David – 2. stránka – Taneční magazín

Pluto aneb chybující lidé v akci

Čtyři vynikající mimové na jednom jevišti, pantomima je zpět

6. března měla v Národním divadle světovou premiéru zbrusu nová inscenace Laterny magiky pod názvem Pluto. Režie se ujal Thomas Monckton, pocházející z Nového Zélandu. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí fyzického divadla, cirkusu a klauniády. Vybral si spolupráci s těmi nejlepšími českými mimy, tedy Vandou Hybnerovou, Annou Polívkovou, Radimem Vizvárym a novozélandským skvělým mimem Trygve Wakenshaw. Thom Monckton se snaží přivést zpět na jeviště pantomimu, která je dnes na okraji. Přitom právě sledování talentovaných umělců, kteří dokáží vytvářet celé světy, má své neopakovatelné kouzlo.

Pluto. Planeta, ale také začínající filmové studio. Jeho čtyři členové mají nadšení pro věc, odhodlání, ale žádné odborné znalosti, žádnou intuici a vůbec ne umělou inteligenci. Zkrátka chybující lidé se snaží udělat chybný produkt z chybných nápadů. A jde jim to.

Na začátku inscenace se na projektovém plátně objevují záběry z planety Pluto. Celkem dlouhý začátek ve mně budí nedůvěru, zda nebude představení příliš krátké a ošizené o samotnou pantomimu. Ale omyl! Postupně chápu, je to film, který se naše povedená skupinka snaží natočit.

Komediální talent Anny Polívkové se nezapře už při jejím prvním vstupu na scénu. Když se představí coby režisérka a sedá si na své režisérské křeslo, začíná to v publiku šumět smíchem. Její postava, Vilma Sofia Anastasia von Spielberg, řečená Boss, jednoho dne zdědí filmové studio. Ale nikdy neplánovala stát se režisérkou. Pravděpodobně představí scénář svým dvěma účinkujícím a ti si ho vyloží trochu po svém. Zkrátka každý je hrdina a je rozhodně lepší než ten druhý. Také to dávají patřičně najevo. Zde už rozehrává svůj talent Trygve Wakenshaw a Radim Vizváry. Pieter (Trygve Wakenshaw) jednou zamířil na pracovní pohovor na elektrikáře, ale cestou špatně odbočil a ocitl se na konkurzu herectví. A tam potkal Gorge. Gorge (Radim Vizváry) je nezkušený filmový herec, má talent, o kterém je přesvědčený hlavně on sám a myslí si, že kamera je jeho osud. A dále tu máme Maxe (Vanda Hybnerová), který je technikem tělem i duší. Existuje pro něj jen záře reflektorů. Jaksi ale nemá potřebnou kvalifikaci, což je občas vidět. Ve studiu to různě tříská a svítí, každý se snaží problém nějak vyřešit a naši tři hrdinové si musí se zádrhelem jakýmkolivi způsobem poradit, tedy podlézt, nadlézt, přeskočit… Jejich úsilí pochopitelně polechtá divákovi bránici. I samotné čtení scénáře není úplně jednoduché.

Ale konečně přichází natáčení samotné. Obleky astronautů (velmi nápadité, dělají z našich hrdinů ještě více už tak dost veselé postavičky). Ale obléct se do nich! I tady vyvstává problém, protože Gorge chce být vždy perfektní. Režisér má co dělat, pobíhá zleva doprava a hlavně se velmi snaží. Herci také a co všechno se dá prožít, to se musí jen vidět! Jejich úsilí ale končí kolapsem. Max musí zachraňovat lidské životy a samozřejmě po svém. V jednu chvíli to vypadá, že z aktérů jsou spíš zombie, Max je zoufalý a nápaditě použije raději kýbl, který má po ruce, jednou jako přilbu na hlavu, poté nádobu na zvracení či toaletu…. Vše ale dobře dopadne a natáčení pokračuje. Snad nejúsměvnější je scénka, která má pravděpodobně zpodobňovat využití tzv. zeleného plátna. To, co režisér opravdu natáčí a hlavně jakým způsobem, by jistě dohnalo k slzám i dnešní dorostence. Tak tohle nemá konkurenci. Po natáčení přichází chvilka napětí, zda technika vůbec funguje…

