Výzvou letošního ročníku festivalu KoresponDance byly jednoznačně tropické teploty, které v druhém červencovém týdnu zasáhly celé Česko. I přesto přilákal festival současného tance i pohybového divadla na 1900 diváků, kteří v průběhu několika festivalových dnů navštívili představení nejen na Zámku Žďár, ale i na dalších festivalových místech, jakými byli unikátní Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, rekreační areál Pilák či skate park u Zimního stadionu. S největším diváckým ohlasem se setkalo bezesporu spektakulární představení francouzské skupiny Beau Geste L.U.MEN, které ohromilo přibližně 500 lidí v amfiteátru rekreačního centra Pilák. Nabitým víkendem ale kultura ze Zámku Žďár nezmizela; festival pokračoval i 7. a 8. července zcela vyprodanými představeními Obludárium Divadla bratří Formanů. Festival se před svým zahájením ve Žďáru nad Sázavou představil 28.
a 29.6. i v Praze dvěma představeními T Jordi Galího, a to ve spolupráci s Národní galerií v Praze v rámci Pražského quadriennale.
—
I v letošním roce se hlavní místo festivalu na Zámku Žďár stal příjemnou zastávkou pro návštěvníky z přilehlého okolí i vzdálenějších měst. I letos se pozvaní umělci stali součástí stále se rozrůstající festivalové rodiny a během svých pobytů si mohli naplno vychutnat krásy Žďáru i jeho okolí. Festival KoresponDance oslavil třetí narozeniny (ve skutečnosti už šesté, pokud budeme počítat i jeho pražské předchůdce) a nadělil si několikadenní oslavu, na níž byli zváni všichni bez ohledu na věk. Program festivalu byl přizpůsoben i těm nejmladším návštěvníkům, kteří se do něj mohli zapojit skrze festivalem organizovaný příměstský tábor, přičemž jeho výsledky dojaly a ohromily pyšné rodiče i náhodné kolemjdoucí během sobotního odpoledne.
Ještě v pátek se v parnu třetího nádvoří představila švýcarská choreografka Nathalie Tacchella se svým dílem Forces 1+ zpracovávající neotřelým způsobem notoricky známý mýtus o Sisifovi. Do jejího představení se statečně a na výbornou zapojilo i několik neprofesionálních tanečníků, kteří vystoupili v synergii se sólem enigmatické performerky Amini Amici.
Sobota patřila jak prezentaci výsledků již zmíněného příměstského tábora, tak i vzdělávacího projektu Kreativní vzdělávání do škol, do něhož se zapojila jedna třída místní základní školy. Čtvrté nádvoří ožilo novým projektem Bach 15 světoznámé francouzské choreografky Béatrice Massin a také originální žebříkovou performance Abscisse španělsko-francouzského choreografa Jordi Galího. Budova konventu se přeměnila v divadelní scénu klasického ražení a stala se dočasným domovem dvěma výjimečným představením – Sticker Halky Třešňákové a Jana Bárty o úskalích dlouhodobého soužití dvou lidí a Objekty výskumu slovenské choreografky Petry Fornayové, která koncem srpna 2015 uskuteční na Zámku Žďár i rezideční pobyt pro vývoj svého nového projektu.
Festivaloví matadoři Jean Gaudin a Sébastien Fournier opanovali, rozehráli a také rozesmáli navštěvníky unikátního kostela na Zelené Hoře díky svému novému projektu Jean Sebastien². Nejvíce očekávaná však byla představení Obludária Divadla bratří Formanů. Jelikož cestují po celém světě, navštíví Českou republiku jednou do roka a letos se festivalu KoresponDance podařilo je získat do svého programu. Za vydatné pomoci sboru místních dobrovolných hasičů se každé odpoledne chladilo jejich speciální šapitó, které pojmulo pouze 130 diváků. Obludárium bylo show každým coulem.
Letošní tropická vedra byla pro festival skutečnou výzvou. Podařený site-specific projekt TraffiC realizovaný na místě lokálního skate parku moc příležitostí schovat se do stínu nenabízel, ale i přesto se na každé představení sešlo přibližně padesát přihlížejících, kteří mohli obdivovat, s jakou vervou se mladí herci do tohoto projektu na pomezí nového cirkusu a klasické klaunérie pustili.
Výběrová dramaturgie festivalu KoresponDance i letos nabídla pestrý a přístupný program pro celou rodinu. Program nabídl premiéry tří nových projektů, které vznikly speciálně pro tento festival. Festival navštívili nejen obyvatelé regionu Vysočina, Prahy, Brna, Pardubic a jiných velkých měst České republiky, ale také ze zahraničí. Zámek Žďár na několik dní ožil tancem a stal se kulturním centrem se silným geniem loci, kde se umění, příroda a každodenní život nenásilně propojovali. To je ostatně i filozofií celého festivalu, který si pro ten další rok přeje hlavně neusnout na vavřínech.