1. Jaký byl pro Vás letošní rok? Obvykle jsem Vás zastihla v divadle, nebo
mezi natáčením….
„Letošní rok byl opravdu hodně náročný… měl jsem tři premiéry, záskok,
něco se křížilo navzájem, do toho jsem účinkoval asi ve dvaceti
představeních v pěti divadlech měsíčně. Natáčení bylo letos méně, ale
zato bylo hodně divadelní práce. V květnu a červnu jsem měl točit asi pět
věcí, ale nakonec bylo vše jinak. V divadle Komedie proběhla premiéra
„Ježíškova armáda,“ a ta dopadla dobře.“
2. Jste úspěšný, ale pracujete i jako barman. Proč?
„Protože mě to baví. Dělám třeba čtyři až šest směn za měsíc, někdy jdu do
baru i po představení. Je to trošku nějaký přivýdělek, ale zároveň je to
úplně jiný druh práce, potkáváte zcela jiný typ lidí a i pro divadlo je
to dobré. Dělat barmana nebo číšníka, v tom je rozdíl. Práce číšníka by mě opravdu nebavila, všechno bych rozlil. Pracuji v show barech,
vždy je tam vymyšlený i nějaký program, aby to bylo zajímavé, např.
čertovská párty. Je tam legrace a baví mě kontakt s lidmi.“
3. Odmítáte role v seriálech, které se Vám nezdají kvalitní. Pomáhá Vám to
získávat lepší role? Myslíte, že by se točili hodnotnější filmy, kdyby
všichni herci odmítali hrát v nekonečných seriálech?
„Nejde o to, jestli mi to pomáhá, ale mě by to nebavilo. I když pro spoustu
lidí nekonečný seriál znamená dobře placenou práci, natočí pár hodin a mají
řádově vyšší peníze, než kdyby hráli jen v divadle. Já ale vždy tvrdím,
pokud truhlář udělá špatně židli, tak ji nikdo nekoupí. Zatímco v umění,
které je nepočitatelné, je to tak: špatně zazpíváte, pozná se to,
ale pokud špatně hrajete, protože např. dostáváte pozdě scénáře, nemáte
na to čas atd., tak se to moc neřeší. A zároveň takové filmy upravují vkus
lidí. Pokud jim dlouho budete předkládat jednoduchý druh seriálu, tak jim
nezbyde nic jiného než to, aby se jim to líbilo. V případě, že jim budete
chtít předložit něco kvalitnějšího, tak se jim to nebude líbit. Neuvidí tam
své oblíbené tváře, nemá to spád atd. Možná v jiných oborech se může
něco takového dít, ale ne v herectví. Já si stojím za tím, že raději budu
dělat v baru, než točit nekonečné seriály, kde se nic neděje, přiznaně se
to ví a stále se natáčí.
Je pravda, že herec řeší stále otázku, jestli je jedno v čem hraje, nebo
ne.
Dnešní mladí lidé žijí v době, kdy se točily tyto nekonečné seriály a berou
je jako normu. Ještě před pár lety by se lidé třeba těmto seriálům vysmáli,
ale dnes je to běžná norma, která diváky baví. Mně to připadá smutné.“
4. Hrál byste nahý?
„No, pokud ta nahota není nezbytně nutná, tak nemusí být. Ale někdy je to
nutné. Předstírat, že nemám trenky a mám je, je hloupé. Někdo říká, že
choulostivé scény by nezvládnul. Ale tím, že se vše natáčí dvakrát nebo
třikrát, mozek si zvykne a bere to jako mytí nádobí.“
„Upřímně, spíše se mi líbí ženy v plavkách, než nahé. Zůstává tam určité
tajemství.“
5. Před nějakým časem oběhnul svět takový malý skandál, když herci v
Londýnském divadle vystupovali úplně nazí. Účinkoval byste v takovém
představení?
„To asi ne. Potřebuji tam mít ten důvod být nahý.
Když na konci „Testosteronu“ukážeme všichni holé zadky, tak je to sranda,
ale kdybychom se ukázali zepředu, tak by to asi bylo zvláštní.“
To určitě, určitě …
6. A co fotky? Fotil byste se nahý?
„Jde o to, na co ta fotka je. Seděl jsem téměř nahý na plakátu, ale
kdybych měl opravdu být nahý, tak bych se asi bránil.“
7. Ve filmu „Veni, vidi, vici“ jste hrál nafoukaného frajírka, všeho
schopného, jindy zase hrajete takové téměř, řekněmě, nesvéprávné osoby.
Vybíráte si tyto role?
„Já si je nevybírám.Asi kvůli mojí fyziognomii nehraji úplně ty běžné postavy, občas jsou to „záporáčci“, ale hrál jsem i „normální“ postavy.“
8. Pokud odmítáte telenovely, pak se k Vám možná tyhle záhadné postavy samy
přibližují, ne?
„No, to by bylo možné.“
9. Jaký jste doopravdy?
Máte v sobě více toho „nafoukaného frajírka“ nebo jste spíše „ten hodný a
ušlápnutý“, anebo ani jedno z toho a jste třeba mimořádně romatický?