A je tu šťastný konec, ocenění, dlouhý potlesk a slzy vděčné režisérky. A také dlouhý potlesk z našich řad a slzy smíchu. Vlastně dlouhý potlesk by si zasloužilo už i samotné vzezření Radima Vizváryho (zejména účes), chytám se při tom, jak si ho zaujatě prohlížím.

Pluto je jedna z nejpovedenějších inscenací, které jsem v poslední době měla možnost vidět. Vřele doporučuji velkým i malým.

Pluto – tak to vypadá, když se čtyři vynikající mimové sejdou na jednom jevišti. Bravo!

Foto: Laterna Magika, ND, Petr Lebeda

Eva Smolíková

Taneční magazín

Pluto

Světové premiéry v ND

Představte si čtveřici nadšenců, kteří se rozhodnou založit filmové studio motion capture. Zní to jako skvělý nápad? Možná. Je tu jen jeden drobný háček – o filmu nevědí vůbec nic.

Vítejte tak v Plutu! Ve filmovém studiu, kde je možné téměř vše a kde jedinou jistotou je chaos. Vašimi průvodci budou flegmatický technik Max, režisérka zvaná Boss, která vidí rozmazaně nejen budoucnost, snaživý herec Gorge a jeho líný kolega Pietr. Společně se pokusí vytvořit velké filmové dílo. Nebo alespoň něco, co se nerozpadne dřív, než postaví green screen. Hlavním výrazovým prostředkem této komedie je pantomima.

Světové premiéry 6. a 7. března na Nové scéně Národního divadla

PLUTO

Režie: Thomas Monckton
Výprava: Marek Cpin
Hudba a zvukový design: Ivo Gregorec Sedláček
Světelný design: Karel Šimek
AV design: Amador Artiga
Rigging: Romana Stachovičová

Účinkují:

Vanda Hybnerová

Anna Polívková

Radim Vizváry

Trygve Wakenshaw

Režisér Thomas Monckton o inscenaci

Pluto je začínající filmové studio, které se s nadšením vrhá na konkurenční scénu motion capture – přestože jeho tvůrci nemají žádné odborné znalosti, žádnou intuici a rozhodně žádnou umělou inteligenci. Co ale mají, je neochvějná (a notně pomýlená) naděje a odhodlání.

Pantomima, klasická umělecká forma, se v průběhu let vytratila do stínů, které vrhají jasná světla divadelních, filmových a televizních hvězd. Stejně jako bývalá planeta Pluto, i pantomima byla kdysi nedílnou součástí kolektivního vědomí, jednou z mainstreamových forem performativního umění. Dnes je však na okraji. Pluto si klade za cíl přivést pantomimu zpět. Umístit ji do moderního kontextu a představit ji publiku s radostí, lehkostí a veselím. Je to pokus připomenout si kouzlo sledování talentovaných umělců, kteří dokáží vytvářet celé světy doslova z ničeho.

Žijeme v době, kdy technologie postupují tak rychlým tempem, že i ti nejzkušenější mají problém držet krok. Naše životy a průmyslová odvětví jsou stále více ovlivňovány rychlým vývojem technologií. Pluto zkoumá napětí mezi dokonalou přesností umělé inteligence a naprostou lidskou chybovostí. Kolik kontroly nad svým světem máme – a kolik jí vlastně potřebujeme?

Tato inscenace má mnoho vrstev, které ji činí jedinečnou. Je to příběh o skupině umělců, kteří nevědí, jak vytvořit motion capture, a přesto se rozhodnou udělat velkolepou show.

Umění napodobuje život, který napodobuje umění. Pluto je chybová show o chybujících lidech, kteří se snaží udělat chybný produkt z chybných nápadů – a právě v tom spočívá její lidskost.

Jan Burian, generální ředitel Národního divadla o inscenaci

S inscenací Pluto do Národního divadla přichází pantomima. A to nejen v podání evropsky proslulých mimů Radima Vizváryho a Trygveho Wakenshawa, ale také s dcerami dvou vynikajících českých mimů – skvělými herečkami – Vandou Hybnerovou a Annou Polívkovou.

Radim Vizváry, umělecký šéf Laterny magiky o inscenaci

Pluto je pro Laternu magiku naprosto originální inscenací. Vůbec poprvé v historii souboru vznikla komedie, jejíž hlavní složku tvoří nonverbální umělecká forma, konkrétně pantomima. Jako český mim a milovník oboru mám radost, že jej mohu představit v Národním divadle, a to spolu se třemi špičkovými komiky – Aničkou Polívkovou, Vandou Hybnerovou a Novozélanďanem Trygvem Wakenshawem. Mezinárodní spolupráce se v tomto případě netýká jen účinkujících, nýbrž i režie. Té se ujal světově uznávaný tvůrce Thom Monckton. Pluto tak nejen přibližuje současnou světovou pantomimu českému divákovi, ale zároveň rozšiřuje žánrové spektrum Laterny magiky, která se touto inscenací může zařadit na mapu evropského pantomimického divadla.

Vanda Hybnerová a Radim Vizváry o inscenaci

O čem je Pluto pro vás osobně?

Vanda Hybnerová: Pro mě je Pluto především setkáním čtyř, vlastně pěti naprosto rozdílných osobností, které spolu dosud nepracovaly. V tomhle složení je to pro nás všechny nové. Je to velká výzva, zejména pro režiséra – pracovat s lidmi z různých zemí a rozdílných divadelních přístupů.

Radim Vizváry: Pluto je zneuznanou planetou. Tu paralelu lze v naší inscenaci hledat právě i u filmového studia nesoucí název Pluto. Ve výsledku může být také zneuznané, protože se ho chopí parta podivínů, kteří dělají něco, čemu vůbec nerozumí. Pro mě je to asi i metafora dneška. Spousta lidí má potřebu něco dělat, ale přitom tomu danému oboru či té dané činnosti vůbec nerozumí. Pro mě ten přesah je tedy právě v tomhle. Zaměřme se na své řemeslo, naučme se ho a dělejme ho nejlépe, jak umíme. A nevrhejme se nutně do všeho. Je to asi i takový trend, všichni mají na vše názor. Možná tomu pomáhají i chytré telefony, které v nás díky internetu a umělé inteligenci vyvolávají mylný pocit, že všechno víme, všechno známe a všechno umíme. Což ale pravda úplně není. A Pluto toho je komickým důkazem…

Biografie režiséra Thomase Moncktona

Thomas „Thom“ Monckton je umělec pocházející z Nového Zélandu, jehož tvorba se pohybuje na pomezí fyzického divadla, cirkusu a klauniády. Studoval na tamní cirkusové škole CircoArts a později na prestižní Mezinárodní škole Jacquesa Lecoqa v Paříži.

Kariéru zahájil ve své rodné zemi, kde vystupoval s Ugly Shakespeare Theatre Company a zároveň působil jako sólový umělec. Později se usadil v Evropě, kde vytváří mezinárodně oceňované inscenace. Mezi nejznámější patří The Pianist, která sklidila úspěch na festivalech po celém světě a získala cenu Total Theatre Award na Edinburgh Fringe. Další jeho show, Only Bones, se hrála ve více než deseti zemích a na NZ Fringe 2015 získala cenu Best in Physical Theatre.

Jako performer je mistrem proměny – v jediném okamžiku se z klauna stává akrobatem, aby se vzápětí převtělil v mima. Jeho tvorba je plná humoru a sebeironie, což z něj činí jednoho z nejvýraznějších představitelů současného fyzického divadla.

