Nejvíce fascinující celebrita číny je snad jediná tanečnice současnosti, která je také schopná vyhodit do povětří most- bývala totiž muž, navíc armádní důstojník.
Jin Xing
Foto: Dirk Bleicker
Cokoliv dělám, to si vybírám, bez ohledu na to, jak je to těžké, nebo jaké je riziko selhání. Jin Xing je plná energie, interview je únavné, její empatie zaplňuje stránky notebooku do několika minut. Být v její kůži musí být skutečně vyčerpávající.
Její hvězdá role na divadelních prknech skončila, ale je zde účinkování v televizní talkshow, role porotce v televizní soutěži “Talent” a role matky tří dětí.
To je jen výčet podzimních aktivit. Jin Xing nacpe do svého života mnohem víc, částečně díky obávané vojenské disciplině. Možná je jediná tanečnice současnosti, která je schopná vyhodit do vzduchu most. Ačkoliv je jí jen 43 let, ve svém životě hrála množství rolí, navíc na dvou kontinentech, ale ta nejslavnější – ztvárnila obě pohlaví.
“Všude na světě je velmi těžké pro lidi přijmout ženu-muže”, hovoří o změně svého pohlaví.
Ale v Číně, která zůstává v mnoha směrech velmi konzervativní, je její upřímnost téměř unikátní. Homosexuálové jsou jako malý ostrov.
To není stížnost. Na to Jin nevěří. “Nenávidím stěžování”, říká. “Pokud něco chcete udělat, udělejte to. Pokud to děláte a stěžujete si – jaký patetický život!!”
Další zvláštnost, které věří je, že operace ji dělá privilegovanější, zvláštnější a silnější, protože má širší úhel pohledu na společnost a život.
Čínský sociolog Li říká, že Jin je stále diskriminovaná ve společnosti, ale velmi statečně tomu čelí. Má dobrou rodinu, úspěšnou kariéru a její úspěchy z ní udělaly ikonu.
“Vybrala jsem si jeviště a pak si tanec vybral mě”, říká Jin, zatímco si nanáší make -up.
Jako mladý chlapec se přidal k zábavní skupině v armádě. Všichni baviči ale museli podstoupit výcvik PLA a mladý Jin se učil bojovat s granáty a kulomety, které byly ovšem příliš těžké pro jeho malé ruce a tělo.
Taneční hodiny byly zrovna tak tvrdé, instruktoři kroutili dětská tělíčka, dokud nebyla dostatečně ohebná. V západní kultuře byste to nazvali zneužívání dětí. V Číně je to kultura: “Chcete být nejlepší? Udělejte to!”
Byli biti, když udělali chybu? Samozřejmě!
“Jediná návštěva domova každý rok, stesk po domově znásobil tlak, kterému jsme byli vystaveni. Ale stále profituji z dispcipliny vojenského výcviku. Dnes večer mám taneční vystoupení, ale zítra v 9 hodin budu zpět v mém tanečním studiu a budu znovu trénovat. Dokonce způsob, jakým vedu svou taneční skupinu, to všechno je disciplina. A nikdo neporušuje moje pravidla. To by byl velký problém.” Poté co dořekne tuto větu, překrásně se usměje.
“Studovala jsem moderní tanec v New Yorku. A lekce zvenčí studia byly právě tak důležité jako ty vnitřní. Pokud se zeptáte, na co jsem hrdá – jsem hrdá jen na to, že v 19-ti letech, kdy mě vláda poslala do USA, jsem začala vládnout svému životu. Všechno co dělám, si vybírám. Je jedno, jak je to těžké, nebo jak to může selhat.”
“Trvalo mi ale roky, než jsem udělala svoji nejtěžší volbu. Dokonce jako malý chlapec jsem věděla, že je něco špatně. Tak jsem záviděla mé sestře. Cítila jsem, že bych měla být na jejím místě. Neschopná chápat své pocity, odsunula jsem je na několik let. Na chvíli, poté co jsem se přestěhovala do New Yorku, jsem si myslela, že bych mohla být gey. Nakonec se dětský pocit vrátil a změnil se v příšerný pocit, že bych měl být žena.”
“K mému překvapení, moji konzervativní rodiče přijali toto rozhodnutí bez otázek, můj otec prý vždy cítil, že s jeho dítětem je něco jinak.”
“Ale tento příběh má v sobě něco mystického, co by stálo za to zfilmovat. (Pedro Amlodovar je můj dobrý přítel. Jednoho dne natočí film o mém životě.)”
“Po operaci byl samozřejmě problém. Probudila jsem se a zjistila, že nervy jedné nohy byly zle poškozeny. Doktoři mě varovali, že budu kulhat. Oh, můj bože.”
“První okamžiky, co jsem zjistila, že má noha byla poškozena, chtěla jsem skočit z okna. Myslela jsem, že můj život skončil. Ale po třech, čtyřech dnech jsem si pomyslela: “Dobrá, to je další zkouška”. Do tří měsíců jsem stála zas znovu na jevišti!”
Pak přišla adopce tří dětí. O pár let později, seděla Jin vedle německého obchodníka při letu z Šanghaje do Paříže. Jednoho dne ji zavolal, pár dnů mu trvalo, než strávil, že byla muž, ale brzy byli pár. Její muž ji nazývá velíci důstojník. Pokoušela se přizpůsobit se evropskému myšlení, pokoušela se vzít si prázdniny, ale po třech dnech se cítí provinile.
Pokud jde o děti, které jsou obvykle drženy v dostatečné vzdálenosti od iPads, hloupých televizních programů a nekvalitních jídel typu rychlého občerstvení, přilnuly ke svému otci. Když je máma na cestách, bere je do KFC … Ale toho se Jin zas tolik neobává….
Přes veškeré její řeči o disciplině, její nejstarší syn, nyní 12-ti letý, brzy zamíří do internátní školy v Anglii, protože podle jeho vlastních slov, čínský vzdělávací systém je na nic. První věc, kterou se děti učí je: poslouchat.
Jin je nemilosrdná ve své televizní talkshow – nazvala špinavým a sobeckým mužem celebritu, která opakovaně bila svoji ženu.
Když sedí v porotě čínské verze soutěže Strictly Come Dancing, je kousavá. V UK tanečníci skutečně na sobě pracují. Ale zde je to opravdu druhořadá show, kde hvězdičky jen předvedou samy sebe a pracují na maximum jen jeden týden. Je to pravdu nekvalitní tanec.
Jin má teď svou vlastní diskusní show, která závisí na vysilání Hong Kongu více než na silně cenzurovaných pevninských kanálech. Vybírá svá témata důkladně. „Nejsem proti straně, znám zákony, ale mohu mluvit o sociálních záležitostech. Úředníci mi věří, protože vědí, že vím, kde jsou hranice.“
Kromě toho, je lepší způsob, jak ukázat měnící se tvář Číny, než přes otevřenou transsexualitu bývalého plukovníka?