Ztráta paměti

Představení   „Collective Loss of Memory“  patří bezpochyby k těm, které zanechají v divákovi hluboký dojem. Ačkoliv násilí je tolikrát denně zmiňováno, stává se natolik  běžnou součástí každodenního života, až ho vlastně už ani nevnímáme,  přece jen ještě s námi může otřást a to je snad dobře. Podle samotných tvůrců představení, v některých zemích  lidé po zhlédnutí videa  (podle kterého bylo představení zpracováno) byli spíše dobře pobaveni, jinde zase ledově klidní.  Lidé v ČR patří zatím stále k těm citlivějším a soucitnějším, proto obrázky brutálního napadení mladíka, který byl zbit partou chlapců a nakonec zůstal ležet, aniž by si ho kdokoliv všiml, vnímali s husí kůží.

V představení sledujeme skupinku mladíků, kteří se baví obvyklým způsobem, tak jak to chlapci v mladistvém věku dělají, zkrátka se perou. Proč taky ne? Mají dostatek volného času, neví, jak pozitivně ho využít, tak což takhle vybít svou agresivitu na kamarádovi?  Někdo je útočnější, někdo méně. V partě se vždy najde někdo, kdo dovede obratně ovládat ostatní a stává  se vůdcem.   Náš hrdina chodí v oranžové barvě, což je nápadná barva, vyzařující sílu a  energii. Síla přitahuje a vzbuzuje respekt. Tento mladík je potetovaný, snad i něco tuší o energii jin a jang, ale vůbec ji neumí používat a nemůže být ani řeči o tom, že by ji využíval pozitivně.

Je zajímavé sledovat, jak s lidmi život točí. Kdo je silný a kdo je slabý?  Tento vůdce party  při jedné z potyček prohrává a klečí, možná, že je vlastně z party ten nejslabší. Naopak na první pohled slabý chlapec, snad i jemný a  nenápadný,  opakovaně útočí na svého kamaráda.  A jak je z historie dokázané, všechno se nám nějakým způsobem vrací. Proč se tedy nepoučíme včas?  Právě tento nenápadný mladík, uvnitř ale plný násilí, je nakonec napaden při pouliční potyčce, možná i umírá. Ptáme se proč?

Během představení je také okamžik, kdy chlapci svorně cvičí. Ve skupině se totiž skryje ledacos, jednotlivec  není nápadný, nemá vlastní tvář,  zaniká také odpovědnost za vlastní činy. Pokud je skupina vedená inteligentním a tvůrčím jedincem, je samozřejmě výsledek pozitivní.  V opačném případě je lepší důsledky nedomýšlet. Dostatek volného času a svobody, které nám nadělila tato doba, vede opravdu často k tomu, že party provokují a  vybírají  si své oběti i za bílého dne. Škoda, že tolik síly a energie není směrováno k něčemu tvůrčímu a přínosnému.

Divák také může přemýšlet o významu slov, která ale možná vysvětlují vše.  Možná vysvětlují, proč se nikdy nepoučíme, proč mezi námi pravděpodobně stále  budou  vrazi.

„Člověk je mocný  jako bůh, když někoho přemůže a vezme mu  život. Člověk se najednou cítí tak silný, tak silný, tak svobodný. Ten pocit síly, svobody a  volnosti v něm vyvolává dojem, že se ocitl v ráji. Je tak lákavé tento pocit prožívat znovu a znovu.“

Taneční pohyby pětice mladých interpretů  hraničící s akrobacií   dodávají příběhu náboj a jiskru.  „Collective Loss of Memory“ je představení, které nabízí divákovi skutečně hluboké postřehy a  nutí ho přemýšlet o podstatě našich povah. Jeho tvůrci se nesnaží ani přizpůsobit vkusu diváka,  ani šokovat, ani být líbiví. Bravo.