„Oproti mojí ženě jsem daleko romantičtější.Mně vadí, když není stejný metr na lidi, vadí mi nespravedlnost, to se vždycky ozývám. V případě, že je problém, tak se o n ěm mluví, to je mé kredo. Věci se mají řešit. Je určitá diplomacie, to není pokrytectví ani
zbabělost, jednoduše je to určitý druh jednání, ale když to jde, tak říkám
věci tak, jak jsou. A právě to mnohdy vypadá arogantně nebo frajírkovsky.
Je to tak vždy, když se chcete dobrat nějakého rozklíčování problému, nebo
nějakého konce.“
10. A jste až takový frajer jako Vaše postava ve filmu „Veni, vidi, vici“?
„Ne, to nejsem. Navíc má postava byla až zbytečně arogantní, to byl spíš
filmový projekt, až pohádkový.“
11. Vy máte ale i další talent. Hrajete na klavír a zpíval jste s Jitkou Zelenkovou v pořadu „Duety České televize“…
„Hrál jsem asi 8 roků na klavír, pak jsem pokračoval v kapelce, teď děláme
s Honzou Štěpánkem a s Honzou Zadražilem takovou improvizaci po představení
„Testosteron“. Chtěli bychom tyto vystoupení zkvalitnit, koncert po
koncertu je lepší, chtěli bychom mít i zkoušku.
A pokud jde o „Duety České televize“ s Jitkou Zelenkovou, byla s ní sranda,
ona je takový čertík. Já jsem jí říkal „babičko“, ona mně „ty kluku jeden“.
Kdysi jsem zpěv studoval na JAMU, bylo pro mě docela dobré se k tomu vrátit, popovídat si o harmoniích, intonacích,bylo to obrozující.“
12. Není tedy zpěv Vaše příští cesta?
„Ze zpěvu jsem nervózní, raději bych bral ten klavír. Když vypadne text v
písničce – to je má noční můra. Je to také hrozná zodpovědnost, pořád jsme museli chodit na zkoušky, člověk si musí odpustit nějaké to pivo, hlídat si hlas, se zpěvem je to komplikovanější.
Je to obor, který mi není úplně blízký, takže jsem se na to musel více
soustředit, ale spolupráce s Jitkou byla „boží“. Najednou zjistíte, že
zpívat swing je úplné peklo, nikdy jsem si nemyslel, že je to tak těžké.
Zajímavá zkušenost to ale byla.“
13. Dovedl byste si představit sám sebe, že byste byl tanečníkem?
„Studoval jsem muzikál, tam byla spousta tanců, měli jsme tam jazz dance,
modernu, klasiku. Když ale s tímto začínáte kolem dvaceti let, tak je to
úplně nový druh věci, nebylo mi to blízké.“
14. Když jste zjistil, že budete mít hodiny tance, měl jste z toho radost
aspoň ten první moment?
„Měl jsem radost, že bude pohyb. Ale zjistil jsem hned první hodinu, že to
vlastně není moje doména, nicméně mě ten muzikál celý moc nebavil. Očekával
jsem, že tam bude hodně herectví, ale místo toho bylo hodně pohybu a
sborový nebo sólový zpěv, herectví bylo málo a zdálo se mi to takové
prapodivné. Na hodinách tance bylo dobré to, když jich bylo tolik, že i
člověk, který by byl úplné poleno, si přece jen něco pamatuje, tedy jeho
tělo, když při činohře dojde na nějakou choreografii, je to výhoda. Máte
nějaké dispozice k tanci. Jste zkrátka napřed oproti tomu, kdo se s pohybem
nesetkal. Pohyb na jevišti mi nedělá problém, ale nikdy bych asi nebyl
sólový tanečník.