Profil inscenace na webu Národního divadla:

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/pluto-asyQDy_xSomtXiAPypyJAA

Foto: Jan Lebeda

MgA. Kateřina Ondroušková, Martina Sedláková

pro Taneční magazín

Emoce, emoce, to je Fantomová bolest

The Royal Ballet Fehérvár přivezl dlouho očekávanou inscenaci

16. února nabídlo Divadlo na Vinohradech divákům silný příběh pod názvem Fantomová bolest. Choreografie se ujal Attila Egerházi, který také do roku 2016 šéfoval Jihočeskému baletu. V současné době již v Čechách nežije a založil v roce 2018 The Royal Ballet Fehérvár. Přijal pozvání Mezinárodního centra tance a přivezl do Prahy jednoaktový hodinový balet Fantomová bolest.

Působivou hudbu zkomponoval Tibor Kocsák a libreto napsal L. László Simon.

Pro první část je pro diváka velmi dobré mít pročtený program, neboť jinak by se trošku ztrácel, co vlastně jednotlivé scény znamenají. Příběh je zasazen do období 1. světové války. Ve škole kadetů (vojáky tančí i dívky) se spřátelí dva mladíci, jeden ze Székesfehérváru a druhý je z Nagyváradu. Jak už to někdy bývá, oba se zamilují do sestry toho druhého a následuje šťastná svatba, očekávané štěstí symbolizují květy a plodnost, která se od mladých párů očekává, symbolizují jablka, plná náruč plodů. Jeden rod je laděn do červené a druhý do zelené barvy a zrovna tak cestování z jednoho města do druhého je symbolizováno velkým červeným a zeleným kufrem. Tedy sestra z Nagyváradu se stěhuje za svým milým do Székesfehérváru a opačně. Jenže … přichází válka.

Zde už zápletka končí a vše začíná být hrozivě dramatické. Na projektovém plátně se objevují výjevy z války, postavy v uniformách, bez tváří, pušky vykukují ze stran, lidé zmateně pobíhají, padají atd.

Výbuchy bomb, které přináší projekce, padající lidé a namířené zbraně tanečníků přímo do publika navozují pocit, jako kdyby se divák opravdu právě ocitl vprostřed válečné vřavy. Tento moment je velmi silný, strach budící a zde se povedlo souboru předat divákům celou hrůzu válečných konfliktů.

Pochopitelně tvůrce ukazuje situaci, kdy jeden z hrdinů přichází o život. Zoufalství sestry i jeho ženy je nezměrné. Druhá rodina je zatím v pořádku, ale strach zůstává. Boje pokračují. Zřejmě ke konci války přichází o život i druhý chlapec. Ženy zůstávají samotné.

Další z velice silných emocionálních zážitků tohoto díla je moment, kdy se vojáci vrací z války. Na jevišti se ukáží postavy, které se opírají o berle a všelijak se klátí po jevišti. Tento moment je v tanci skutečně bolestný. Je jasné, že takový člověk si už nikdy vesele nezatančí, zůstává mu jen bolest v duši ze všech ztrát, dokonce i ze ztráty vlastní končetiny. Fantomová bolest.

Egerházi nepropracovává nijak detailně jednotlivé postavy, spíše plošně ukazuje radost, či bolest. Je ale pravdou, že ve válce jsou tyto pocity jednotné, uniformita je základním rysem války a celé lidstvo prožívá to stejné. A tato myšlenka se do hodinového baletu vešla a hodila. Hudba je po celou dobu rychlá a rázná a nedovoluje příliš divákovi vydechnout, vlastně nás udržuje v celkovém napětí.

Na úplný závěr se na plátně objevuje velký ohryzek jablka. Ano, místo tolik očekávaných plodů lásky a dětí, zůstává jen smutný ohryzek a zmařené lidské štěstí. To je odkaz války.

Technika tanečníků a jejich nasazení, celková otřesenost z války, kterou si smutně odnášíme, vysloužila baletnímu souboru dlouhý a hlasitý potlesk.

V současné době je evropský balet opravdu na vysoké úrovni, není to už záležitost čistě pro odborníky, kteří rozumí jednotlivým figurám a technice. Balet rozhodně není jen menšinová záležitost, ale dostává se do povědomí široké veřejnosti, neboť zapojení projekce a dalších efektů dovoluje těšit se z tance a porozumět tomuto němému umění i naprostým laikům. Fantomová bolest mi snad ani nepřipomínala balet, úplně jsem zapomněla na všechno a jen jsem oněměle pozorovala záplavu emocí, které ve mně toto dílo probouzelo. Dobře na duši mi nebylo, ale přesto jsem cítila, že tato inscenace je krásná. Jednoduchá myšlenka a tolik emocí, to je Fantomová bolest.

Foto: Archiv MCT

Eva Smolíková

Taneční magazín

Začíná jarní program České televize

Limity s Alešem Hámou odstartují jarní sezónu ČT, tentokrát nebudou nové „detektivky“

Nové filmy, seriály, nevšední a atraktivní dokumenty i pokračování již zavedených a divácky oblíbených pořadů – to vše a ještě mnohem více chystá Česká televize a iVysílání ČT v jarním programu, který zahájí seriálová novinka Limity již v neděli 12. ledna od 20:10 na ČT1.

„Na obrazovkách České televize nás opět čeká rok nabitý novinkami. Hned v lednu se můžeme těšit na dva seriály Limity a Děcko, které mají svými tématy velký společenský přesah. V květnu diváky pobaví hned tři komedie, u nichž se nejen zasmějete, ale i zamyslíte nad svým zdravím. V programu bude i řada premiérových dokumentů a oceňovaných filmů, které ještě nedávno byly v kinech,“ říká generální ředitel České televize Jan Souček.

Seriál Limity natočil podle svého námětu a scénáře režisér Petr Zelenka. Během osmi lednových a únorových večerů nabídne příběh, jak se podnikatel s toxickým odpadem Karel Kadlec, jehož role se s originalitou sobě vlastní chopil Aleš Háma, promění v ikonu ekologických aktivistů a manželský spor přeroste v téměř celospolečenský konflikt. „Asi nikdo nečeká, že by televizní seriál předložil recept na řešení ekologické krize. Limity ale nastolují otázky a provokují nás, abychom na ně hledali odpovědi, a co je pro mě to nejpodstatnější, je fakt, že to Petr Zelenka v Limitech dělá velice zábavným způsobem,“ prozradila kreativní producentka ČT Kateřina Ondřejková.

Petr Zelenka, Kateřina Ondřejková a Aleš Háma

Ženy z tohoto seriálu vychází hůř než uhlí…

Potměšilý výraz Aleše Hámy

Dalším seriálovým počinem bude Děcko spoluautorek Kateřiny Krobové a Lucie Macháčkové. Desetidílný rodinný seriál vypráví příběh svobodné matky v hlavní roli s Judit Pecháček, která zjišťuje, že je potřetí těhotná a rozhodne se pro velmi neobvyklé řešení své životní situace. „Námět a posléze scénáře mě nadchly originalitou, zaujala mě tematika náhradního rodičovství a v neposlední řadě mě lákala možnost pracovat s autorkami, které mají za sebou velmi úspěšné projekty, ale v oblasti televizního seriálu debutují. Líbí se mi jejich tah na branku i smysl pro humor,“ říká kreativní producentka Alena Müllerová. Režie seriálu, jenž řeší závažné téma, ale scénář je plný gagů a humorných, odlehčených situací, se ujala tvůrčí dvojice Rozálie Kohoutová a Radim Špaček.

Judit Bárdos Pecháček (vprostřed), Alena Mullerová, Lucie Macháčková, Kateřina Krobová, Rozalie Kohoutová, Radim Špaček

Judit zpočátku s hlavní hrdinkou nesouhlasila, Děcko je kontroverze až detektivka

V novém roce se na televizní obrazovky chystá také Dcera národa. Drzá, romantická komedie z období 19. století ve formátu šestidílné minisérie, natočená podle skutečného životního příběhu Zdeňky Havlíčkové režisérskou dvojicí Cristina Groșan a Matěj Chlupáček. Dceru, sirotka po velikánovi Karlu Havlíčku Borovském, jejíhož osudu se iniciativně chopí čeští obrozenci, ztvárnila Antonie Formanová.

Komedie se zdravotní tematikou

„Těšit se diváci mohou na hvězdně obsazené komedie o tom, že i malý problém vám může hodně zlepšit život,“ říká kreativní producent Jaroslav Sedláček k trojici filmů režisérů Jiřího Vejdělka a Tomáše Bařiny Tom je v tom, Když lumpa trápí pumpa a Kotrmelce pana herce. Půjde opět o příběhy lidí, jejichž každodenní běh nečekaně zastaví choroba. Někdy banální, jindy spíš komická, ale i vyloženě bizarní. Zatímco se s ní hlavní hrdinové snaží utkávat dle svého naturelu, schopností a životních zkušeností, nastalé okolnosti je stále víc nutí redefinovat své dosavadní vztahy a život vůbec. Do další životní etapy tak vybíhají silnější v duchu hesla: lékař léčí, láska uzdravuje!

Jaroslav Sedláček, Jiří Vejdělek a Tomáš Bařina – Série komedií se zdravotní tématikou

Z filmového plátna se na obrazovky ČT přesunou snímky Sucho, Tancuj Matyldo, Manželé Stodolovi, Němá tajemství a Lesní vrah. Z celovečerních distribučních koprodukčních filmů ČT se můžete těšit na snímky Nikdo mě nemá rád, Tichá pošta a celovečerní dokumenty Ta druhá, Za oponou velehor, Dakar Sistaz, dále na Dům bez východu a neuvěřitelnou cestu autem Žlutá žába pluje na východ.

Judit Bárdos Pecháček, Denis Šafařík, Klára Formanová

Denis Šafařík si svým osobitým humorem naklonil všechny na tiskové konferenci

V roce 2025 slaví Česká televize šedesát let s večerníčkem. Dětští diváci se mohou těšit na premiérové pokračování seriálu Jezevec Chrujda a na řadu nejoblíbenějších večerníčků, které ČT v uplynulých letech vysílala. Na obrazovkách ČT se objeví pořady Nejlepší den a Ty Brďo! či velšský hraný seriál Bex. Kromě toho budou mladší diváci moci sledovat britskou pekařskou soutěž dětí ve věku od 9 do 15 let Junior Bake Off.

Dokumenty, záznamy vystoupení nebo zahraniční akvizice

ČT art pak nabídne cestování za nejatraktivnějšími objekty současného českého sochařství v pořadu Krajinou soch, třetí řadu oblíbeného cyklu Ikony Kamila Střihavky nebo záznamy úspěšných vystoupení operních velikánů jako Luciano Pavarotti, Plácido Domingo, Maria Callas, Jonas Kaufmann, Mirella Freniová nebo Bryn Terfel.

Patrik Ulrich a Paulina Skavová – Krajinou soch

ČT2 připravila do vysílání také celou řadu premiérových dokumentů Krajina Dana Bárty, C. a k. Technické památky českých zemí, Po proudu českých řek, Naše generace, Po nás potopa nebude, Metrokosmos, Stezka Českem II a Mistři medicíny III.

Česká televize pořídila pro diváky i řadu zahraničních filmů a seriálů. Italský seriál Srdce ukáže ambice a lásky personálu kardiochirurgického oddělení nemocnice na sklonku 60. let. Dánský seriál Každý den se rodí život představí sestřičky a lékaře porodnického oddělení, kteří jsou každý den svědky radosti, trápení a všedních zázraků. Pro fanoušky napětí pak bude na obrazovkách ČT italský kriminální seriál Vyšetřuje Imma Tataranni.

Foto: Eva Smolíková

Tiskové oddělení České televize

pro Taneční magazín