Jaké pocity panovaly před finále? Zeptali jsme se ….
Lukáš Pavlásek
(Lukáš měl jen chvilku času, pospíchal na zkoušku)
Čekal byste na začátku, že se dostanete až do velkého finále?
„Ne, to jsem nečekal. Říkal jsem v žertu, že jsme nejlepší taneční pár všech dob a stalo se… humor předběhl realitu, humor se stal realitou, to je hezké a pro mě to znamená nejvíc, co se vůbec mohlo stát.“
Chtěl byste i to samotné vítězství?
„Ne, modlím se, abychom nevyhráli. Stal bych se prvním mučedníkem tance. Někteří lidé by mě už začali lynčovat.“
Získal jste za tu dobu závislost na tanci? Budete chodit pravidelně trénovat?
„No, až takhle, to asi ne. Pohyb mě baví, chodím cvičit, to určitě. Třeba budu teď pohyb vyhledávat ještě víc. Mě samotného překvapilo, že jsme ke konci nacvičili dvě choreografie během týdne. To jsem dříve nebyl schopný, zpočátku jsme dělali jeden tanec za měsíc. Dá se říci, že jsem mnohem uvolněnější, kdyby to takhle šlo dál, tak bych se asi opravdu tančit naučil. Beru to i tak jako velký pokrok – dvě choreografie za týden, jé. Také si mnohem víc pamatuji pohyby i kroky, sta čí mi je jednou ukázat a pamatuji si. I když to třeba neudělám dobře, ale pamatuji si je.
Nicméně, že bych se tanci věnoval pořád, to asi ne. Ale nulový vztah už k němu také nikdy mít nebudu. Já ten pokrok cítím a sám jsem překvapený.“
Mohl jste v tom shonu nakoupit vánoční dárky?
„Ne, to jsem nemohl, to nešlo. Všechno bude na poslední chvíli. Ale to je tak vždycky…“
Co byste si přál pod stromeček?
„Většinou knížky, čtu úplně všechno ze všech žánrů, ze všech oborů, dokonce i vědecké knížky.“
Děkujeme za rozhovor