V divadle je to docela dobré, když Vás někdo donutí dělat vůbec nějaký
pohyb. Máte jednoduše aktivní pohyb, protože na jiný aktivní pohyb nemáte
vůbec čas.“
15. Vypadáte sportovně, opravdu nemáte žádný pohyb?
„Já jsem dělal deset roků judo. Tenkrát se mně tam asi splašilo spalování,
mám svých 67 kg už asi 15 let. Měli jsme danou váhu 53 kg, když jsem měl 55
kg, na tréninku jsem vypotil dvě kila, a hned jsem byl v nižší váze. Judo
bylo dobré, nemlátili jsme se, ale trénink znamenal kliky, sklapovačky,
roztahování šlach, zkrátka byla to dobrá pohybová průprava.“
16. Takže kdyby Vás v noci někdo přepadl, tak byste se ubránil?
„No, to právě ne. To bych musel judo dělat poctivě až do dneška a třikrát
týdně, abych měl reflex. Na judo si vzpomenu, když nemůžu večer spát, vidím, jak
bych bil pět lidí, ale tak to není.“
17. Už byste se k judu nevrátil?
„Kdyby na to byl čas, tak bych se vrátil. Ale nedovedu si moc představit,
jak bych teď přišel z ničeho nic do klubu, který neznám a tréninky nemají
návaznost, s otázkou „Mohu tady někde v rohu sebou mlátit?“
18. Takže byste tíhnul spíše ke sportu než k tanci, tuším
„Z těchto dvou aktivit vyhrává stoprocentně sport.“
19. A co Stardance? Bral byste?
„A to bych šel. Já to vždy beru jako výzvu. Není to jen tanec. U těch
soutěží je strašně důležitá věc, že v ateliéru České televize se na Vás dívá
dvě stě lidí a do toho se na Vás dívá ještě milion lidí u obrazovek, takže
ta tréma je brutální. Jedna věc je naučit se dobře choreografii a druhá
věc je ta obrovská tréma, že člověk bude trapný. Např. zpěv, toho já jsem
se bál jak čert kříže. Ale později jsem dělal muzikál a nebál jsem se
zpívat, protože jsem byl tak omlácený z televize, zkrátka mi to tam pomohlo.
Takže do Stardance bych určitě šel.“
20. Ale účastníci sami říkají, že je to strašná dřina a stres. A do toho
byste se pustil. Vy jste trošku kaskadér, ne?
„Hm, jsem. Věkem se to umírňuje, ale jdu do všeho.“
Jaromír Nosek riskuje rád
21. Vidím tady před Vámi Vaši přilbu na motorku , máte tedy rád rychlou
jízdu?
„Mám. Ale nedělám to, pořád mi chodily pokuty.“
22. Přejděme ale k jinému druhu riskování 🙂 Vy jste si vybral ženu z
nehereckého prostředí, ona je servírka, že? Potkali jste se při práci v
baru?
„Ne, v baru to nebylo, potkali jsme se po představení. Ona dělá v
gastronomii, je dobré, že není herečka. Navíc se můžeme bavit o práci,
protože já jako barman tomuto typu práce trochu rozumím, takže je mi s mojí
ženou fajn.“
23. Jak snáší žena z nehereckého prostředí Vaše fanynky? Vydrží Vám
manželství?
„Já to moc nereším. Ona je můj „kámoš“, je mi s ní dobře, navíc je to moje
žena. Možná je to nějaká obecně platná pravda u herců, že dýchánky po
představení dělají své, ale to je člověk od člověka, já sám tento problém
nemám.“
24. Brali jste se po krátké známosti. Věříte na lásku na první pohled?
„Já nevím. Tyto metafyzické otázky jako „osudová láska, láska na první
pohled“ – přál bych si, aby to tak bylo. Jsme spolu přes tři roky a drží
to, tak snad to bude dobré. Poslouchám sice tisíce příběhů a vět typu
„Počkej, až spolu budete deset, patnáct let Ale myslím si, že sem tam
nějaká krizička je normální. Když vidím jiné příběhy, snažím se vyvarovat se
chyb a věřím, že náš vztah bude dobrý.“
25. Plánujete už přírůstek do rodiny?
„Už se nám smějí všichni naši kamarádi, kteří dávno mají děti nebo je
čekají. My vždy říkáme „za rok“, ale teď jsme o tom opravdu zcela vážně
mluvili, takže třeba za rok a půl…. by to už mohlo být 🙂 “
26. Chtěl byste hodně dětí?
„Dvě, snad tři.“
27. Léto právě nenávratně mizí, jaké léto by bylo pro Vás ideální?
Adrenalinová dovolená, jízda na koni nebo lenošení na pláži?
„Ležení v žádném případě ne. Já rád cestuji, byl jsem už různě po světě a
teď se nám s paní zalíbilo v Indonésii, tam určitě znovu chceme jet. A
ještě jsem měl sen spojit cestu na Borneo a odtud na Bali. Nebo vlakem z
Číny do Tibetu, je to nejvýše položená železnice, vidíte odtud všechny ty
krásné scenérie.
Při cestování najdete adrenalin vždy. Jezdit na skútru vlevo je jedna věc,
když chcete surfovat, jsou všude šutry, musíte počítat s tím, že párkrát
zahučíte do vody, v teplé vodě se zranění nehojí. Největší frajeři si
zalepí nohu sekundovým lepidlem a jdou do toho znovu. To já nedělám.“
28. Šplhal byste na sopku Bromo?
„Ano, to by mohlo být. Ale je rozdíl jít na sopku na Srí Lance, dole je
třicet stupňů a nahoře si kupujete šálu, kdežto na Bromo jdete stále ve
třiceti stupních, takže to je hotové peklo.“
29. Adrenalin by to tedy byl … A co kdyby celé léto pršelo?
„Tak bych si konečně udělal pořádek ve fotkách v počítači. Mám strach, že to
budu moct udělat až v 70-ti letech. Je to hrozná lidská vlastnost, všechno
hromadit.
Můj táta mi říkal: „Když dva měsíce na něco nesahneš, tak to vyhoď.“ Dělám
to a přesně za dva dny tu věc potřebuji.“
Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková