Jméno Dagmar Čárová slyšíme v televizi velmi často poté, co zazní slovo dabing. Tato skvělá herečka a dabérka propůjčila svůj hlas např. Sandře Bullock, Jodie Foster či Emmě Thompson.
Vystupuje v divadle, její nejoblíbenější hra je „Tančírna“ a právě dotočila filmový seriál „Policie Modrava“.
1. Co Vás baví víc, dabovat nebo hrát divadlo?
„To jsou dvě neslučitelné disciplíny, které se ale doplňují. Je určitě vhodné mít divadelní zázemí, ve většině případů je to znát. Když si herec projde divadlem a vše si ochutná sám na vlastní kůži, v dabingu se to zúročí, pak je dabing kvalitní.“
2. Musíte měnit hlas během dabování? Která postava byla nejtěžší a v čem spočívá obtížnost dabingu?
„Záleží na temporytmu a žánru. Největší oříšek pro mě anebo spíše „hozená rukavice“ byla Emma Thompson ve filmu „Chůva“. V tomto filmu jsou zlobivé děti a jejich otec si pro ně najde na inzerát chůvu. Přijde doslova čarodějnice, dokonce tak i vypadá. Postupně se ale tato zlá osoba mění a mění se i ty děti. Až je nakonec milá a hodná a stává se jejich maminkou. Emma Thompson tyto své povahové rysy vyjadřovala i mluvou.
Bylo těžké přizpůsobit se její mluvě, protože měla od maskérů deformovanou pusu. Emma měla vycpané velké tváře, což samo o sobě deformuje mluvu. Takže my jsme zkoumali, jak to udělat, aby moje řeč byla podobná a hlasově odpovídala výkonu Emmy. Navíc Emma je dˇábelsky dobrá herečka. Tak jsem se zakousla do tužky, a mluvila jsem přes tužku. Zkoušeli jsme, jestli se to podobá tomu, co Emma říká a nakonec to dopadlo dost dobře. Lidé si mysleli, že ji daboval ze začátku někdo jiný, než jsem začala mluvit mým hlasem.“
To jsou tedy úskalí. Něco takového divák ani netuší…
3. Posuzujete nějak sama sebe, když později posloucháte film? Máte svůj hlas ráda?
„Na dobrý film se ráda podívám, protože ho většinou nevidím celý, když ho vytváříme. Obvykle svou práci nijak neposuzuji. Pokud je tam nějaká těžká scéna, která nám „dala zabrat“, tak se ráda podívám, jak to vyšlo v celku. Člověk je ve studiu sám a postupně se přidávají kolegové, nakonec se dabing míchá. Tak na to bývám někdy zvědavá. Na telenovely se nedívám, to je pro mě takový spotřební materiál. Na druhou stranu, svého diváka mají také, tak proč je nedělat?“
4. Vy umíte hodně cizích jazyků. Pomáhá tato znalost v dabingu? Je důležité znát cízí jazyk?
„Asi to není důležité. V dabingu existuje mnoho odvětví, někde se jazyky využijí a jinde ne. Někdo překládá, někdo text upraví a herec text reprodukuje. Dobrá úprava se musí krýt s „klapancemi“, lipsingem, na samohlásku nesmí být něco jiného. Např. v němčině se dává sloveso na poslední místo, takže není možné si říct „Aha, teď bylo podstatné jméno, tak já je tam dám také!“ V němčině to vůbec takhle „nefunguje“, celá věta by byla špatně. Znalost jazyka je možná výhoda v dokumentech, ty nejsou synchronní, tam je dobré se aspoň orientovat v cizím jazyce.“
5. Kolik umíte cizích jazyků?
„Umět, to je příliš silné slovo, to nechávám jiným. Já se spíše orientuji tak ve 4 až 5ti jazycích.“
6. Je velký zájem o dabing ze strany mladých lidí? Nebo je to spíše tak, že každý chce být herec a občas dabovat?
„Já myslím, že je velký zájem o dabing. Ale mladí lidé jsou přesvědčeni, že dabing znamená rychlou cestu k velkým penězům. A to je veliký, ale obrovský omyl. Tato práce vyžaduje velikou pokoru, to je na prvním místě a také hodně proto udělat. Když si na ulici řeknete, že je přece tak jednoduché klapat na ten obraz a můžete to jít hned dělat, zjistíte, že úplný opak je pravdou.
Ale zájem o tuto práci je. Při dabingu lidé přijdou k zajímavým filmům, k premiérovým filmům.“
7. Co by měl člověk umět, když chce být dobrý dabér? Zdá se to snadné….
„Dnešní doba je doba zrychlená, je tudíž zrychlená i v dabingu. Dříve se dabing dělal pomalu, na práci bylo dost času, teď je vše tisíckrát rychlejší.
Starší kolegové, zvyklí dělat dabing, ho teď odmítají, nestojí jim to za ty nervy a soustředění. Ale klobouk dolů před tím, kdo si to přizná. Je pravda, že schopnost maximálního soustředění je „alfa omega“ této práce. Musíte číst i sledovat obrazovku několik hodin bez přestávky, někdy to není ani přeložené, jsou to „nervy“. Musíte občas i improvizovat. A je také pravda, že spousta lidí nechce brát začátečníky, protože to zdržuje a času je strašně málo.“
8. Dabujete společně s Petrem Olivou, Vaším partnerem. Oba jste na jednom pracovišti. Nekazí to Váš vztah?
„Ne, každý to má tak, jak si to zařídí. Pomáháme si vzájemně.“
9. Váš vztah s Petrem Olivou je záviděníhodný už mnoho let. Jaký máte recept na šťastné soužití?
„Nic není zadarmo, nic není z nebe. Je důležitá vzájemná tolerance, pokora jeden k druhému i k práci, k vnímání světa.“
s Petrem Olivou, hra „Ve stejný čas za rok zas“
10. Baví Vás také natáčení filmů?
„Právě jsem dokončila filmový seriál „Policie Modrava“, těšilo mě to. Toto tradiční natáčení, které dnes v naší zrychlené době už neexistuje.
U této filmové práce všechno zapadalo do sebe, režisér byl bezvadný, tak jsem si říkala: „To je fajn, to je moc prima, že dělám tuhle profesi.
Dnes je zvykem na jedno „klapnutí“ točit 3 listy scénáře. Někdy chybí i režisér, člověka takové natáčení netěší.“
11. Herectví je tvořivé. Dovedete si sebe představit, že děláte jednotvárnou a nudnou práci?
„Svoboda duše a tvořivost, to miluji na hereckém povolání. Ale jednotvárnou práci si dovedu představit, to určitě ano, kdyby přišly zlé časy, tak ano.“
12. Jaké výhody a nevýhody oproti angažmá zažíváte teď, když jste na „volné noze“?
„Je to lepší v tom, že si organizuji práci sama, když se mi to hodí, můžu cestovat atd.
Nevýhoda je nejistota. Nevíte, kdo kdy zavolá, jestli vůbec zaplatíte složenky. Angažmá znamená, že máte peníze, ale není čas. Jsem velmi ráda, že můžu hostovat v divadle R.B.“
ze hry „Vějíř Lady Windermeerové“ – v titulní roli
13. Co pro Vás znamená tanec?
„Tanec je pro mě osvobozující, mám ráda pohyb. Dělala jsem gymnastiku a akrobacii. Na představení „Tančírna“ jsme se důkladně připravovali a nacvičovali tanec.
„Tančírna“ byla jiná na Slovensku, v Budapešti, pokaždé je toto představení jiné. V Maďarsku po skončení představení diváci aplaudovali, vstávali, chtěli tančit s herci.
„Šéfová“ divadla R.B. a současně autorka scénáře Hanka Gregorová se snažila dívat na české dějiny s nadhledem, aby divák neodcházel ubitý, že jsme naši minulost promarnili. Pro Čechy je typická závist, málokdo by přiznal, že jsme malinko přízemnější… Ale určitý nadhled se Čechům líbil. I na Slovensku naši „Tančírnu“ ocenili, bylo mi najednou líto, že jsme se odtrhli od Slováků.
Je milé, že existuje fanklub mladých lidí, kteří chodí často do divadla právě na „Tančírnu“. Také tu byli žáci gymnázia, kteří šli do divadla povinně, byli jsme připraveni na jakékoliv reakce, ale studenti seděli jak přikovaní. “Tančírna“ má lidem co říct.“
14. Báječně vypadáte. Dodržujete zdravou životosprávu?
„Ne úplně doslova, ale dodržuji. Pohyb musím mít. Mám dva psy, běhám s nimi venku. Pro představení potřebujete fyzičku, mám osvědčené cviky, které cvičím každý den. Pokud si je zacvičím, jsem spokojená.“
foto – rodinný archiv
15. Které země Vás nejvíce okouzlily? A kam byste ráda jela?
„Miluji Francii, to asi každý, kdo tam strávil pár dní. Oslovila mě svou tolerancí, uměním, přátelstvím, krásnou přírodou, drsnou i romantickou. Ale všude je něco. Celý svět bych projela, já bych mohla cestovat pořád. Jsem ráda ve styku s lidmi.
Kam bych chtěla jet? Chtěla bych pobýt v Austrálii.“
16. Konverzujete s místními?
„Určitě. Nastuduji si základní fráze, všichni kolem mě také a konverzujeme.“
17. Rozumíte domorodcům, když Vám odpoví?
„To se vždycky dá, to lidské se dá sdělit docela snadno.
Když má člověk chuť a vůli, to se vždycky projeví.“
18. Jaké máte koníčky?
„Lyžování, tenis, plavání, potápění, vášnivě čtu. Ve Francii jsem si všimla, že lidé čtou velké knihy, dokonce i v metru. Tahají je s sebou všude. Kniha má jednoduše svoji vůni, není to žádná technika. Uznávám navigaci, ale mapy jsou mapy.“
19. Máte ráda adrenalinové sporty?
„Dříve ano, ale od té doby, co je syn záchranář, už ne. Člověk by si měl vážit života.“
foto – rodinný archiv
20. Nechtěla jste někdy být profesionální tanečnice, třeba jen na chvilku?
„Tanec jsem vždy měla ráda, ale cítila jsem, že je to součást herectví. Nikdy mě ani nenapadlo být tanečnicí. Věděla jsem, že na profesionální kariéru nemám.“
foto – rodinný archiv
21. Chcete stále hrát nebo se už těšíte na důchod?
„Ideální je zůstat duševně i fyzicky svěží do vysokého věku. Dnes byste lidem, kterým je 50-60 let, řekla o dvacet let méně. Samozřejmě, že kondička jde rychle dolů, když přijde nemoc.
Herec nechce ztratit kontakt s lidmi. Herec se bojí, že přijde důchod.“
Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková