Festival ZLATÁ PRAHA se připravuje dlouho dopředu. Režisér Petr Weigl se na jeho letošní 55 .ročník velice těšil. Jenže… Smrt přišla dříve. Česká televize se tedy rozhodla během festivalu ZLATÁ PRAHA uctít památku slavného českého televizního, filmového i divadelního režiséra.
Filmový i divadelní režisér Petr Weigl ( * 16. března 1939 – † 14. července 2018) na archivním snímku s cenou Thálie za celoživotní přínos divadlu (v roce 2016)
Večer 20. září byl tedy koncipován jako Pocta Petru Weiglovi. Na programu byla „Rusalka“ – filmové zpracování. Hned v úvodu večera zavzpomínal Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA, na Petra Weigla a uvedl vzácné hosty. Tomáš Motl říká: „Celovečerní film Rusalka má pro nás veselou i smutnou příchuť. Tento film na velkém plátně, což nemáte možnost vidět často, je velmi unikátní zážitek.“
Diváci se zúčastnili besedy s hlavními protagonisty filmu Rusalka, vyslechli si vzpomínky Libuše Márové, Gabriely Beňačkové, Libora Peška a Milana Kňažka.
Libuše Márová (ztvárnila Ježibabu) vzpomíná: „Petr Weigl o svém životě nikdy moc nevyprávěl. Vlastně toho o něm moc nevím. Náš vztah byl čistě pracovní. Vážila jsem si ho, byl to nejen režisér, ale také dirigent.“
Libor Pešek (dlouholetý kamarád): „Petr byl společný otec všech lidí. Ale také měl pocit, že má vždy pravdu, hraničilo to až s povýšeností. Na druhou stranu vyvážil tuto svou vlastnost tolika kladnými rysy… Bylo opravdu štěstí, že byl mým kamarádem. Znali jsme se natolik, že poslední léta jsme už ani nemluvili, jen jsme se ‚přiblble‘ usmívali.“
Gabriela Beňačková (zpěv – Rusalka): „Měli i neměli jsme se rádi. Byl komplikovaná osobnost. Byl ke mně velice přísný. Ale uznávám, že to byl velký režisér.“
Milan Kňažko (princ): „Možná se říká, že jsem byl jeho obětí v práci, ale to není správně řečeno, s tím nesouhlasím.“
Protože čas utíkal, hned po těchto vzpomínkách hlavních protagonistů běžel krátký film, který divákům přiblížil osobnost a život Petra Weigla (narozen 19. 3. 1939). Ten sdílí své pocity takto: „Umění vzniká z bolesti, nevznikne jen tak. Měl jsem to štěstí, že jsem uměl cítit hudbu, ztvárňovat hudbu, měl jsem dar imaginace“.
A samotná „Rusalka“? Tomáš Motl měl samozřejmě pravdu, když uvedl film se slovy, že „…velké plátno přináší unikátní zážitek“. Naprosto souhlasím. Milovníci opery museli být doslova dojati až k slzám. Ačkoliv nejsem zarytým stoupencem oper a upřednostňuji samozřejmě spíše tanec, „Rusalka“ mi pronikla hluboko do duše a do nejvyšší možné míry jsem soucítila s nešťastnou bytostí, kterou tak dokonale vystihla Magda Vášáryová. Petr Weigl také zvolil pro roli Rusalky jímavý hlas Gabriely Beňačkové, ale filmovou hlavní roli svěřil Vášáryové. Pronesl dokonce dost ostrá slova směrem k Beňačkové: „Ty zpívej, ty nehraj“. Možná v tu dobu byla tato slova pro citlivou Gabrielu Beňačkovou krutá, ale na druhé straně nebylo věrohodnější herečky pro roli Rusalky než Magdy Vášáryové.
Petr Weigl také řekl: „Nechtěl jsem dělat jen operu, vždy jsem chtěl dělat drama“. A to se mu dokonale povedlo. Při obsazování operních snímků dával přednost hercům. Vybral nejlepší možné herce, nejlepší možné zpěváky, proto je jeho „Rusalka“ těžko něčím a někým překonatelná. Však také sopranistka Gabriela Beňačková zpívala roli Rusalky jako historicky první na scéně Metropolitní opery v New Yorku.
Výkony všech herců v „Rusalce“ jsou dechberoucí a člověku dlouho zůstávají v mysli všechny emoce, které tyto nešťastné, zrazované i obletované a milované bytosti prožívají. Rovněž prostředí bylo zvoleno s citem, těžko by se dalo vybrat lépe a momenty, kdy doc házelo k čarodějným přeměnám, přimějí diváka zírat s otevřenými ústy.
Každý malý detail filmu „Rusalka“ je propracovaný do posledního místa, ocitáte se ve světě pohádkových bytostí poznamenaných lidskými vlastnostmi. Moudrá Ježibaba všechno ví a není zlá, jen vševědoucí a umí podle toho věci zařídit. Rusalka, její sestry i otec se zmítají v bolesti způsobené lidskou nestálostí a pomíjivou vášní, která nakonec hlavní aktéry dramatu zahubí, zkrátka, jak už to bývá.
„Rusalka“ patří k nejznámějším dílům Antonína Dvořáka. Předlohou mu byla „Malá mořská víla“, ale čerpá i z dalších zdrojů, např. z dramatu Gerhardta Hauptmanna „Potopený zvon“ či ze světa Erbenových balad. Světová premiéra „Rusalky“ se uskutečnila 31. března 1901 v pražském Národním divadle pod taktovkou Karla Kovařovice a s Růženou Maturovou v titulní roli.
Foto: MTF ZLATÁ PRAHA
Eva Smolíková
TANEČNÍ MAGAZÍN