Pod titulem „IMPRO BIG BAND live show“ se uskutečnila v neděli 8. října 2017 o 19.30. hodině v pražském Divadle NoD, v experimentálním prostoru sídlícím na adrese Dlouhá 33, Praha 1, Staré Město, předem poměrně propagovaná, očekávaná a dle reklamy neobvyklá akce. I tomu odpovídal v ten podvevečer k prasknutí nabitý sál NoD, včetně přístavků. Ale byla ta akce opravdu natolik neobvyklá? Zejména z hlediska formy?
„Sound painting“ jako improvizační techniku původně vytvořil kolem roku 1974 hudební skladatel, absolvent proslulé Berklee School of Music, Walter Thompson a následně ji rozšířil po celém světě.
O co se de facto jednalo? O improvizační vystoupení údajně „v novém stylu“. Jeho forma – takzvaný „sound painting“ je dnes již běžně deklarovaným „znakovým jazykem“, který se využívá k vytváření zcela improvizovaných scén v reálném čase a jenž kombinuje různé umělecké disciplíny. Jeho charakteristickým znakem je, že bývá řízen pomyslnou taktovkou „dirigenta“. „Dirigent“ má k dispozici různé; pokyny a domluvené stereotypy, kterými řídí skupinu umělců, a jejichž prostřednictvím vytváří, skládá i velkou měrou ovlivňuje příběh.
Vlastní „IMPRO BIG BAND SHOW“ vznikla až mnohem později, upravením původního Thompsonova formátu. A dlužno dodat, že byla s nebývalým úspěchem uvedena v Mexiku, na ostrově Reunion, v Portoriku, ve Španělsku a na mnoha dalších místech. Již samotný výčet míst dává jasný signál, že má úspěch spíše v temperamentnějších zemích románského či „jižanského typu“.
„IMPRO BIG BAND SHOW“ si pohrává s mnoha rozličnými uměleckými formami. Ať již herectvím, hudbou, poezií, tancem, ale i recitací. Tím pádem pod vedením „dirigenta“ vytváří originální improvizační show.
A právě takovou show v Praze představil improvizátor a učitel techniky sound painting – Omar Argentino Galvan. Několik dní vedl workshop sound paintingu pro místní improvizační skupinu „IMPROvariace“. A právě jeho výsledky byl korunován závěrečný večer. Jednalo se tak o premiérové uvedení „IMPRO BIG BAND SHOW“ v České republice a na Slovensku!
Omar Argentino Galvan je jedním z reprezentantů španělské improvizační scény. Pochází z Argentiny. To ostatně napovídá i jeho umělecké jméno. Však již dlouho a dá se říci trvale žije v Madridu. Režisér, dirigent, pedagog a scenárista nových improvizačních formátů je současně i autorem návodné improvizační příručky.
Omar Argentino Galvan se svou nepřetržitou „Improtour“, která brázdí svět od roku 2000, procestoval více než pětadvacet zemí na čtyřech kontinentech. Na některá místa se stále rád vrací. Příkladem mohou být výše uvedené země latrinského temperamentu – Itálie, Latinská Amerik či, Portugalsko. Galvan vystupuje se svými dvěma „one-man improshow“ a hraje společně s nejvýznamnějšími mezinárodními divadelními společnostmi. V roce 2017 plánuje i nadále cestovat světem a konečně premiérově navštívit i zbývající pátý kontinent.
Kdo vystoupil s tímto argentinským mágem a dirigentem v Praze? Již v mé stati výše zmíněné sdružení „IMPROvariace“! Jedná se o poloprofesionální pražskou improvizační divadelní skupinu se zhruba třemi desítkami členů. Zpravidla vystupují rozděleni do dvou souborů. Jejich pravidelná představení se konají obvykle v Jazz klubu Reduta na Národní třídě a v Divadle Kámen na Invalidovně. V sále NoD vystupovalo patnáct herců, kteří se stávali i doprovodnými hudebníky převážně na rytmické bicí nástroje – zejména baskické bubínky a darbuky. Je doplňoval zpívající hráč na klávesové nástroje a zpívající kytarista, který se stával i hercem.
Jaká byla vlastní improvizace? Vcelku originální. Nelze ji upřít muzikálnost. Jako TANEČNÍ MAGAZÍN musíme spíše negativně hodnotit minimalistický pohyb, který byl pouhým náznakovým dokreslováním textů. Samotný verbální projev dával připomenout slavným voicebandům E. F. Buriana či rytmodeklamaci někdejšího komunistického barda El-Cara. Tedy nic tak extra nového pod sluncem. Pouze místo česky a rusky se zde mluvilo anglicky. V případě Galvana bych určitě tedy čekal zvukomalebnější španělský jazyk anebo italštinu? Otázkou je proč se snaží (zejména ta rádoby avantgardní) česká divadla stále vyjadřovat v anglickém jazyce? Nenajdou se již noví hrdí čeští obrozenci, kteří jej s touto (obzvlášť v českém podání) nepříliš srozumitelnou i zvukomalebnou interpretací prostě – po vzoru bývalých obrozenců – definitivně z českých pódií vyženou?
Foto: NoD
Michal Stein
TANEČNÍ MAGAZÍN