Jitka Šnajdrová
Soupeříte s humorem, vtipem a sympatiemi, což ztělesňuje Lukáš Pavlásek. To je těžké. Budete se snažit vložit do své poslední choreografie také nějaký humor a vtip, nebo budete pokračovat v tom, co děláte doposud?
„Vůbec nic vtipného nechystáme, my se na nic nepřipravujeme. Budeme celou dobu dělat to, co jsem dělali. Chceme odtančit tak, jak jsme tančili doposud. To znamená s radostí, tak, jak to jde. A nevkládat tam silou žádný humor. Vlastně si s Markem jdeme naposledy zatančit. Já jsem s Markem v takovém tanečním bezpečí, které už mě dlouhou dobu nepotká, to cítím.“
Toužíte po vítězství nebo to je úplně jedno?
„To je úplně jedno.“
Který tanec byl z Vašeho pohledu nejtěžší a který nejlehčí?
„Pro mě byla nejtěžší salsa a nejlehčí byl (snad v něčem) quick step.“
Jste si s Markem blízcí? Šlo by vůbec zatančit a vyjádřit emoce, kdybyste si nerozuměli, přeli se a nebyla mezi Vámi určitá harmonie?
„Já mám obrovské štěstí, opravdu jsme si sedli, to je asi hodně vidět. Tohle tvoří velkou část našeho úspěchu, navíc ještě máme podobnou energii i myšlení. Marek je opravdu klidný a na mě to působí tak, že se cítím šťastně. Mám v něm obrovskou jistotu, je příjemný jako chlap. Kdybych si s partnerem nesedla, tak- jsem herečka- já bych emoce asi nějak zahrála, ale nešlo by to tolik. Velkou roli sehrál fakt, že toto naše spojen&iac ute; vzniklo přirozeně a já jsem opravdu mohla těch pět měsíců prožít v klidu, hodně jsme se smáli, bylo mezi námi pochopení a citlivost. To byl bonus tohoto projektu pro mě, já jsem vlastně dostala absolutně všechno. To jsem si ani nesnila.“
Porota by ale poznala, kdyby emoce byly hrané, že?
„Poznala.“
Tatiana Drexler řekla, že jste především tanečnice, kdyby tu nebylo herectví. Cítíte touhu věnovat se tanci naplno? Nenapadlo Vás, že je to opravdu lepší než herectví?
„Ne, to mě ani nenapadlo, já si ponechám svůj obor, kde jsem si alespoň nějakým způsobem jistá. Je pravda, že bych se tanci chtěla věnovat aspoň trošku, někde vzadu v sobě to tak cítím. My s Markem budeme tančit ještě na nějakých plesech, to jsem moc ráda. Nechtěla bych z toho hned vypadnout, protože Stardance je opravdu velký projekt. Také jsem přemýšlela, že si možná zjistím nějaké kurzy, kde se tančí moderní tanec, abych se přece jen chodila pravidelně hýbat. Kombinace fyzického pohybu s hudbou během tréninků byla pro mě fantastická.“
Podařilo se Vám v tomto obrovském stresu sehnat dárky a napéct cukroví?
„Ne, rozhodně ne. Nemám nic. Cukroví dostanu, dárky u nás pořád nosí Ježíšek, takže já na to spoléhám …..“
Je vůbec reálné připravit Vánoce, když člověk tančí ve Stardance?
„Ne, není to možné.“
Co byste si přála od Ježíška?
„Přeji si posedět se svými blízkými, se svojí rodinou, budeme se poslouchat, budeme mít na sebe čas. Když dostanu nějakou knížku, tak budu potěšená. A moji blízcí vědí, co mi udělá radost.“
Šla byste znovu soutěžit do Stardance, i přesto, že během soutěže není na nic jiného čas?
„Asi ano. Mě to strašně bavilo.“
