů statusu umělce, které realizovaly Vize tance, Nadační fond pro taneční kariéru, Asociace tanečních umělců ČR (ATU) a německá Spolková asociace nezávislých scénických umění a debatovat roli a směřování profesních organizaci v kontextu advokacie potřeb umělců. Konference proběhne v klubu Letka na pražské Letné od 10:30 do 13:30 hodin.
„Vize tance byla a je součásti procesu vývoje legislativního ukotvení statusu umělce v českém prostředí. Tato konference je pro nás příležitostí ke sdílení našich výsledků se širší veřejností a ideální příležitost k posílení dialogu mezi profesními organizacemi“, říká předsedkyně Vize tance Markéta Hrdlička Málková.
Vize tance zpracovala v loňském roce výzkum Komparace přístupů k řešení statusu umělce v oblasti živého umění v zahraničí a návrh ideálního modelu fungování statusu umělce v ČR, který reflektuje status umělce v 11 evropských zemích a jehož výsledky budou na konferenci prezentovány, stejně tak výsledky výzkumů Nadačního fondu pro taneční kariéru a Asociace tanečních umělců ČR, které se více zaměřovaly na rešerši pracovních podmínek v ČR. „Díky prezentaci projektu System Check dvou zástupkyní německé Spolkové Asociace Nezávislých Scénických Umění, (Bundesverband Freie Darstellende Künste) mohou hosté konference získat náhled a inspiraci z procesu posilování sociálního zajištění uměleckých profesí v Německu. Do projektu System Check byly v Německu zapojeny jak profesní organizace, tak poskytovatelé grantů, politická reprezentace, tak jednotliví výkonní umělci. Věříme, že německý přístup může být velkou inspirací pro českou uměleckou scénu,” říká Florent Golfier, člen správní rady Vize tance a iniciátor konference.
Program akce zahájí předsedkyně Vize tance, Markéta Hrdlička Malková s příspěvkem o roli oborových organizací v kontextu nově vznikající Kulturní federace, německá řečnice Elisabeth Klug odprezentuje tvorbu strategií a metody síťování Spolkové asociace nezávislých scénických umění. Linda Svidró za ATU a Roman Vašek za Nadační fond pro taneční kariéru představí výsledky výzkumů ohledně sociálního a zdravotního zajištění profesionálních umělců v oblasti pohybového umění. Blanka Marková nabídne účastníkům přehled o možných podobách statusu umělce v evropských zemí a v závěru Cilgia Gadola představí projekt System Check včetně konkrétních opatření v oblasti sociálního zajištění umělců v Německu. Důležitou část programu konference bude tvořit kulatý stůl na téma Role a směřování oborových organizací v oblasti performativního umění.
Účast na konferenci je zdarma na základě registrace na tomto odkazu:
Akce se koná díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti, Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a Státního fondu kultury České republiky.
Nejnovější dílo režisérů Doroty Kobiely Welchman a Hugha Welchmana přichází do českých kin! Ikonický film ‚S láskou Vincent‘ pochází z dílny stejných autorů. Jagna je příběh vycházející z předlohy románu ‚Sedláci‘ od polského autora Wladyslawa Stanislawa Reymonta, za který autor získal Nobelovu cenu.
Příběh Jagna nás zavádí do polské vesnice na přelomu 19. století, vidíme zde sociální rozpory mezi velkostatkáři a rolníky, milostný příběh lásky i nenávisti a vše, co společnost tehdy tvarovalo, jejich tradice i víra.
Jagna sice patří do minulého století, je to prostinký příběh, ale je stále živý a věčně bude. Mění se doba, technika a vynálezy kolem nás, ale lidské povahy zůstávají stále stejné. Že je upalování čarodějnic dávná minulost? Kdepak. Lidé se nezměnili. Ženy závidí Jagně krásu a mládi, sexualitu. Bohatství. Muži po ní touží. Mocní muži. Otec i syn. Každý má své vlastní zájmy. Jagna je citlivá duše a touží i po uměleckém sebevyjádření. Ale tohle mezi primitivními lidmi na vesnici není zkrátka možné. Jagna je jiná a příliš si s ostatními nerozumí. Je vstřícná, milá, hodná, ale svobodomyslná, toužící po lásce. To se netoleruje.
Přeneseme-li se v čase …. příběh je stále aktuální. Je aktuální několik tisíc let. Věčné lidské povahy, které rády klamou sebe samotné a někoho obviňují za své vlastní problémy. Znáte také rčení typu: „Za to můžeš ty, že nemám partnera! Za to můžou tvoje fotky, tvoje postava, to, že jsi dědila a já ne, měla jsi štěstí a já ne….. můj muž za tebou běhal, ty feno, za to můžeš ty…“
Láska a nenávist, rodina, rozporuplné zájmy a tradice. Člověk, který se nechce přizpůsobit tomu, co považuje za faleš a lež a tradice odmítá. Umělecky založený člověk. Citlivý člověk. Život je svoboda! Ale je?? Byla někdy svoboda? Proč nás i v dnešní době, stejně jako kdysi, někdo odsuzuje, že si oblečeme více barevné oblečení? To přece není tradiční. Že má žena krátkou sukni? Lesklé punčocháče? Vyjde namalovaná? Je to přece coura a všechno zlé jí patří, samozřejmě i smrt, možná i to je málo. Ještě je tu mučení a zneuctění. Že dotyčná touží po lásce, co potrvá věky, když je jí právě 16 let? Za to ji starší dámy odsuzují, zejména pak ty, které byly ve svém chování stejné, anebo mnohem horší. Jsme tedy svobodní??
