Pražské Studio ALTA uvedlo v rámci svého předvánočního programu pod výmluvným názvem Much More Than Christmas derniéru úspěšného projektu skupiny ME-SA, Petera Šavela a Stana Dobáka: Much More Than Nothing.
Představení 19. prosince se neslo v krásném slavnostním duchu, kdy už před vstupem do sálu každý divák dostal panáka slivovice. Co už bylo méně slavnostní a více k tématu inscenace, byla postava tělocvikáře, oděná jak z osmdesátých let (i když nutno dodat, že je taková estetika oblékání tělocvikářů mnohdy k vidění dodnes), pod jehož taktovkou (s přísnými příkazy a upozorněními, jako že máme jít po dvojicích a v žádném případě nešlápnout tanečníkům na baletizol) jsme se dostali do divadla. Tam nás skupina sedmi tanečníků a tanečnic provedla obdobím normalizace a tradičních česko-slovenských sporů.
Uvedené téma se však neřešilo příliš historicky, natož s vážností. Celá věc byla pojatá naopak s nadsázkou a do důsledku vytěžila komiku, ukrytou v návycích, předávaných mladým za časů socialismu. Po úvodní přehlídce stereotypních cviků a kreací jsme byli svědky minimalistických i „nabušených“ tanečních scén, kdy byly krásně vyvedeny i známější fyzické divadelní principy. Například padání jednoho tanečníka na zem, kdy ostatní již leželi a bylo tak nutné, aby se někdo zvedl, padajícího zachránil a bezpečně na zem položil, načež sám začal padat – tento opakující se jev v doprovodu nahrávky če ské hymny z Pelíšků (Jiří Kodet ji hraje do zvuků přilétajících letadel Varšavské smlouvy) začal působit dojemně a kromě humoru se tak najednou objevila skutečná vlastenecká nostalgie.
Tanečníci však situaci znovu rozvířili, když se s využitím slova opřeli do vymezování identity: kdo je Čech, kdo Slovák a kdo Moravák, že by si Slováci v Česku neměli vyskakovat, nebo že to mají naopak těžké. Vše to neslo notnou dávku sebereflexe, protože část účastníků představení byli Slováci žijící v Česku.
A kromě očividných tanečních kvalit představení tak nelze než ocenit především jeho dramaturgickou stavbu, protože kontrasty komiky a nostalgie, reflexe česko-slovenského i obecně lidského hašteření byly úsměvné i hřejivé a před Vánoci přinesly krásný zážitek.
