Během festivalu 21. České taneční platformy s názvem „Posouvání hranic“ diváci zhlédli dílo Jana Boháče „Animal Exitus“.
Už samotný příchod ke scéně je působivý. Strom a pod ním dvě choulící se nahé postavy. Co je to za strom? Strom života?
Jan Boháč, český režisér a dramaturg, který se představil ve více než 11 evropských zemích, v USA i v Africe, oceněný mnoha prestižními cenami, ztvárňuje ve svém odvážném díle „Animal Exitus“ své představy a pocity, které se vrývají do naší duše už s příchodem na svět, už s prvním nadechnutím. Jan Boháč zpracovává téma narození, což samo o sobě může představovat dosti traumatický soubor pocitů, pokud neprobíhá vše naprosto ideálně a tento ideál zažíváme jen výjimečně, pokud vůbec.
Šok, hněv, smlouvání, deprese, smíření, odevzdanost. Takto se člověk vyrovnává s traumaty. Člověk na počátku a na konci své cesty nezná racionální myšlení. Pouze pud. A pocity.
Narození a s ním spojené oddělení od jednoty může být hlubokou ránou, možná ani sami nevíme a netušíme, jak hluboko v nás zůstává zakořeněný tento pocit šoku, zloby a snad i zoufalství.
Člověk celoživotně hledá spojení s jednotou, touží být znovu s někým propojený. Pokoušíme se nalézt tuto blaženost s partnerem, s milencem či milenkou, sníme o romantickém splynutí duší i těl. Ony zázračné okamžiky, kdy už už máme náš vytoužený sen na dosah, vyprchají velmi rychle a my jsme zoufalí a hedáme znovu a znovu. Nalezení ideálu a jednoty se nám v životě už většinou nikdy nezdaří. Pocitu jednoty a splynutí s jednotou se nám nedostává. Jsme zmatení a máme zlost. Nenacházíme. Zůstáváme sami a frustrovaní.
Možná by bylo řešením, obrátit se sám k sobě, k svojí duši , prožívat si svůj život jen za sebe, netoužit po splynutí a být sám. Jednoduché. Ale kdo by neznal sny o věčné lásce a kdo by se jí chtěl kdy vzdát?
Představení „Animal exitus“ doprovází mluvené slovo, které nám vysvětluje, jaké pocity autor asi právě prožívá a co se uvnitř autorovy duše odehrává. Divák je ale také vyzván sluchátka odložit a volně se procházet sálem během představení. Toto netradiční pojetí představení je zajímavé, ale původní myšlenka díla by se tak bohužel mohla mnohým z nás zcela vytratit.
Dílo Jana Boháče „Animal Exitus“ sklízí velký úspěch, sál je tak plný, že musely být přidány židle.