Právě za svou svobodomyslnost Jagna platí vysokou daň. Může udělat cokoliv, je to úplně jedno. Každý ji odsoudí, každý ji pošpiní, neustále se dostává do řečí, lidé ji sledují, vymýšlí a domýšlí si povídačky, ale v houfu jsou silní. Jenže Jagna stojí sama.
Příběh Jagna otevírá také otázku mezi mužem a ženou. Většina mužů se cítí žít v patriarchátu a všechno je jim dovoleno, u nich je každé chování v pořádku. Jagnin milenec Antek ničí i svou rodinu, svou ženu (Hanku) a své děti. Žena má samozřejmě běžně tolerovat jakékoliv špatné chování muže. Tak je to v pořádku. Rozmazlený Antek si lebedí v ponižování obou žen. Nestará se o nic, než o své zájmy, majetek, sex, pýchu. Antkova žena Hanka nenávidí Jagnu. Na svého muže Hanka nedosáhne. Potřebuje ho. Potřebuje, aby se staral o děti. Jemu je ochotná odpustit. Ale Jagnu obviňuje za své ponižování. Potřebuje, aby Jagna z jejich životů zmizela. Jagna nemá v primitivní společnosti zastání, je snadnější oběť a už se nad ní stahují mračna.
Mnozí muži jsou mocní, lační po krásné dívce, slibují jí modré z nebe, ale vlastně ji klidně nechají zemřít, nechají ji utlouct za svoji vlastní vinu a necítí žádné výčitky svědomí. Naopak. Cítí, že se chovali spravedlivě. Cítí, že konali svou povinnost. Chránili přece svou rodinu, vesnici, tradici, chovali se správně, ano. Je úplně jedno, že žena, která je milovala, zemře strašlivou a potupnou smrtí, anebo je jinak odsouzena, to nevadí. Vždyť to stejně byla jen poběhlice a brzy se na ni zapomene. Mnohé ženy v současné době prožívají to samé. Pokud jsou atraktivní, točí se kolem nich různé zájmy různých charakterů. Navíc těmto mužům zpočátku ženy věří a milují je. Jenže pokud dotyčná prozře, bývá už na všechno pozdě. Zůstane jí jen zklamání, smutek, zoufalství. Ta tam je láska a víra v život, kterou v sobě nosila. A teď přichází právě ta správná doba pro pomstu. Teď zlostné ženy cítí, že se mohou mstít…. To přesně se stalo nebohé Jagně. Možná, kdyby se rychle přizpůsobila, bylo by vše jinak. Jenže Jagna byla citlivá. Její zraněné city potřebovaly chvíli klid, potřebovala se ze svého neštěstí dostat. Pro toto ale nedočkaví muži toužící po sexu či majetku neměli žádné pochopení. A pokud se i našel někdo, kdo to s ní myslel upřímně, byl v takové společnosti bezmocný a směšný.
Citově zraněný člověk si ani neuvědomuje, jaké emoce cloumají s lidmi okolo něj, vidí jen svou bolest a je mu jedno, že přijde o majetek. Jagně je to také jedno. Jenže ani to nestačí. Čas hladových vlků přichází, když je oběť oslabená… A je třeba najít viníka, který může za bídu, počasí, neštěstí ve vesnici… Že to není možné?? Že to patří do jiných století? Vůbec ne.
Znám příběh podobné ženy ze současnosti, která tvrdě pracovala, ale její sousedé ji věčně uráželi slovy, že nic neumí, je hloupá. Cokoliv dotyčná udělala, obrátilo se proti ní. Hloupá, dlouhonohá blondýna, která nemůže nic umět, jen kroutit zadkem. Přesně jako Jagna. Jak hárající fena. Umí jen jedno. Vše má zadarmo, muži jí všechno dají, přijde k hotovému, nic nemusí, nic nedělá. Její práce je nic. Její umělecká činnost je zábava, proto dobře vypadá a je třeba ji za to trestat. Je třeba ji fackovat, kopat na ulici. Ještě lépe – polít ji kyselinou, ať pozná bolest, ať zahyne její syn, ať konečně pozná bolest. Atˇ hnije v hrobě, jako její nemocná matka, to jí patří. Ať si poláme nohy, ať nevidí…. Zvláštní? Jiná doba? Ne. To je 21. století, lidé v panelových domech, kdy jeden velký činžák je vlastně taková jedna vesnice. Je to pořád stejné. Vztahy s muži byly u dotyčné ženy velice podobné jako u Jagny. Vztah s nejbližší rodinou, vlastní sestrou, byl ten samý jako Jagna a Hanka. Hanka Jagně vyčítala rozmazlenost, vždy přijde k hotovému, nic nemusí. Je to pořád stejné. Vlastně ani nevěřím, že se situace kdy změní.
Po rozhovoru s tvůrci filmu, prý až 40 procent žen se setká s obdobným osudem a čelí podobným zlobám a nařčením. Jagna by ve školních osnovách (předmět literatura či psychologie) jistě zaujímala své pevné místo.
Jsem vděčná tvůrcům Jagny, že vytvořili dokument o naší době. Bohužel, je to jen dokument, který zřejmě nepomůže k prozření společnosti a nějaké změně.
Už si živě dokáži představit, jak nadšení mladí pánové v kině křičí: „Dej jí co proto! Zmlať ji za všechno, pořádně, couru jednu!“ A dívky: „To jí patří, byla to fena!“ A starší generace: „No, jistě. Tak měla mít rozum, vždyť to bylo tele, zajímal ji jen sex, nic víc. Tak co čekala?“
Doporučila bych Jagnu coby povinnou školní četbu či povinný film. Každý by si mohl ve své duši rozebrat, jaký má charakter. Zda touží po násilí, trestání nevinných obětí, zda je pomluv chtivý, majetku lačný, či zda má ve svém nitru i něco jiného, třeba svobodu, cit, či vůbec schopnost nechat ostatní žít jejich vlastní životy, na což mají plné právo.
Také režisérka DK Welchman byla v životě několikrát nespravedlivě obviněna a dobře ví, jaké to je. Říká: „S Jagnou jsem se opravdu ztotožnila, opravdu jsem s ní soucítila. Jako by mě volala. A tento film je odpovědí na její volání. Všude jsou ženy, které se setkávají s dvojím metrem, a to především, co se týká sexu. Dnes internet a sociální sítě přišly s mnoha dalšími nástroji sloužící ke stalkování, hanění, šikanování a zneužívání mladých žen. “ A dále pokračuje: „Pokud jde o násilí a sexuální scény, museli jsme být opatrní, v knize je fyzické násilí součástí každodenního života. Svět, ve kterém postavy tehdy žily, byl drsnější a násilnější než ten, ve kterém žijeme my, ale lidé tehdy nic jiného neznali. Chtěli jsme, aby se k filmu dostalo také tanagerské publikum. Chtěli jsme, aby byl film mládeži přístupný, proto jsme ukázali násilí jen tam, kde je dějotvorné.“
„Hlavní představitelka Jagny, Kamila Urzedowska, je mimořádně krásná, lidé si o ní vytvářejí domněnky a chtějí ji tím definovat, což je činí závistivými a majetnickými. Ona sama musí bojovat, aby se definovala tak, jak chce. Je jakousi Jagnou 21. století, protože rozumí boji své postavy z 19. století a zasazuje jej do dnešního kontextu.“
„Film je animovaný, ale všechny postavy hrají herci. Hráli buď v kulisách, postavených do podoby skutečných lokací, anebo před green screenem, do kterých byly v postprodukci vloženy matné obrazy spolu s počítačem generovanou animací.“
„Záběry z natáčení sloužily jako reference pro animátory malby. Ti vzali tyto záběry a přemalovali je s ohledem na referenční malby, které přenesli na plátno.“
„Na malbách pracovalo celkem sto umělců. Při natáčení jsme přežili globální pandemii, válku na Ukrajině, kde mělo pracovat třicet procent našich animátorů a obrovskou inflaci. Všechny tyto elementy ovlivnily původní filmový rozpočet a natáčecí plán. Pandemie zkomplikovala najímání malířů, pracovali jsme za přísných hygienických opatření, velké davové scény se musely odložit o rok. Po vypuknutí války se studio na půl roku uzavřelo, podařilo se nám evakuovat většinu animátorek do našeho studia do Polska, ale válka měla na naši práci dopad“, uzavírá režisérka DK Welchman.
Slavnostní premiéra filmu proběhla v Praze 6. listopadu. Režisér Hugh Welchman spolu s představitelem antihrdiny Antka, Cezarym Lukaszewiczem, dorazili do Prahy v rámci festivalu 3KinoFest.
Cezary Lukaszewicz je ve skutečnosti velice milý, úsměvný, přívětivý a nikdy byste neřekli, že vůbec dokázal Antka ztvárnit. On sám se své postavě trošku usmívá, ale rozhodně chápe problém žen a „lidskosti“, která je ve snímku tak dobře viditelná.
Hugh Welchman a Cezary Lukaszewicz v Praze během premiéry Jagny na festivalu 3KinoFest
Cezary Lukaszewicz – „Lidskost“, to je podstatné….
Jagna vstupuje na plátna českých kin 9. listopadu 2023. Do české distribuce jej uvádí Bohemia Motion Pictures.
Napíšeme-li o Jagně, že je to film o násilí, bitkách, tanci, radosti ze života, sexu, mnoho mladých lidí se jistě pohrne do kin. Tedy, diváku, vyber si, zda Tě Jagna nechá lhostejným, zda se jenom budeš dobře bavit anebo se hluboce a navždy dotkne Tvého srdce.
