Již jednatřicáté letní olympijské hry doslova roztančily brazilské Rio de Janeiro. Ne tak od věci se tomuto jihoamerickému velkoměstu říká „město karnevalu“. Vždyť ne nadarmo tam již před osmačtyřiceti lety vyhrál velkolepý mezinárodní písňový festival československý Zlatý slavík Karel Gott s nezapomenutelným hitem (již zesnulého dua hitmakerů) Karla Svobody a Jiřího Štaidla „Lady Carneval“.
Ale zpět k právě proběhlé letošní letní olympiádě. Tak velkolepá nastudování samby, jako se protentokrát dostalo možnosti týmu choreografů na slavnostním zahájení olympiády i na jejím epilogu, snad neměl ještě nikdo na světě… Ohromný světelný park využívající nejmodernější techniky. Mamutí, mnohosložková a citlivá zvuková aparatura. Kostýmy efektní v detailu i na „kukátkový“ pohled. Podmanivá hudba. A především výborné, ba fantastické výkony tanečnic a tanečníků. A samozřejmě, i jedno z největších diváckých auditorií. Velký stadion narvaný k prasknutí. Co více si přát?
Vše má však svůj rub i líc. Většina vystupujících byla pečlivě a dlouhodobě vybírána. Strávili měsíce tvrdé dřiny a drilu. Za plat, za který by zde možná ani domácí herec „čtvrté kategorie“ neřekl na pódiu holou větu. „Nesu psaní.“ A to vše kvůli několika minutám pomíjivé slávy?
Ne, Brazílie je prostě sambě zemí zaslíbenou. Místní by pro ni nechali na pódiu či protentokrát na stadiónu duši! Je to něco tak prestižního, asi tak jako například u nás na Moravě jízda králů.
Výsledek drilu, potu i krve jste měli možnost sledovat v televizi. Ceremoniály patřily jistě k tomu nejlepšímu z letošní olympiády. Nebyly přehnaně patetické, vyumělkované a zejména – byla z nich cítit upřímnost a určitá spontánní živočišnost. To jsou věci, které nejdou nadrilovat. To v lidech prostě musí být…
Jak Brazilci a Brazilky potěšili sambou, tak v jiných oblastech to již notně pokulhávalo. Když jsem viděl snímky a videa zátoky, kde probíhaly veslařské soutěže, myslel jsem, že jde o Kubu. Tam je ona legendární „zátoka Sviní“. Tato brazilská zátoka byla zasviněna tak dokonale, že se tam dusili delfíni igelitovými pytlíky. Upřímně jsem litoval českou obhájkyni skifařského titulu veslařku Miroslavu Topinkovou-Knapkovou, která se v této doslova odpadní stoce při nehodě během tréninku nedobrovolně vykoupala!
Nedostavěná olympijská vesnice. Organizační lapsusy při řadě soutěží. Nebezpečné dopravní nehody ve velkém počtu. Jedna z nich stála, žel, život trenéra německých vodních slalomářů. Druhá možná zlatou medaili trénujícího obhájce titulu z Londýna, českého cyklistu Jaroslava Kulhavého?
Ale i přes všechny zádrhele, tragédie a nedokonalosti stály ty úvodní ceremoniálové samby z Ria určitě za to! Ať žije samba. Ta brazilská především.