Závěr dubna patřil v pražském divadle ABC představení „Dobrodružství Šeherezády a Sindibáda“ v produkci „Bellydance Evolution“. Na tom, že se světoví tanečníci objevili na pódiu, kde hrávali Voskovec a Werich mělo lví podíl pražské taneční i jogínské studio PURE. A konkrétně tanečnice, lektorka a choreografka orientálního tance působící v oboru pod uměleckým jménem Eglal. Samotnému představení 30. dubna předcházely ještě semináře a workshopy. Konkrétně o den dříve a dopoledne v samotný den představení.
Je obdivuhodné, že se tak monstrózní taneční představení podařilo vůbec přivézt do českých končin. Samozřejmě, více by vyniklo na pódiu pražského Kongresového centra či nějaké hokejové arény, kde by mohl v plné šíři zazářit světelný park či se nespoutaně prostorově rozvinout choreografïcké nápady. Ale komornější pojetí v divadle ABC nebylo vůbec marné. Ba, dalo by se hodnotit jako nová dimenze i možnost dalších cest tohoto světově proslulého představení.
Vlastní provedení Šeherezády nebylo tím jediným klíčovým bodem víkendu pro domácí tanečníky a tanečnice. Jak jsem již v úvodu uvedl, v souvislosti s ním se totiž pořádaly semináře a workshopy s hvězdami. S tou největší – Jillinou Carlano, ale také s dalšími tanečnicemi a choreografy: Sharon Kiharou, Heather Aued, Margharitou Kamjakou, Leem Na-Moo a bubeníkem Khaderem Ahmadem.
Nás zaujal živý bubenický workshop. Tam libanonskému rodákovi Khaderu Ahmadovi sekundoval jihočeský bubenický mág Mirek Čipera. Všichni účastníci seminářů si pochvalovali jejich kvalitu. Jediný mráček na jejich tváře přineslo to, že se povětšinou nemohli účastnit nedělního odpoledního představení ve 13.00, kde by přímo – s přestávkou na oběd – navázali na semináře. Zvlášť pro mimopražské účastníky a zejména účastnice toto bylo poněkud časově i dopravně bolestné…
Inzerovaná největší hvězda a principálka této show v rytmu pohádek Tisíce a jedné noci Jillina Carlano má na svém kontě stovky choreografií v duchu a stylu orientu. Zářila na prknech londýnského Královského divadla, slavného Les Folies Bergeres´ v Paříži. Ale také excelovala v Mohamedově divadle v marockém Rabatu. Jako dosud první a jediná Američanka získala prestižní účast na galavečeru nejuznávanějšího festivalu Ahlan wa Sahlan v Egyptě. Do jejího Evolution Dance Studios v kalifornském Universal City docházejí přední herecké hollywoodské star. Například Beyonce či Lady Gaga.
Atmosféru orientu již před představením nastolily bazarové stolky desítek prodejců orientálního oblečení, masek, šperků a dalších propriet spojených s těmito exotickými tanci.
Vlastní produkci Šeherezády připravily atmosféru především středoevropské tanečnice v roli předskokanek. Ty se formou jakéhosi veřejného castingu představily americkým hvězdám. Ještě před nimi patřilo pódium českým skupinám exotického tance a brněnské lektorce a sólistce.
K představení „Bellydance Evolution“ jako takovému… Zmíněná principálka Jillina Carlano je jeho uměleckou ředitelkou i hlavní choreografkou. Scenáristou je Lauren Boldt. Na choreografii se dále podíleli: Heather Aued, Lauren Boldt, Margarita Kamjaka, Ruslan Kurlovič, Lee Na-Moo, Sharon Kihara, Rin Anja, Olga Kramarovova, Shannon D´Souza, Jill Collins, Rachel Reynolds a Shalymar.
Autory doprovodné hudby byli: Paul Dinletir, Ozzy Askhenazi, Monier Abd El Aziz Mohamed, Balig Hamdi, Fadi Istambouli a již zmíněný bubeník libanonského původu Khader Ahmad.
Bubeník Khader Ahmad se Tanečnímu magazínu po svém dynamickém semináři i vlastnoručně podepsal.
Světelný park měl v divadle ABC na starosti Ben Spronk.
V titulní roli Šeherezády se pražskému publiku představila Margarita Kamjaka, král Shahryar byl doménou Ruslana Kurloviče, dvojroli Sindibáda i zlatého otroka bravurně zvládal Lee Na-Moo. Samotná umělecká šéfka Jillina Carlano si zahrála rovněž dvě role – Symbol moudrosti a královnu divochů. Do třetice čekaly dvě role i Sharon Kiharu – Symbol stvoření a hadí královna. Domácí tanečnice a zároveň iniciátorka vystoupení této špičkové taneční show – Eglal – si zahrála velkou roli Symbolu lásky. Tyto hlavní představitelky a představitele doplnily ještě desítky menších rolí a dvě taneční skupiny. První v orientálním stylu a druhá ve stále více se uplatňovanějším duchu tribal.
Hlavní devízou celého představení byl mix různých stylů – od orientálního až po klasický balet na špičkách. A propojení amerických ostřílených herců a hereček s těmi evropskými.
Vlastní dějová linka Šeherezády spíše balancovala na tenké linii mezi institním režijním přístupem a nepochopitelnou zkratkovitou hyperbolou. Například part krále Shahryhara, kdyby byl pouze jinak kostýmován, aspiroval na roli Jacka Rozparovače. Během krátké poloviny jednání svým nožem zabil snad tucet soupeřů!
Kvality představitele tohoto krále Ruslana Kurloviče však tkvěly nikoli v hereckých, nýbrž v tanečních scénách.
Krátce po uvedení světového muzikálu „West Side Story“ pod taktovkou asijského dirigenta nám zde předvedl umění další zástupce tohoto světadílu. V úloze Sindibáda (i další roli zlatého otroka) nás udivoval tanečně akrobatickými výkony Lee Na-Moo.
Ke kladům a velkoleposti celého představení přispívala výprava. Zde bych hodnotil nejvýše scénu u moře, vytvořeného šátky a drapériemi. Naopak trochu naivně „korouhvičkově“ vyzněl tanec s vlajkami. Jejich výtvarný styl ani tak moc nepřipomínal orient…
Náboj jevištnímu ději dodávala reprodukovaná hudba. Místy ji živě doplnil na darbuku Khader Ahmad s více než sekundujícím Mirkem Čiperou. Škoda, že posledně jmenovaný český bubeník nebyl uveden v divadelním programu.
Divadelní program byl skvěle vytištěn a informačně na výši. Téměř o každém účinkujícím podal ty nejdůkladnější životopisné údaje. Snad pouze na zmíněného bubeníka a konferenciérku v bílé říze tam jaksi nezbylo místo. Ale to nikterak nesnižuje jeho vysokou kvalitu! V porovnání s xeroxovanými listy na jiná obdobná představení tento zde vynikal!
„Dobrodružství Šeherezády a Sindibáda“ patřilo – vedle již zmíněného (a v Tanečním magazínu recenzovaného) „West Side Story“ – k tomu nejlepšímu, co se na pražské importované taneční scéně v letošním roce objevilo. Dík za to patří studiu PURE a Eglal.
Foto: Studio PURE
MICHAL STEIN
Taneční magazín