Španělé nechtějí učit flamenco
Flamenko je nepochybně částí španělské kultury, je to tradice, způsob života. Navíc cikánská komunita se cítí velmi často poněkud odlišně od zbytku Evropy, proto má pocit, že tanec, nebo hudba je součástí jejich osobnosti, nikoho jiného. Cizinec, který přijde do Španělska, aby se naučil flamenco, je pro Španěly cizák, který se chce něco přiučit, něco si přivlastnit, čemu vůbec nerozumí.
Klidně se Vám může stát, že vás španělský učitel vyhodí ze sálu. Snad má k tomu i dobrý důvod, proč být tvrdý. Španělé mají pocit, že pokud by se jejich flamenco někdo snadno naučil, tedy řekněme spíše naučil kroky, než pochopil kulturu, a exportoval by ho třeba do Asie či Ameriky, je to degradace jejich kultury. Nelze dělat z flamenca mýdlovou operu.
Navíc španělské ženy mají talent, na rozdíl od jiných „zkoprnělých“ Evropanů. I čeští studenti bývají podle jižanských učitelů dlouho sevření, zavření v sobě. Snažíme se počítat kroky, kontrolovat paže, ale naše emoce jsou stále uzavřené uvnitř. Ale u flamenka platí zásada, že sice musíte absolutně kontrolovat své tělo i pohyby, ale také musíte do tance dát přirozenost, lehkost. Tanec musí vyvěrat z Vás, přirozeně, musí působit tak, že není naučený.
Toto Španělé v sobě mají. Španělské holky mohou mít tělíčka všelijaká, zakulacená, žádné top modelky, ale v tanci přesto vypadají krásně.
Další rozdíl spočívá v tom, že ve Španělsku tancuje plno mužů, u flamenka vypadají úžasně, sexy, mužně a přitažlivě. Být toreadorem nebo flamenkovým tanečníkem v Andalusii, to představuje vrchol. Každý pátek se tančí v baru, španělští kluci vidí, jak z tanečníků tryská mužství a chtějí být taky takoví. Toto rozhodně chybí českým klukům. Nemají tyto vzory, tanečník je vnímán jako homosexuál, maximálně ještě obdivují disco tanečníka nebo tanečníka break dance, to je všechno. Mnohý tanečník baletu musí vyvinout doslova nadlidské úsilí, aby diváky přesvědčil, že je muž, že tanec je také pro muže atd.
Dokonce se stává, že Vám i české učitelky tance řeknou, že tanec je ženská záležitost. Muž do tance prý nepatří a nikdy neviděly dobrého tanečníka – muže. To je pro české kluky smutné. Jsou v tanci zdrženliví, nechtějí zkoušet něco, co by jim nemuselo jít, navíc by při tom vypadali nemužně a kdyby byli nadaní, tak by ještě navíc působili divně. Tento názor společnosti se těžko poráží.
Další fakt je, že čeští kluci drží své city na uzdě i v životě a vydat cit je považováno za nemužné. To se v tanci samozřejmě musí také projevit. Andalusané jsou mnohem více nabiti emocemi, mnohem víc v nich pulsuje živoucí energie.
Flamenco vyjadřuje vášeň. Spousta Evropanů v sobě sice vášeň má, ale jaksi schovanou, zavřenou. Všechny city jsou skryté. Stává se, že právě flamenco v lidech tyto emoce probudí, najednou člověk cítí, že se může osvobodit, dát najevo své city a to je velmi blažený pocit.
Mnoho lidí se pro tanec po tomto poznání tak nadchne, že nechce nic jiného dělat, chce být profesionálem. Pro tanečníky také platí, že se třeba při tanci dokáží zbavit svých bolestných prožitků ze svého reálného života. Tanec se stává jakousi drogou. Cesta mnohých tanečníků je ovšem trnitá. Ostatně ani ve Španělsku neznamená, že dobrý tanečník musí být nutně profesionál. Záleží ovšem na volbě daného umělce, i flamenco se komerčně dělat dá, existují i velmi slavné soubory. Na druhé straně, je to řehole. Na konci vystoupení vidíte téměř zemdlené a smrtelně bledé tanečníky. Tvoří ovšem jakousi špičku, elitu.
Také ale platí pravidlo, že pokud jde o peníze, ubývá tvořivost, emoce. Vystoupení se dají těžko naplánovat stylem – vydám tolik a tolik emocí pro diváka. Spíše se dá uvažovat o tom, co se dá prodat a co ne, co bude chytlavé a co nikoliv. Dostáváte se do jakéhosi komerčního bludného kruhu. Ztrácíte určitou úroveň, používáte divácky vděčné triky. Vaše duše toho už moc nevyjadřuje.
Flamenco se nehodí do obrovských prostor, i když takové vystoupení také můžete shlédnout. Na druhé straně, pokud takové představení bude v obrovské areně, kde sotva rozeznáte levou nohu od pravé, jak tam můžete rozeznat emoce? Tak tři stovky lidí je až moc, pro dobré představení. Pak se ale těžko dá flamenco dělat komerčně.
Navíc v Čechách platí, že se do dobrých a kvalitních vystoupení spíše investuje, než se jimi vydělává.
Můžete samozřejmě třeba obohatit firemní večírek svým vystoupením, ale opravdu dobří tanečníci ani nechtějí být doplňkem opileckých dýchánků, jejich výkon vychází naprázdno…
Co říci závěrem? Tančete pro radost. Flamenco samozřejmě zatěžuje spodní končetiny od chodidel po kyčle, ale tanečníci nekončí s umělými klouby ani po desetiletích, navíc se nohy aspoň prokrvují.
Za všechno mluví fakt, že spousta tanečníků zemře ve stáří na jevišti, protože dokud žijí, tančí.
Eva Smolíková